DEN 1. Tolik lidí už bylo v Thajsku… My teď taky. A oni tam plavali, potápěli se, relaxovali na plážích… Ale my ne!

Na přímořské radovánky nás příliš neužije a plavky v počtu přesně jediného kusu na osobu smutně leží na spodu skříně po většinu roku bez povšimnutí. Thajské moře jsme tedy viděli jen z letadla a po pár dnech aklimatizace v hlavním městě Bangkoku jsme zamířili na sever do vnitrozemí. 

doba čtení 7 minut, nachozeno 12,3km

Viděli jsme asi milion chrámů a různě velikých soch Buddhů, včetně toho největšího. 

Objevili novou vášeň pro dlouhé cestování vlakem. 

Potvrdili si, jak nás baví jezdit v Asii na kolech. 

Zažili, jaké to je, když na vás někdo lije kýble vody z nebe. 

Poťapali si slony. 

Navštívili nejvyšší horu Thajska. 

Poznali jsme milé lidi, pochutnali si na výborném jídle…

…a i na ty plavky nakonec došlo. :-D

Jezdit do Thajska v říjnu není zrovna stádní politika; tento měsíc značí konec monzunového období se stále vysokou pravděpodobností každodenního přívalového deště, záplav, sesuvů půdy a vysoké vlhkosti vzduchu. Člověk by měl být připraven, že bude neustále mokrý – z potu a/nebo deště. Na druhou stranu přijedete v době, kdy země ještě není zahlcena turisty, nabízí mnohem nižší ceny a obzvláště na severu oplývá krásně zelenou vegetací. Tak jsme to riskli.

10ti hodinový let z Vídně do Bangkoku nám zpestřilo hraní Angry Birds a frenetické dotahování každého levelu k dokonalosti (aneb "Zůstaneme sedět, dokud nebudou všude tři hvězdičky!!!"). Po vystoupení z letadla pak následovala imigrační kontrola, kterou výrazně zrychlí, máte-li "TDAC" předvyplněnou elektronicky -> toto rozebíráme podrobněji v Thai Digital Arrival Card

Ačkoliv patří bangkocké letiště Suvarnabhumi k těm největším na světě, má pouze jednu budovu a jeden terminál. Vlaková linka Airport Rail Link z něj do města jede asi 30 minut.

Právě tady začala naše fascinace Bangkokem coby městem pozoruhodného střetu moderny a zastaralosti. Prostorná klimatizovaná hala s jasnými ukazateli vlakového spoje, několik automatů na nákup lístků a obsluha připravena pomoct turistům v nouzi. Skvělé! Až na to, že:

• obsluha nemluví téměř vůbec anglicky (nevadí, zmáčkneme angličtinu na automatu),
• automat bere pouze hotovost (máme, peníze jsme vyměnili během čekání na kufry),
• hotovost v mincích a bankovkách nejvyšší hodnoty 100THB (jsme připraveni, slečnu u přepážky jsme poprosili o pár menších bankovek).

Z automatu místo papírových lístků vypadnou 2 plastové žetony, které:

1. nejprve přiložíte k turniketu, aby vás pustil k vlakům,
2. při odchodu žeton do turniketu vhodíte.

Systém vzbuzuje bezradnost některých turistů a zvýšené nároky na úroveň jazyka "rukama, nohama" anglicky nemluvícího personálu.

Přepravní systém linek vlaků a metra v Bangkoku je sice ten nejefektivnější možný způsob veřejné dopravy v jinak ucpané metropoli, je však poskytován různými provozovateli, což v praxi znamená, že musíte vědět, čím zrovna jedete a jak za to zaplatíte.

Kromě žetonového systému, který pokrývají vlaky z obou bangkockých letišť (Suvarnabhumi a Dun Mueang), narazíte ještě na linky metra BTS a MRT.

BTS je nadzemka a pro její vícečetné užití se vyplatí pořídit si Rabbit Card. My jsme ji potřebovali jen párkrát, proto jsme v automatech kupovali jednorázovou jízdenku v podobě plastové kartičky -> funguje na stejném principu jako žetony (nejprve tapnete, potom vhodíte).

MRT jezdí hlavně v podzemí a zcela pokrokově v něm můžete platit kartou. Ovšem zcela zastarale vám turniket nepřijme ani platební kartu v mobilu, ani hodinky (natož prsteny), takže jsme nakonec byli nuceni neustále vytahovat starou dobrou plastovou kartičku a přikládat ji při příchodu i odchodu z metra.

Silniční doprava v Bangkoku je legendární; kdo to zažil (a přežil), dostal cennou lekci v podobě hesla "protlač se, nebo to zabal".

