NOC 8. Do Ayutthaye jsme přijeli před čtyřmi dny vlakem 3. třídy za 14THB a při jejím opouštění jsme hodlali zachovat dosavadní standard. Lístek opačným směrem však stál 15THB!

doba čtení 7 minut, nachozeno 4,3km

Nedokážu ani popsat, jak moc jsme byli šokováni...

Slunce peklo, stanice neposkytovala žádný klimatizovaný prostor a vlaky nabíraly zpoždění salámovou metodou po 5ti minutách. 

Nás motorák přijel s velkou slávou jen s 30ti minutovým zpožděním (na rozdíl od jiných). Udělali jsme Ayutthaye pápá a vyrazili zpět do Bangkoku, odkud vyjížděl náš noční spoj na sever. 

Po hodině a půl změnila krajina svůj venkovský ráz… 

…na betonovou urbanizaci hlavního města a vlak začal zpomalovat. 

V článku Vlaky a větráky jsem zmiňovala blazeovaný přístup Thajců k bezpečnostním opatřením týkajících se nejen železniční přepravy. Pár cestujících tedy využilo permanentně otevřených dveří k výskoku za jízdy, protože to evidentně měli blíže k domovu. Přece nepůjdou pěšky až z hlavního nádraží, ztráta času a kroky navíc, to dá rozum. 

Na bangkocké hlavní nádraží Krung Thep Aphiwat jsme dorazili s několikahodinovou časovou rezervou; nejsme žádní nováčci, České dráhy nám doma pravidelně udělují lekce ohledně zpoždění a ujetých návazných spojů. Náš noční expres č. 9 do Chiang Mai, druhého největšího města v Thajsku, odjížděl až v 18:40. 

Pojďme si nyní zkrátit čekání na vlak vysvětlením, jak na něj pořídite lístky online.

Noční expresy jsou v Thajsku poměrně oblíbené. Slouží jako alternativa k leteckým spojům, které jsou sice kratší, ale dražší. Cestování vlakem má navíc své jedinečné kouzlo.

Dle aktuálního jízdního řádu z roku 2025 vyjíždí z Bangkoku do Chiang Mai denně 5 spojů.

Nejoblíbenější jsou speciální expresy č. 9 a 13 kvůli svým příjezdovým časům v brzkých ranních hodinách. Do destinace dorazíte vyspinkaní a máte celý den na objevování města. My jsme zvolili "devítku".

Mnoho cestovatelů využívá relativního pohodlí rezervace na přeprodejních stránkách https://12go.asia/en, v recenzích jsem však vyčetla, že minimálně v případě nočních vlakových spojů neplatíte za skutečný lístek, ale za servis – někdo za vás fyzicky dojde na nádraží, koupí lístek, potvrdí, že ho má, a vy si jej potom musíte s předstihem vyzvednout na pobočce. Většinou to zřejmě funguje, ale já jsem šla raději přímo ke zdroji na oficiální stránky thajských železnic https://dticket.railway.co.th/. Prvním krokem je vytvořit si vlastní profil.

Nahoře vpravo je ikonka pro změnu jazyka na angličtinu. Načítání všeho trvá, je potřeba obrnit se trpělivostí, ale celkový proces není nijak složitý.

Během registrace vyplníte několik základních údajů včetně čísla pasu.

Na mail přijde potvrzení o zřízení profilu. 

Po přihlášení naklikáte klasické Z/DO (v našem případě Z: Krung Thep Aphiwat, DO: Chiang Mai) a vyberete vlak (Special Express CNR 9, 18:40-7:15, viz foto s vlakovými spoji výše). A teď to kouzlo. 😊

Noční vlaky jsou tzv. "sleepery", bukujete lůžkový vůz, jenž se stane vaším dočasným ubytováním na jednu noc v první nebo druhé třídě. První třída je samozřejmě dražší, neboť poskytuje soukromí uzamykatelných kabin pro dvě osoby. Omezená kapacita lůžek bývá velmi rychle vyprodaná. Druhá třída naopak nabízí autentickou atmosféru cestování v lůžkovém open space s dalšími lidmi.

Rezervaci jsem dělala asi 4 měsíce dopředu, takže jsem si mohla vybírat, ale i druhá třída bývá vyprodaná. Doporučuji proto neotálet.

Na výběr máte horní a spodní lůžko, přičemž nižší liché číslo a vyšší sudé číslo patří vždy k sobě a tvoří jednu buňku (např. na obrázku zvýrazněné horní lůžko č. 9 a spodní lůžko č. 10).

Zarezervovat samozřejmě můžete jakékoliv lůžko chcete, klidně dvě spodní. Cestujete-li ovšem ve dvojici, patří k dobrým mravům buknout si lůžka nad sebou. Horní lůžko je o něco levnější, jelikož je trochu menší a nemá okno. 

Po zaplacení kartou přijde potvrzení a pobídka k vytištění lístků – udělejte to! 

Starý dobrý papír nám zajistil hladký průchod kontrolním stanovištěm na rozdíl od jiných, kteří možná lístky rezervovali (bůhvíkde), ale fyzicky je nevyzvedli. 

