DEN 8. Po ránu bylo poněkud studeno a deštivo. Většinou máčky nejsme, ale tentokrát jsme se máčkovitě trochu cítili, takže jsme tomu nechali delší průběh v hajánkovém království.

doba čtení 3 minuty

Až po vzorně zaspaném dešti jsme vyrazili na návštěvu červené cesty tisíců bran Fushimi Inari. 

Fushimi Inari je nejvýznamnější japonská šintoistická svatyně zasvěcená božstvu Inari, primárně známému jako patronu rýže, ale také čaje a obecněji agrikultury, plodnosti a blahobytu. Nelze říci, zda je mužského nebo ženského pohlaví; zpodobňováno je oběma způsoby, někdy dokonce neurčitě androgynně. Přichází jako jednotlivec, případně v počtu tří až pěti.

Svatyně je oblíbená především pro své různě veliké červené brány torii, kterých je kolem 10 000. Vedou několika stezkami v lese směrem na horu Inari (233m).

Níže postavené brány svou jasnou červenou září do dáli…

…zatímco barvy bran blíže k vrcholku hory jsou vybledlé. 

Důvodem je stáří. Každým rokem ve Fushimi Inari přibývají nové brány zakoupené a darované firmami či majetnými obchodníky s vírou, že jim tento čin nakloní božstvo. Z jedné strany bran si pak můžete všimnout japonského nápisu – hlásá rok přírůstku a jméno dárce. 

Cesta vzhůru lemovaná bránami je krásná, ale docela náročná a jen malé procento lidí dojde až na úplný vrchol Inari. Většina to otočí na Yotsotsuji Intersection. 

Po cestě najdete mnoho stánků s různým občerstvením, nás nejvíc zlákala představa zakousnout se do zmrzliny s matcha příchutí. 

Kromě tisíců bran stojí ve Fushimi Inari také tisíce soch lišek. Bohové často volí zvířata coby své posly, průvodce či ochránce: jelínci sika, lvovití komainu, bílí hadi, draci, opice atd. Poslové božstva Inari jsou lišky (kitsune), vnímané jako inteligentní a mazané bytosti (u nás též) s paranormálními schopnostmi (u nás už ne). Mohou býti i průvodci duší na onom světě. 

Žádná posvátná liška prý neodolá svému oblíbenému pokrmu – tofu, takže jako obětina bohům je tato potravina ideální.

My jsme měli zrovna chuť spíš na maso, tak jsme si dole u vchodu dali takoiyaki (koule z moučného těsta plněné mletou/krájenou chobotnicí) a vepřové na špejli.

Hlavní jídlo dne však přišlo na řadu až v running sushi. Tento styl japonského stravování jsme v Japonsku vyzkoušeli několikrát a moc nás bavil. Sedíte kolem "kruhového" stolu, uprostřed několik kuchařů vyrábí sushi přímo před vámi, vy s nimi můžete mluvit a požádat je o sushi dle vlastního výběru a/nebo si jednoduše vybrat z toho, co zrovna jede na páse. Není to jenom sushi. Na malých talířcích koluje rýže, tempura, vejce, kaviár, sladké dezerty… Talířky mají různou barvu podle ceny a při odchodu platíte za jejich součet. Všichni zákazníci mají rovněž k dispozici neomezené množství vody, čaje, sójové omáčky a nakládaného zázvoru. 

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• Andy jednou oslovila kuchaře, ať jí udělá lososa, možná jsme si to pak jenom vsugerovali, ale měli jsme z něj pocit ve stylu "my tady máme tolik skvělých ryb a ona chce jenom lososa, turisti…" 😀
• v Japonsku jsme vyzkoušeli i několik různých kaviárů, za mě upřímně, nic extra, pokud jste ho zatím neměli, o nic nepřicházíte
• na poslední fotce je vzadu na stěně cedule s obrázky tří talířů: modré a barevné lemování (ty mám i před sebou na stole) 146 jenů za kus, černé 346 jenů
• hodnota 100 japonských jenů (JPY) odpovídá cca 16,- Kč, talířek tak vycházel na necelé dvě pětky
• nikdy jsem nepochopil, proč dvě pětky znamenají dvacku
• a doby, kdy stál cheesburger v McDonald's dvě desetikoruny, už jsou taky v trapu

-mj-