DEN 7. Malý hotýlek, kde jsme v lokalitě Sun Moon Lake bydleli, vede roztomilá paní důchodového věku. Anglicky sice umí chabě, ale to jí nebrání s každým podřístat – jaký je denní plán, jsou hosté spokojení, bude dnes pršet apod. 

Patrně stojí i za snídaňovým menu. Pokud je na hotelu menší množství ubytovaných (mezní hranici neznáme), nepodávají snídaně formou bufetu; host si den předem na recepci vybere, zdali chce mít připravenou snídani asijského nebo evropského typu.

doba čtení 5 minut

Jaké zajímavé ráno vás čeká, když zjistíte, co si místní představují pod pojmem "snídaně evropského typu". 

Asijská snídaně obsahovala řídkou kaši z rýže a k tomu různé přílohy, no a ta evropská… párky, slanina, vejce. V pohodě. Doma však rozhodně po ránu nejíme špagety, kuřecí nugetky ani hranolky. To mi na začátek dne připadá jako cihla do břicha.

A nás čekal pořádně akční den akčně nabitý akcí!!!

Cyklovýlet. 😊

Sun Moon Lake je lokalita pro kola jako dělaná. Cyklostezky najdete téměř po celém obvodu jezera (zbytek ještě dostavují) a skoro každý zde provozuje půjčovnu kol různého typu. Nejbližší jsme našli až 100m od našeho hotelu, the horror! V nabídce měli zde megapopulární elektrokola různých velikostí pro jednu až tři osoby (300TWD na den), městská kola s košíkem a horská kola (200TWD na den). Zapůjčení je velmi jednoduché – ukážete prstem, co chcete, podepíšete nějaký papír popsaný čínskými znaky, zaplatíte a jedete. Žádné zdržovačky s doklady totožnosti, blokováním částek na platební kartě ani žádný zámek. Na co? Kolo si půjčujete, abyste ho do 18. hodiny vrátili, a nikdo vám ho neukradne.

Chtěli jsme do toho pořádně šlápnout, tak jsme vzali horská kola, nejsme přece žádné máčky!

Nyní k samotné trase. Udělali jsme si (skoro) celodenní výlet. Z Ita Thao výjezd v 9.30 a návrat kolem 16. odpoledne. Celkem najeto něco přes 30km včetně zastávek na různých zajímavých místech a oběd.

START & CÍL = Ita Thao

• 2 – Xuanzang Temple
• 3 – Ci'En Pagoda
• 7 – Xiangshan Visitor Centre
• 8 – Shuishe
• 9 – Wenwu Temple

(čísla viz body na mapě níže)

Některé úseky jsou rovinka kolem jezera, jinde spíše lesní stezky a tam, kde cyklostezku ještě nedostavěli, jsme jeli po silnici a často i do kopce, ale žádná tragédie to není. Navíc nás všude obklopovala bujná příroda a svěží vzduch. Jak kdybyste u nás navštívili botanickou zahradu, akorát tady stačí jet prostě po cestě. 

První zastávkou po směru hodinových ručiček byl asi 2,5km vzdálený chrám Xuanzang. Cesta k němu vedla do kopce po silnici. U něj jsme se opět ujistili, že na Taiwanu nekradou. Kola jsme zkrátka opřeli někde u cesty, kde příliš nepřekážela, a šli jsme nahoru do chrámu. Po návratu tam pořád byla. U nás by stejná situace sloužila spíše jako sociálně-matematický experiment: kdo a za jak dlouho je vezme?

Nejvyšším bodem našeho výletu byla Ci'En Pagoda, efektní rozhledna s dechberoucími výhledy. 

A že bylo zrovna ideální počasí, viděli jsme z pagody na celé jezero pod námi i na opačnou stranu do hor Národního parku Alishan. 

Odtud jsme následně dlouho sjížděli z kopce (v jednom úseku jsme museli kola trochu otravně snášet, což nebylo moc "cyklo") do oblasti, kde se hezky upravená cyklostezka vine v těsné blízkosti jezera. Oblíbeným místem v tomto úseku je Xiangshan Visitor Centre. 

Nebylo nám příliš jasné, proč. Betonová výstavba s místními přírodními krásami vůbec neladila, navíc uvnitř nebylo nic vyjma informačního koutku a drobného občerstvení. Je možné, že v budoucnu zde chystají kulturní vyžití, ale prozatím to úplně rozhodilo náš vizuální zen.

Obědová pauza proběhla v Shuishe. Městečko je výchozím bodem většiny turistů. Vyplouvají odtud lodě, vyjíždí lokální i dálkové autobusy a většina návštěvníků je zde ubytována. Nás ale nijak neokouzlilo a byli jsme rádi za naše malebné Ita Thao naproti. Nejkrásnější, co jsme v Shuishe našli, byl chrám Longfeng – můj osobní favorit mezi taiwanskými svatostánky.

Nakrmení a odpočinutí jsme vyhlíželi další lákadlo na trase – chrám Wenwu. 

Wenwu je rozhodně jedním z nejimpozantnějších chrámů na celém Taiwanu. Jedná se o třístupňový komplex sestávající ze tří velkých hal a postranních specializovaných svatyní. Po obou stranách hlavních schodů hlídají ohromní lvi, mocní ochránci víry mající původ v čínských tradicích. 

Prošli jsme celý komplex hlavních i postranních místností. Nejvíce nás zaujaly dvě menší specializované svatyně.

Medicine Buddha Palace…

…a Matchmaker God Palace. 

Nalevo od svatyně uvidíte podrobný návod (dokonce i anglicky, to byl šok!), jak správně poprosit boha, aby vám nalezl vhodného životního partnera. Ke správnému fungování je samozřejmě nezbytné učinit odpovídající finanční dotaci.

V zadní části chrámového komplexu za hlavními halami najdete monument s úžasně detailními basreliéfy.

Prohlídkou celého Wenwu jsme strávili asi hodinu, potom jsme sešli ještě dolů na tzv. Year of Steps – 366 schodů reprezentujících dny v roce – vedou od chrámu k jezeru. Byli jsme už docela unavení na to, abychom je šli celé dolů a nahoru jenom pro radost. Naštěstí byl 31. prosinec na nejvyšším schodu a my jsme se oba narodili ve druhé polovině roku, takže schody stačilo sejít jen asi do půlky. Poté zpátky ke kolům, dojet zbylých pár kilometrů do Ita Thao a bylo to. 

Ufff, byl to náročný den. Naštěstí večer už nebylo moc co dělat, jak je všechno zavřené, což nám tentokrát hrálo do karet.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• asijská snídaně byla složená z ořechů, drhnutých ořechů, něčeho neidentifikovatelného, rýže ve vodě bez chuti, manga, dračího ovoce bez chuti, zelného salátu bez chuti, situaci zachraňovalo volské oko s makrelou
• dračí ovoce je strašná past, fancy název, zajímavý vzhled (hlavně když máte fialové), ale chuť je mdlé nasládlé nic
• většina cyklistů v okolí Ita Thao drandila na elektrokolech, občas na "skládačkách" (nebo něčem takovém), na horských kolech jsme potkali snad jenom jeden další pár turistů, taky evropských; Asiatky můžou mít u horského kola v pánské verzi problém, že pro nasednutí je třeba přehodit nohu přes sedátko, což mnozí považují za neslušné
• častěji, než bychom chtěli, jsme naráželi na místní ovládající své kolo značně nejistě (kývání ze stranu, div že nespadli), i reakce na zvonek blížícího se kola bývaly velmi zmatené, občas bylo možná lepší nezvonit

-mj-