Dobrý, takže lístky máme a k tomu stále dost času dát si něco dobrého k jídlu… 

…koupit svačinku do vlaku, převléct se do teplejšího oblečení, prozkoumat nádražní halu a tradá, nástupovát! 

Buňka vypadala takto: 

Dole dvě samostatné sedačky, ze kterých později vznikne spodní lůžko, a prozatím nesklopené horní lůžko. Každá buňka měla slot pro nabíjení telefonu a dostali jsme i malou láhev s vodou. Kufry jsme uložili pod sedačky.

Ve vozech panovala klasická asijská klimatizovaná zima.

Vlak vyjel na čas. Vzhůru po mapě před ním leželo 666 km kolejí (cesta na 12,5 hodiny) až do města přezdívaného "Růže Severu".

Za pár chvil vagóny procházel pikolík s nabídkou jídla a pití.

Neměl však příliš velký úspěch. Jako by lidé věděli, že je palubní menu předražené, a vytáhli jídlo připravené doma nebo koupené ze stánků na hlaváku. My jsme se předzásobili rýží s vaječnou omeletou… 

…a sladkými houskami coby noční svačinkou (kupovali jsme je skoro každý den – různé sladké náplně za 10THB = skvělý poměr cena výkon). 

Po hodině jízdy přišel stevard a postupně všem cestujícím přichystal lůžka na spaní. Měl to fakt v ruce, žádný začátečník. Sklopil horní lůžko, na kterém ležely připravené matrace, polštáře, deky a prostěradla. Složil spodní lůžko, přehodil matrace, povlékl, připnul závěsy a hotovo. Další, prosím! 

Spodní lůžko bylo širší, s výhledem ven a temnější, protože na něj nedopadalo přímé světlo ze stropních svítidel. Tam spal Marek. 

Moje horní lůžko bylo o něco užší, bez okna a závěsy jsem musela pečlivěji upravit, aby skrz ně tolik nepronikalo světlo. 

Moje maličkost o standardní asijské výšce 1,61m ležela pohodlně natažená přes celou délku matrace. Dlouhán Marek využil existenci úhlopříčky, čili taky nic strašného. Příjemným překvapením byla okamžitá změna teploty po zatažení závěsů – skvěle izolovaly od arktické zimy v uličce!

Večerní hygienu cestující absolvovali postupně v malé umývárně a na záchodech. Sprchy zde nevedli.

Měli jsme trochu obavu ohledně hlučnosti dalších pasažérů v pokročilých hodinách, ale všichni respektovali nepsané pravidlo, že po sklopení lůžek následuje noční klid. Celý vagón velice rychle utichnul a usnul. 

Co taky chcete dělat, když nemáte wifi, data, signál a všechny ty internety? :-D

Nechali jsme se ukolébat typickým pravidelným drncáním po starých kolejích a neměli zdání, kam vlak tmou uhání.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

K nádraží v Ayutthaye se váže asi jediný "nepříjemný" zážitek z Thajska. Konkrétně s typošem z ochranky, který se evidentně nudil a zaujali ho dva bílí turisté uprostřed nástupiště plného Asiatů. Přišel za námi vybavený znalostí přesně jednoho anglického slova a řekl "ticket". Zprvu nešlo poznat, o co mu jde, protože evidentně nebyl revizor (ti nosí uniformy), a na nástupišti jsme do té doby jedinkrát neviděli jakoukoli kontrolu lístků. Byť jsem tušil, kam hovor směřuje, slušně jsem pokýval hlavou a řekl něco ve stylu "yes, we have a ticket". Moje pětislovná věta však byla spíše rovnice o mnoha neznámých a výjimečně to nezachránila ani Andy se svým milejším úsměvem a ujištěním, že lístky opravdu máme, jenom čekáme na vlak. Cizí slova pronášená z našich úst ochranku akorát vybičovala ke zvýšení hlasu a dramatickému gestikulováni směrem k pokladnám. Myslel jsem si to... Hlídač vládl neochvějným přesvědčením, že jsme budoucí černí pasažéři. Později možná pochopil, že lístky máme, protože jsme se neměli k odchodu doporučeným směrem. V rámci zachování hrdosti však i on držel pozice a trval na fyzickém důkazu. Moudřejší ustoupí, ale o hrdost taky přijít nehodlá. Už i rozhicovaná Andy vytáhla lístky z peněženky a následně se naše cesty za vzájemného mumlání si "what the fuck" a "fucking tourists" rozešly.

Cena za jídlo ve vlaku odpovídá v přepočtu částkám kolem 100,- korun, což je směšné, ale na thajské poměry je tato částka v poměru cena/výkon velmi nevýhodná, navíc z recenzí jsme vyčetli, že obrázky v jídelním lístku úplně nekorespondují s realitou.

Jakkoli může znít cesta nočním vlakem obyčejně, my ji považujeme (nejen) v Thajsku za jeden z našich nejkrásnějších zážitků. Sledovat v teplákovce s houskou v ruce za pár korun z okna ubíhající krajinu v zemi na druhé straně světa s vědomím, že takto přejíždíme její větší část, usínat za zvuků pravidelného drncání po kolejích a další ráno se probrat v novém městě je dohromady čirá magie.

-mj-