Delegace ve složení ženy a muže ještě před Japonskem navštívila New York. Mnoho naivních představ v té době vzalo za své a stejně jako když rozbijete zrcadlo, i po rozbití představ jsme holýma rukama sbírali střepy, plakali nad rozlitým mlékem a mísili ho s krví.
DEN 13. Poslední den v Tokiu, potažmo Japonsku. Prší, prší, jen se leje. Oko tajfunu je stále blíž. A udeří dnes v noci.
DEN 12. Okinawu zasáhnul supertajfun Trami a vůbec to nevypadalo dobře. Prozatímním následkem severněji, včetně Tokia, byl vytrvalý déšť. A tajfun se blížil…
DEN 11. Přesun z Kjóta do Tokia byl zároveň naší poslední jízdou šinkanzenem. Cestou jsme z okna pozorovali Mt. Fuji, nejvyšší horu a ikonický symbol Japonska. Tyčí se do výše 3776m, často je zahalená v mracích, ale pokud vám počasí přeje, rozhodně si ji z ničím nespletete.
DEN 10. Jednou z vůbec nejoblíbenějších destinací pro celodenní výlet poblíž Kjóta je oblast Arashiyama. Hornatá krajina ukrývá bambusové háje a stovky let staré chrámy. Můžete plout na loďce po řece Katsura, zaplatit si rikšu, fotit z mostu Togetsukyo stromy zrcadlící se na hladině řeky nebo navštívit sněžné makaky v národním parku na hoře Iwata. ...
DEN 9. Není nad to strávit v Kjótu pět nocí, ale den pořádně žádný. Ani dnes tomu nebylo jinak. Opět jsme vlakem vyjeli za město, tentokrát na prohlídku největšího hradu Japonska, Himeji. Do stejnojmenného města nás dopravil šinkanzen Hikari asi za hoďku.
DEN 8. Po ránu bylo poněkud studeno a deštivo. Většinou máčky nejsme, ale tentokrát jsme se máčkovitě trochu cítili, takže jsme tomu nechali delší průběh v hajánkovém království.
DEN 7. Snídaně od babi nebyla vůbec špatná – sushi, onigiri, různé závitky s rýží, jogurty, ovoce… ano, i toastový chleba… ne, nejedli jsme ho.
DEN 6. Kjóto je bývalé hlavní město Japonska, zároveň prý jedno z nejkrásnějších měst světa s více než 1600 chrámy a svatyněmi. Uvnitř se můžete pohybovat pěšky, metrem nebo autobusy. My jsme chtěli využít všech možností JR Passu, proto jsme volili dopravu JR autobusy, a těch nebylo mnoho. Největší záhada celé výpravy do Japonska se nám přihodila...
DEN 5. První noc strávená v kapslovém hotelu neproběhla špatně. Žádné noční můry, tedy ani důvod k prudkému posedu doprovázeného výkřikem ze snu, následovaného druhým výkřikem po úderu do hlavy o nízký strop. Kolem nás ani nikdo nechrápal, akorát ráno člověk postrádal klid a soukromí.
