DEN 8. Znáte Murphyho? Toho pána, který skutečně řídí naše životy, jakkoli bychom si chtěli myslet, že jsme každý svého štěstí strůjcem? Murphy zajistí, že si u pokladny stoupneme do nejpomalejší fronty, že navazující spoj odjíždí o minutu dříve, než stíháme, nebo že intenzita přívalového deště je přímo úměrná vynaloženému úsilí včerejšího mytí oken.

doba čtení 4 minuty

Murphy je vždy a všude, byl s námi i na Jeju a zařídil, abych absolvovala nejhorší vomitus svého života v den, kdy jsme naplánovali výlet za úchvatnými chrámy, vodopády a útesy na jižní straně ostrova.

Jak zlé to bylo? Přesně 5x horší než kdykoliv jindy, čísla nelžou a já mám velmi živé vzpomínky umocněné exponovanými místy, kde k oněm pěti incidentům došlo – v autobuse, vedle vodopádu, na parkovišti poblíž vodopádu, na zastávce veřejné dopravy a v centru města vedle hlavní cesty. Jo, Murphy v nejlepší formě. 😀

Připravili jsme vskutku krásný program poblíž Seogwipa, druhého největšího města na ostrově Jeju, které leží na jihu uprostřed. Už ráno mi z neznámé příčiny nebylo příliš dobře, ale oblékli jsme se a vyrazili ven – máme plány, je třeba plnit kvóty! Cesta přes celý ostrov trvala asi hodinu, autobus jel celkem rychle a zastavoval minimálně, avšak žaludek nesouhlasil s kodrcáním a dal najevo svůj názor. Díky následné krátkodobé úlevě jsme po výstupu z autobusu dokonce došli do areálu tří známých ostrovních vodopádů (Cheonjeyeon, Cheonjiyeon a Jeongbang) a dva z nich si prohlédli. No, dva… První, Cheonjeyeon, vykazuje činnost pouze po silném dešti, a že bylo zrovna azuro, ve stojaté vodě nemáchla ploutví ani jedna ryba (viz úvodní foto). Druhý vodopád, Cheonjiyeon, padá z výšky asi 20m a činný je bez ohledu na počasí.

Nejatraktivnější a nejvyšší je třetí vodopád, Jeongbang; jako jediný v Jižní Koreji ústí přímo do moře. K němu už jsme však nedošli. Nešlo to. Žaludek vyhlásil jednodenní blizkrieg a tělo kapitulovalo. Vynechali jsme rovněž útesy Jusangjeolli a největší ostrovní chrám Yakcheonsa. Zvládla jsem akorát vybojovat návrat na hotel, byť ani zpáteční cesta se neobešla bez pokořujících výjevů na veřejnosti.

Co mi nakonec pomohlo? Spánek a místní ovoce! 😀 Marek nakoupil 2 kila mandarinek a já jich ještě téhož dne polovinu snědla. Po každém soustu mi bylo lépe a lépe… zázrak na Jeju!

Občané Jeju jsou na svůj ostrovní poklad náležitě hrdí; prodávají nejen samotné mandarinky různých odrůd, barev, velikostí a stáří, ale také tematické suvenýry od přívěsků a plyšáků až po nečekaně oblíbené hloupě vypadající oranžové kšiltovky se zeleným trsem na temeni. Zaplujete-li do některého ze specializovaných obchodů, čeká vás zkrátka kýčovitý ráj mandarinek a lávových kamenů.

S prázdnou patrně neodejdete, Korejci to se suvenýry opravdu umí. 😊 My jsme si v tomto obchodě koupili chaltteok, čokoládovou variaci tradičního korejského chapsaltteok. Chutná i vypadá jako kombinace Snickers a mochi. 

Vzhledem k mému stavu jsme večer nemohli zakončit tradičními hody v našem oblíbeném japonském bistru (vidíte ho na fotce níže vlevo vedle TheFaceShop), bez odměny za přežití jsme však nezůstali. Vidíte ten kopec vzadu na horizontu? To je Hallasan. Tak se nám po několika dnech strávených za hradbou z dešťových mračen konečně ukázal, kluk jeden usoptěná. Možná ho ještě někdy zdoláme. 

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• "Murphyho zákon neznamená, že se stane něco špatného. Jen to, že když se něco může stát, tak se to stane." – Cooper, Interstellar
• šestého dne 11. lunárního měsíce léta páně 1702 prováděl Yi Hyeong-sang (1653 – 1733) se svou vojenskou jednotkou právě před vodopádem Cheonjiyeon lukostřelecký výcvik

Celkem sranda shánět ovoce pro Andy na Jeju. Vyrazil jsem náhodně do města a už po pár desítkách metrů jsem spatřil první obchod zaměřený čistě na mandarinky. Žádný malý stánek, velká kamenná prodejna. Podél stěn i uprostřed nákupní plochy jsem míjel krabice a koše plné mandarinek různých odrůd, barev, velikostí… Nejsem specialista, byl jsem akorát schopný říct, které vypadaly "jako u nás", a které nikoli. Zvolil jsem proto náhodný koš s na pohled "našimi mandarinkami" a obestoupili mě tři pánové. Jediný zákazník se většinou může těšit veškeré pozornosti personálu. Oni mluvili korejsky. Já ne. Já mluvil anglicky. Oni ne. Podle jedné z mála nekorejských cedulí jsem vyhodnotil, že mandarinky v koši váží kolem 2kg, což mi přišlo moc. Gestem jsem naznačil, že mi stačí polovina. Prodavači hned pochopili a ukázali mi na prodejně jiný koš s mandarinkami. Stále v "našem" stylu a pořád stejně velký. Mé gesto, že chci koš rozpůlit pochopili tak, že mi ten předchozí přišel moc drahý a našli jiný o stejném objemu, ale za poloviční cenu. Opravdu nevím, jak to fungovalo, protože kdybyste přede mě oba postavili bez cenovek, nepoznám rozdíl. Jedním gestem jsem tedy srazil cenu o 50%, a protože jsem tak nějak tušil, že mandarinky prodávají jenom na koše nebo krabice a odsypávat polovinu pro mě nikdo nebude, nic dalšího jsem nevymýšlel. Za odměnu mi dali ochutnat i jednu dražší mandarinku. Vypadala zeleně, pro laika nezrale, ale chutnala správně kysele.

-mj-