DEN 15. Cestujete-li po Asii a narážíte-li každý den na tu chrám, zde chrám..., začnou vám po nějaké době splývat. Paměť "oddělí zrno od plev" a uchová jen ty nejvýjimečnější kousky. Mezi ně na první příčky patří Wat Rong Khun, bílý unikát vizionářského umělce Chalermchaie Kositpipata.

doba čtení 6 minut, nachozeno 12,3km

Nejnavštěvovanější turistickou atrakci v Chiang Rai a jeho okolí najdete asi 12km od centra města, zvolili jsme proto autobusové spojení z hlavního terminálu. Autobusy zde mají dobře značené, před každým většinou stojí cedule s odjezdovými časy a cílovou stanicí. My jsme potřebovali směr Mae Kachan .

Jízda obstarožním autobusem nás fascinovala podobně jako vlaky 3. třídy. Místní během jízdy klábosí s řidičem, jehož sedačka není nijak oddělena od prostoru pro cestující, prakticky lze sedět přímo vedle něj. 

A kdyby náhodou došlo místo, přistaví vám židličku.

Nastoupili jsme (jako jediní cizinci), sdělili řidiči cílovou stanici, každý zaplatili 25THB v hotovosti a vyjeli (bez zpoždění). Dveře zůstaly po celou dobu otevřené. Řidič zastavoval na prosté mávnutí snad kohokoli z ulice, po domluvě stejně tak umožňoval kdekoli vystoupit, také přepravoval balíky, které si po cestě vyzvedávali kurýři a házeli mu do vozu nové s instrukcemi, pro koho jsou. I přes chaos na pohled velmi funkční systém, zavírání a otevírání dveří by jeho plynulost narušilo.

Nás vyklopil asi po 30ti minutách za plného provozu kdesi uprostřed hlavní cesty poblíž chrámu.

Vstupné v roce 2025 stálo 100THB, od roku 2026 jej zvedli na 200THB – je třeba posílit financování pokračující výstavby chrámu, jehož dokončení Chalermchai Kositpipat naplánoval nejdříve na rok 2070 (nechci být škarohlíd, ale s takovou tu symbolickou stuhu nepřestřihne…).

Do komplexu jsme cíleně vstoupili brzy po otevírače, čímž jsme předešli davové tlačenici. Až na pár ranních ptáčat zel chrám prázdnotou, ovšem hlas z tlampače u nástupního chodníčku po nás i tak křičel, ať se nezdržujeme a neblokujeme cestu.

Onen "nástupní chodníček" nese oficiální název - Most cyklu znovuzrození. Kráčíte po něm obklopeni stovkami paží natahujících se po svých touhách. Štěstí dosáhnete překonáním tužeb, nenasytnosti a pokušení.

Na konci mostu vcházíte do Brány Nebes, již střeží dvě bytosti – Smrt, jediná jistota života, a Rahu, arbitr osudu jedince po smrti. 

Hlavní ubosot má být místem k meditaci a modlení, tento je ovšem většinu své existence tak nacpaný turisty, že trocha klidného rozjímání je naprosto vyloučena. 

Uvnitř hlídá několik zaměstnanců, abyste nic nefotili. Interiér svatyně oplývá extravagancí a modernou. Podlahu pokrývají zlaté kachle, na stěně před vámi je namalovaný velký Buddha a nad vstupními dveřmi démon s lebkou a menším Buddhou. Na levé a pravé stěně vedle vchodu jsme našli mnoho popkulturních "easter eggů". Kresby zobrazující nebo odkazující na:

11. září 2001, 300: Bitva u Thermopyl, Angry Birds, Armageddon (film), Avatar, Batman, Bumblebee (Transformers), Čelisti, Converse tenisky, Doraemon, Dragon Ball, Elvis, Freddy Krueger, Godzilla, Harry Potter, Hulk, Iron Man, Jack Sparrow, Jak vycvičit draka, Jigsaw, Kung Fu Panda, Letadla (Disney/Pixar), Matrix, Michael Jackson, Mimoni, Nokia 3310, Pikachu, Bulbasaur, Charmander a Mewtwo, Pinhead (Hellraiser), Predátor, Resident Evil, Sailor Moon, Sauronovo oko, Spider-Man, Superman, Terminátor, Top Gun, Vetřelec, Yoda, Darth Vader, Anakinův kluzák a Jabba the Hutt, Želvy Ninja (Leonardo)

Co vám budu vykládat, vešli jsme a vyšli asi třikrát, než jsme všechno společně uložili do paměti. Beztak nám ještě něco uniklo. :-D

Promenáda chrámem a studium detailů precizně zpracovaných ornamentů je úchvatné…

…do doby, než spatříte něco zásadního. A jakmile to uvidíte, již to nelze nevidět.

