DEN 16. Na taiwanské autobusy budeme vzpomínat dlouho. Je to ten typ vzpomínek, ze kterých jsou časem vtipné historky, ale když je člověk prožíval na vlastní kůži, až tak srandovní mu nepřišly.

doba čtení 5 minut

Poslední den před odletem jsme si udělali výlet do národního parku Yangmingshan. Kousek od Taipei, co by kamenem dohodil. Co by autobusem dojel. A tak jsme tím autobusem jeli. Linka R5 směr vesnička Yangmingshan odjíždí každou chvíli ze stanice Jiantan na červeném metru. Čekající jsou usměrňováni přepravními asistenty, protože oblíbené výletní místo znamená zvýšené množství návštěvníků. 

Cesta busem s davem lidí uvnitř trvala asi půl hodiny. Za námi další autobusy R5 rovněž s davy. Vystoupili jsme na konečné, kde se všichni zařadili do fronty na další autobus, aniž by nám bylo jasné, kdy a kam jede a kolik lidí vezme. Oblast kolem nejvyššího bodu Mt. Qixing je kruhová, po vnějším obvodě jezdí pravidelná místní linka, aby lidem usnadnila přechody. Ale proč nikdo nepokračoval dál pěšky? Proč všichni čekají na odvoz, místo aby šli na výšlap, kvůli kterého sem přijeli? Na místě samozřejmě nebyl nikdo, kdo by nám zmíněné stádní chování anglicky vysvětlil. Padlo tedy rozhodnutí, že nebudeme patřit mezi "všechny", od stáda jsme se trhli a vyrazili vlastní cestou. 

START = Yangmingshan / konečná autobusová stanice

• 2 – rozcestí pod Mt. Qixing
• 3 – Qingtiangang Grassland (aneb Zelené pahorky taiwanské)

CÍL = Xiaoyoukeng Recreation Area / sopečný průduch

(čísla viz body na mapě níže)

Na mapě jde vidět okruh tvořený částečně žlutou (vlevo), částečně bílou (vpravo) cestou a všude podél ní spousta autobusových zastávek. Neviděli jsme tedy problém kdykoliv a kdekoliv nastoupit, pokud bychom potřebovali.

První úsek směr rozcestí pod Mt. Qixing utíkal pomalu. Na Taiwanu s oblibou všude do kopců staví schody a je trochu otravné jít "nekonečným" schod-sun-schod stylem. Odměnou však byly první krásné výhledy z visutého mostu poblíž návštěvnického centra Lengshuikeng. 

Odtud jsme zamířili k Qingtiangang Grassland, travnaté plošině s volně se pasoucími býky. 

Kdo s nimi chtěl fotku, musel sejít dál od cesty; býci mezi lidi moc nechtěli. Ani se jim nedivím. Kde kdo pobíhal sem a tam, často v oblečení zcela nevhodném na hory, a hledal ty správné záběry. 

Zelené pahorky jsou velmi fotogenické a většina lidí tady přijede pouze za účelem focení pro sociální média. Davy dole ve vesničce Yangmingshan čekaly hlavně na lokální autobus směřující právě sem. Nacvakat fotky a zase zpátky, případně na místě zvolit meziměstský bus přímo do Taipei, ten odsud také vyjížděl. Fronty na oba však byly neúnosné, proto jsme se vrátili na Lengshuikeng pěšky (záležitost max. 30 minut).

V plánu bylo využít služeb autobusu, protože naše další místo určení leželo asi 3km severně po cestě pro auta. Na informacích jsme pomocí krouživého pohybu prstem na mapě zjišťovali, v kolik jede další autobus. Zmatený výraz v pánově tváři doprovázený krouživým pohybem po téže mapě, avšak v opačném směru, navíc doplněn kýváním hlavy ze strany na stranu nám dal i beze slov na srozuměnou, že na sever z celkem prozaického důvodu nepojedeme. Autobusy jezdí ze severu, ne "na sever". Lokálka č. 108 má jenom jednu trasu. Vyjede vždy z vesničky Yangmingshan po směru hodinových ručiček, objede pár zastávek, dole ve vesničce zase skončí a všichni musí vystoupit. Náš cíl byl samozřejmě v protisměru jízdy, nezbývalo než vyrazit pěšky. Sice po betonu mezi auty, zato s krásnými výhledy.

Xiaoyoukeng Recreation Area je oblast pod horou Mt. Qixing, kde na několika místech vyvěrá pára ze sopečných průduchů. 

Sirné výpary jsou zde velmi intenzivní a kolem průduchových děr se tvoří žluté krystaly síry. 

Sopečnou exhalaci můžete vidět i zblízka díky několika bublajícím "loužím" poblíž turistické pěšinky. 

Oblast Yangmingshanu vytvořila před asi 700 000 lety sopečná aktivita a nyní je zde množství "spících" sopek, průduchů a horkých pramenů. Xiaoyoukeng je jedním z největších a nejsnáze dostupných aktivních sopečných průduchů.

Měli jsme dvě možnosti, jak se dostat do Yangmingshanu a přestoupit na autobus R5 do Taipei. Pokračovat pěšky po cestě v protisměru lokálky č. 108, nebo si na ni počkat a jet po směru. Bylo už pár hodin po poledni, proto jsme zvolili čekání. Lidí u Xiaoyoukeng nebylo tolik, ale my jsme věděli, že hlavní nápor přijde na Qingtiangang Grassland. Frekvence odjezdů a velikost autobusů je vzhledem k množství turistů naprosto nesmyslná. Odjezdy 1x za cca 40 minut, minibus o kapacitě zhruba 20 lidí, minimálně tři místa na trase, kde lze očekávat nával cestujících, jízda pouze v jednom směru… Byli jsme rádi, že jsme uvnitř a jedeme, sedělo jenom pár šťastlivců, zbytek se mačkal, vydýchaný vzduch… V Yangmingshanu přestup na R5 a v podobném duchu jsme vyrazili do Taipei, abychom se stali součástí podvečerní špičky.

Dlouhé čekací doby, nacpané autobusy, přestupy, nejistota, zda vás řidič vezme, kolony a zácpy ve městě… 15km zpátky do Taipei jsme zvládli JENOM za dvě hodiny.

Večer naštěstí patřil filmu. Je naším dlouholetým zvykem navštěvovat zahraniční kina. Obecně máme rádi jejich atmosféru a baví nás srovnávat, jak to v kterých zemích vypadá s kinosály, promítacími plátny, sedadly a taky cenami. Samozřejmě potřebujeme, aby film promítali v angličtině; titulky můžou být třeba makové. 😊 V Taipei jsme stihli premiéru Hunger Games: Balada o ptácích a hadech, čímž jsme spokojeně zakončili poslední celý den na Taiwanu.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• při čekání u Xiaoyoukeng Recreation Area (sopečného průduchu) na autobus jsem měl pracovní scénář, že do něj musí nastoupit aspoň Andy, já případně seběhnu z kopce dolů, vycházelo to na nějakých 5km a dneska si jsem jistý, že bych byl rychlejší než autobus
• cesta linkou R5 zpátky do Taipei byla tak úmorná, že jsme vystoupili neplánovaně už na jedné z prvních městských zastávek, odtud jsme pěšky došli na metro a opět to vycházelo lépe, než vyčkávat, až se na čtyřech kolech prodereme do centra
• Hunger Games: Baladu o ptácích a hadech směle doporučuji, měl jsem obavy z "dojení krávy", ale kromě uspěchaného závěru není ve filmu mnoho, co bych chtěl vytknout, další rewatch Hunger Games série bude ve znamení pěti filmů, kdy Balada z nich není nejhorší

-mj-