Za všeobecného hluku motorů, troubení a smradu z výfukových plynů ze všech stran proudí auta, autobusy, motorky nebo tuk tuky, mnohé z nich bez ohledu na barvu na semaforech či přikázaný směr jízdy. K tomu se tady jezdí vlevo, přechody pro chodce sice existují, ale většinou bez semaforů. Toto je, chodče, tvůj osud. Buď se přizpůsobíš a drze otrkáš, nebo si dál trp nostalgií po prázdnotě a řádu evropských cest.

Náš roztomilý dřevěný hotýlek stál poblíž Královského paláce ve staré čtvrti města nad náplavkou, což v Thajsku skutečně není upravený prostor vedle řeky určený k relaxaci a procházení (už vůbec ne k tahání kufrů!). Spíše ochoz kolem menších říčních toků v chudších oblastech, kde nám přišlo neslušné fotit.

Po ubytování v hotelu jsme hodlali splnit cíl dnešního dne – nákup tzv. elephant pants, tradičních kalhot s motivy slonů z jemné vzdušné látky vhodné do místních klimatických podmínek. K nákupu jsme zvolili nejvyhledávanější bangkocké nákupní centrum ICONSIAM.

Oblíbený obchoďák leží na břehu řeky Chao Praya, což jsme vzali jako výzvu vyzkoušet místní lodní dopravu. Vybírat lze z lodí označených modrou, oranžovou nebo žlutou vlajkou. Modrá vlajka je turistická loď s vyhlídkovou terasou, která staví u nejznámějších památek. Můžete zakoupit jednorázovou jízdu za 50THB nebo neomezenou celodenní za 150THB. Obě fungují systémem hop-on hop-off. My jsme zvolili obyčejnou kocábku označenou oranžovou vlajkou stavící na všech molech, každý jsme zaplatili 20THB a užili si vyhlídkovou plavbu po čokoládové řece, ze které by Willy Wonka naběračku lahodného moku jistě nikomu nenabízel.

ICONSIAM disponuje více než 1000 obchodů od krámků až po luxusní značky. My jsme zamířili do přízemí, kde najdete SOOKSIAM, jakési zastřešené tržiště s drobnými obchůdky, stánky a restauracemi s thajským jídlem. 

Hlad dostal přednost a my si pošmákli na našem úplně prvním thajském jídle – já si dala pálivé zelené kari a Marek hovězí kari. K tomu jsme přikusovali kuřecí satay s arašídovou omáčkou aneb maso na špejli. 

V plánu hned bylo vyzkoušet také místní pivo, ale číšník nám vysvětlil, že v Thajsku panuje zákaz prodeje alkoholu mezi 2. a 5. hodinou odpolední, čehož jsme si později všimli i na vývěskách v obchodech. Murphyho zákon stál samozřejmě během tohoto krátkého 3hodinového okna při nás a my jej zapili plechovkou Coly. Však pivo si dáme jindy... 

Po uspokojivém zahnání hladu a nákupu jednoho páru sloních kalhot pro každého... 

...jsme se pokochali výhledem z terasy nákupního centra... 

...a kocábka s oranžovou vlajkou cestou zpátky k našemu hotelu kolébavými tempy rozrážela vlny hnědého čokotoku pod západem slunce nad Wat Arunem - "chrámem úsvitu".

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

Naplánovat cestu k hotelu podél řeky znělo jako dobrý plán do doby, než jsme zjistili, jak moc špinavé všechny vodní toky v Bangkoku jsou, a že poblíž nich bydlí téměř výhradně nejchudší vrstva obyvatel. Ti bohatší z nich přebývají v nákladních kontejnerech (světlo do "bytu" pouští pouze otevřenými dveřmi), nejchudší z chudých pak tráví většinu dne pod oblohou a během noci jsou rádi za cokoli nad hlavou a stěny aspoň z pár stran. Na začátku nám to nedocházelo, mysl přemýšlela o směru pohybu, kde zahnout, kudy protáhnout kufr, ale po určité době jsme našli vzorec v lidech hledících na dva turisty procházejících přes jejich domov. Doslova. Definitivní budíčkem do reality byla paní, matka a manželka, připravující jídlo pro rodinu uprostřed kuchy... chodníku. Její dvě děti hrající si poblíž vody a otec dohlížející na ně z dálky. Ani ti nejchudší lidé v České republice nežijí takhle, přesto mají někteří pocit, že existuje cosi jako automatické právo na lepší život a garance blahobytu všem jenom za účast. I přes bezútěšnost situace nikdo z těchto Thajců neměl zlou auru. Tohle je jejich život, takhle je to teď, a co přinese zítřek záleží i na tom, co udělají dnes.

Zákaz konzumace alkoholu v Thajsku mezi 14. - 17. hodinou prakticky znamenal každoobědní abstinenci, k odpolednímu jídlu jsme se dostávali nejdříve právě až v pozdně odpoledních hodinách.

-mj-