Jsou to nálepky! Chrám je vyzdobený opakujícími se vzory šablon!

Základním stavebním prvkem jsou bíle natřené dřevěné střechy na bílých betonových stěnách:

Oslnivou nádheru vytvářejí až nalepené sádrové odlitky se zrcadlovými sklíčky:

Okolí působí místy dojmem nedodělku, ale dobrá, deadline kompletního dokončení je až za 44 let.

Celý chrám je vlastně jenom draze zaplacená továrna na generování fotek pro sociální sítě. Máte-li však rádi bizár, návštěva pro vás nebude zklamáním. Pastva pro oči to je. 

Vedle Bílého chrámu stojí Zlatý chrám v podobném designovém provedení se sochou hinduistického boha Ganéši…

…v parčíku na návštěvníky posměšně shlížejí hlavičky vraždících zrůd…

…a budova se zlatými záchody je natolik ikonická, že v suvenýrech koupíte její samostatnou pohlednici.

Mě nejvíce zaujaly postavičky baby mnichů. Tři moudré opice porazili na hlavu (nebo spíš O HLAVU – o jednu navíc). Princip "nevidí/neslyší/nemluví" rozšířili o "necítí", jehož zarputilé dodržování může vést k neblahým následkům (jde-li kupř. o plyn, že…).

Když jsme z chrámového komplexu o 2 hodiny později odcházeli, začínala zrovna doba největšího přívalu turistů a my žehnali  našemu zvyku vstávat brzo, míříme-li na zprofanované atrakce.

Nad cestou zpět visel otazník. Tušili jsme, že někde poblíž křižovatky má být zastávka veřejné dopravy. Stoupli jsme si k polorozpadlé budce, která ji nejvíce připomínala, a vyhlíželi, co bychom tak odmávli. 

Asi po pěti minutách poblíž opravdu přibrzdil modrý songthaew, z chajdy vedle cesty vyběhla stařenka, kterou jsme předtím viděli pospávat, a pobídla nás k vozidlu. Holt turisti u cesty, kdo by jim nepomohl. 😊

V Chiang Mai jsme několik dní zpátky jezdili červenými songthaewy, Chiang Rai má modré, fungují však stejně. Řidiči jsme zaplatili 20THB v hotovosti a vystoupili na autobusovém nádraží. 

Dál už nás vedl instinkt lovce smažených kuřat rychle a neomylně směřující k vývařovně nalezené předchozího dne. Opět jsme si dali príma gáblík za mini cenu. Dvě porce smaženého křupavého kuřete s rýží, japonskou sezamovou a ostrou omáčkou, k tomu dva malé vývary a jeden velký s kuřecími křídly. V pravdě královský oběd, děkujeme převelice. Slávu vaší existence šíříme do světa právě... teď.

A jelikož neradi necháváme věci nedodělané a plány nedokončené, zpestřili jsme si zdravotní poobědovou procházku návštěvou posledního kousku z trikolorové "svaté trojice" chiangrajských chrámů – červeného Wat Chiang Yuen (modrý chrám zmiňujeme v článku Zlatý trojúhelník).

Ačkoliv Modrý a Bílý chrám doslova přetékaly lidmi, tady nebyl vůbec nikdo. Pravda, stojí trochu bokem centra dění a není až tak vizuálně pompézní, o to více jsme si užili jeho tichou méně nápadnou krásu.

Interiér hlavní svatyně kombinuje červenou barvu se zlatými dekorativními prvky a stěny zdobí ručně malované výjevy z Buddhova života.

A v této společnosti se náš čas na severu Thajska naplnil. Víc už jsme toho objevit nestihli, další den ráno nás čekal přesun zpátky do Bangokoku.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• hlas z tlampače u nástupního chodníčku zajišťoval automat, v případě nouze ho šel doplnit člověk z masa a kostí s tlampačem v ruce
• počet "hlídačů nefocení" uvnitř chrámu působil až komicky, stáli úplně všude a reagovali na sebemenší náznak hrozby cvaknutí spouště
• podřimující stařenka u cesty byla ve skutečnosti prodavačka lístků na MHD, ale jak to má člověk poznat, když sedí v houpacím křesle na slunci a kloboukem zaraženým do obličeje? :-D
• v Chiang Rai jsme ještě mohli navšítvit Baan Dam Museum (Black House), Wat Huay Pla Kang, Lalitta Café nebo projet Singha Park na kolech, možná příště...

-mj-