DEN 1. Japonsko byla naše první společná cesta do Asie. Země vycházejícího slunce, kdo by ji nechtěl poznat? Procházet Tokiem, největším městem světa, ve vypůjčeném kimonu. Spatřit zasněženou špičku bájné Mt. Fuji. Fotit sakury během projížďky loďkou po řece Hirosaki. Fandit bojovníkům suma. Protnout vzduch samurajským mečem. Ovládat gigantického robota…ááá, už se to začíná rozpadat. Kde začít? Co upřednostnit?

doba čtení 5 minut

Klid. Na jeden zátah to prostě nejde. Pro prvovýletníky existuje jakýsi zlatý trojúhelníkový základ Tokio-Kjóto-Hirošima, ale pak zůstane hořkosladký dojem, že to prostě nestačí a že byste se chtěli vrátit a objevovat dál. Mluvím z vlastní zkušenosti a jsem si jistá, že do této země zavítáme znovu, ale i naše zážitky z první výpravy jsou nezapomenutelné.

Před cestou je vhodné dostatečně dopředu vyřídit Japan Rail Pass. Není nutný, ale rozhodně ho chcete mít. S tímto dokladem je možné pohodlně cestovat většinou spojů Japan Railways Group (v podstatě všemi vlaky označenými JR), šinkanzeny (kromě dvou nejrychlejších), tokijským metrem na lince Yamanote a třeba i lodí na ostrov Miyajima. 

JR Pass vyřídíte v autorizovaných pobočkách, vybraných cestovních kancelářích nebo online. Čím dříve, tím lépe, jelikož jde o administrativní úkon a pár dní potrvá, než poštou přijde potvrzení. Platnost JR Passu je max. 90 dnů od data vystavení a lze zvolit variantu na 7, 14 nebo 21 dní. Z toho vychází cena, nikterak malá, ale pořád se to vyplatí. Po příletu JR Pass aktivujete na jedné z poboček – my jsme tak učinili hned na Narita Airport – a výměnou za doklad (fotka výše, ve spodní části A4 mapa umístění poboček) dostanete váš jedinečný, nepřenosný JR Pass (fotka níže). Slouží k prokazování kontrolám, např. u hlídaných turniketů v metru, řidičům v autobusech atd.

Kromě JR Passu je dobré mít i dostatek japonských jenů v hotovosti (měnili jsme je hned po přistání za €). Jakkoliv je Japonsko vyspělou zemí, lidé tady pořád milují papírové peníze, na které si mohou sáhnout, a míst s platebním terminálem je méně, než byste čekali.

Po Tokiu jsme se dopravovali metrem, jehož mapa vypadá takto:

Linek je spousta, zastávek ještě více, ale existuje rčení, "umíte-li cestovat jedním metrem, umíte cestovat všemi", a to platí. Turistům navíc stačí zelená kružnice uprostřed – JR Yamanote Line – na ní/poblíž ní najdete všechny stěžejní atrakce. A kdybyste náhodou potřebovali jinam, koupíte extra lístek ve všudypřítomných automatech, případně dojdete kousek pěšky. Veškeré stanice metra jsou precizně značené barvami, názvy tištěné japonsky i anglicky, soupravy jezdí velmi často a nebojte, notoricky známé profese "nacpávačů do metra" už neexistují. Problém vyvstává jenom při rozhodování, který východ z podzemí zvolit. C4? C69? Nebo prostě vyjít ven, ono to nějak dopadne? c) je správně.

Naše první (a posléze i poslední) ubytování bylo v hotýlku uprostřed jedné z nejrušnějších tokijských čtvrtí Ikebukuro. Check-in ovšem až v 16:00! Nechali jsme jim aspoň kufry a unavení/hladoví jsme zamířili do nejbližšího nákupního centra – Sunshine City – sehnat něco k jídlu. Zavděk bychom vzali čímkoliv, osud měl pro nás však nachystaný zázrak. Naše životy změnil CoCo Curry House Ichibanya.

Po ochutnání jsme si oba říkali, že něco tak dobrého jsme ještě nejedli. Opravdu, nepřeháním. Láska prochází žaludkem a my si CoCo Curry House Ichibanya okamžitě zamilovali. Jde o původní japonský řetězec restaurací specializovaných na curry s masem a rýží. Primárně sem chodíte samozřejmě pro curry – delikátní oranžovo-hnědou omáčku, která vzezřením připomíná UHO z jídelen základních škol, ale její chuť je božská mana. Vybíráte z několika úrovní ostrostí a k tomu lze přidat rýži, vejce, různé druhy/způsoby přípravy masa nebo i bezmasou variantu se zeleninou či mořské plody. Obecně se nám v japonských restauracích a bistrech líbilo, že k jakémukoliv jídlu všichni automaticky dostali většinou neomezené množství vody nebo čaje zdarma. To tady platilo také, ale my jsme tu dobrotu raději splachovali Kirinem, chutným japonským pivem.

Nabuzeni skvělým jídlem jsme vyrazili na lov Pokémonů do místního obchodu. Rádi bychom v něm uvalili i poslední škvár v peněžence, ale náš přílet proběhl teprve před pár hodinami, a tak jsme zkrotili nadšení a bez jakýchkoli nákupů se radši rychle vrátili do hotelu. 

Pokojíček byl malý, avšak hezky zařízený. Japonci mají navíc zvláštní nadání na super-praktické uspořádání věcí vzhledem k nedostatku místa – všechno je skládací, vysouvací, zas-tam-dací a každý centimetr prostoru maximálně využit (především ve velkoměstech). Postel jsme měli 110cm širokou, 160cm dlouhou a nijak nám to nevadilo. Doma spíme na futonu, není o moc větší (140×200) a jsme úplně spokojeni.

Ikebukuro nikdy nespí. V noci hýří barvami světelného smogu, ale my jsme první den jakékoliv noční povyražení oželeli ve prospěch spánku. Dobrou noc.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• v ČR bývá hotelový check-in většinou ve 14:00, v Asii už jsme si zvykli na časy kolem 16:00
• info o JR Passu v tomto článku nepovažujte za směrodatné, v roce 2023 došlo k zásadním změnám a náš článek z roku 2024 zaměřený čistě na JR Pass už je dnes zastaralý, připravujeme aktualizovanou verzi pro rok 2026, univerzálně platné pravidlo v každém roce je, že na cestu do Japonska chcete mít JR Pass zařízený před odletem
• japonské označení profese "nacpávačů pasažérů do metra" zní oshiya
• v Asii mají v restauracích hezký zvyk, který bych nazval "najez se a vypadni", ve zkratce, pokud už nejíte/nepijete, nemáte v podniku co dělat
• v ČR jsou běžněji dostupná tři japonská piva – Kirin, Sapporo a Asahi (seřazeno subjektivně od nejlepšího po nejhorší, respektive po nejslabší; Asahi je hodně vodové), zároveň vždy, kdy vidím/slyším "Kirin", vybavím si Kirin Tor mágy z Dalaranu ve World of Warcraft a funguje to samozřejmě i obráceně
• cena dvou Kirinů v Japonsku = jedno hlavní jídlo

-mj-