DEN 13. V předchozích článcích jsem popisovala naše zážitky s různými typy dopravy v Thajsku – metro v Bangkoku, dřevěné bárky na čokoládové řece, noční vlaky, vlaky 3. třídy, songthaewy, tuk tuky, zrezivělá kola… a teď dojde konečně i na autobusy.

doba čtení 5 minut, nachozeno 10,3km

V Thajsku je autobusová doprava velmi rozšířená; železničních tratí ještě není tolik a vzhledem k náročnosti terénu ve vybraných oblastech je mnohdy lepší koleje ani nestavět. 

Většina autobusů u nich vypadá takto:

Navenek nic moc a uvnitř jakbysmet, ale dokud jezdí… a co si budem, povrch, který musí tyto autobusy zdolávat, často připomíná nebo JE staveniště, tak snad abychom raději zůstali u osvědčených herkózních vozítek.

Thajské jízdní řády potom fungují všelijak. U městských spojů jsme vzhledem k neustálým dopravním zácpám na jakékoliv odjezdové časy rezignovali. Něco zkrátka někdy přijede a někam vás to odveze. V méně zalidněných oblastech se vyplatí na řidiče pro jistotu už z dálky mávat, ať je jasné, že hodláte nastupovat. Spolehlivější jízdní řády nabízejí dálkové linky meziměstské dopravy, jejichž vozy jsou modernější, pohodlnější a lístky koupíte i online. Tento druh dopravy jsme zvolili pro přesun z Chiang Mai do severněji položeného města Chiang Rai.

Když jsme v dopoledních hodinách dorazili na autobusové nádraží, opět jsme neušli pozornosti pilných taxikářů. Jeden předháněl druhého v dychtivém přesvědčování náhodných turistů o výhodě volby dražší soukromé dopravy oproti levnější hromadné. Podobné nabídky dostáváte v Thajsku dnes a denně, člověk rychle otupí a začne je automaticky ignorovat.

Aspoň že uvnitř nádražní haly vládl klid. Jednoduchá, prostorná oblast s budkami pro nákup jízdenek od různých autobusových společností. Stánky s občerstvením, nechutné záchody za 3 bahty a relativně dobře značená nástupní místa.

Všimli jsme si také vitríny s osmi drobnými soškami Buddhů. 

Tzv. "Narozeninové Buddhové". Nejčastěji je najdete v buddhistických chrámech.

Každá soška reprezentuje jeden den v týdnu (kromě středy, ta je rozdělena na dopoledne a odpoledne), tedy den vašeho narození – podle toho se modlíte či přinášíte obětiny k té které postavičce. Vhodíte penízek do misky…

…zakoupíte zlatý papírek, přilepíte jej Buddhovi přímo na tělo… 

…a vyslovíte tiché přání nebo jen prosbu o požehnání.

Sošky jsou seřazeny zleva od neděle, sobota je posledním dnem v týdnu:

Marek se narodil v úterý, já ve středu ráno. Co vy? Která soška Buddhy přísluší vám podle dne narození?

Abychom se však vrátili nohama zpátky na zem… nebo spíš do autobusu.

Z nějakého důvodu dovnitř pustili nejprve lidi bez velkých zavazadel, až poté řidič otevřel podpalubní prostor, kde i ostatní mohli uložit kufry, následně nastoupit a zaujmout svá místa. Každý pasažér dostal malou láhev vody, posed byl relativně pohodlný, autobus plně klimatizovaný. Můžeme vyrazit! 

Cesta z Chiang Mai do Chiang Rai je asi 180 km dlouhá, ale trvá 3 a půl hodiny… i déle. Zde je důvod, proč: 

Většina cest je uprostřed stavu konstrukce, rekonstrukce, probíhajících úprav, párkrát jsme dokonce projížděli rozkopaným staveništěm místo toho, aby prostě vytvořili dočasný obchvat. Navíc chyběla jakási logika ve stylu "pojďme to dělat postupně". Ne. Rozkopali úplně všechno všude najednou a i v nejlepších úsecích, reprezentujících cosi jako dálnici, jsme jeli po tomhle: 

K našemu štěstí jsme i tak do Chiang Rai dorazili jen s cca půlhodinovým zpožděním. Poctivě vyhrkaní a hladoví, abychom zjistili, že nám zdejší hotel k srdci nepřiroste. Gekoni sprintující všude po stěnách byli z nejrůznějších breberek ještě roztomilí, ale hmyz létavý ni běhavý v pokoji nechcete.

Zklamání z neuspokojivého ubytování prohloubila procházka po ušmudlaných ulicích během pátrání po restauraci s dobrým jídlem. Chiang Rai kdysi bývalo hlavním královským městem, je tomu však už více než 700 let... Nyní těží z pár atraktivních staveb a své polohy coby poslední zastávky před hranicí s Laosem, jinak tady lišky dávají dobrou noc.

Nakonec jsme sedli do indické restaurace, jedné z mála otevřených a jediné připravené na platbu kartou.

Po doplnění energie začaly dříve otupělé mozky trochu fungovat a kontemplovat nad aktuální situací. Z pochyb vybublala na povrch oboustranná nespokojenost a z ní definitivní rozhodnutí zkrátit délku zdejšího pobytu. Priority zachováme, něco oželíme a zpět do Bangkoku odletíme o den dříve.

Hlavní cíl, kvůli kterému jsme přijeli až sem nahoru, nás čekal hned další den. Vrátili jsme se na pokoj, "vyřešili" co největší množství aktuálních hmyzích podnájemníků a upadli do říše spánku.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• Thajcům i přes aktuálně horší cesty nelze upřít snahu o lepší budoucnost, všude něco staví, šlo to vidět už na pár fotkách z vlaků (viz dřívější články) a viděli jsme to i dnes z autobusu, jedna věc je vědět, že něco úplně nefunguje a nic nedělat, druhá věc makat a těšit se, jak to bude lepší
• hmyz je samozřejmě běžná součást života na Zemi, ale v momentě, kdy se dostanete množstevně k dvouciferným hodnotám na relativně malé obyvatelné ploše, tak se ze samozřejmosti stává nepříjemnost
• Andy zmiňuje platbu kartou za jídlo, kterou upřednostňujeme, samozřejmě u sebe máme i hotovost (v Asii značnou, v České republice jsou možnosti bezkontatních plateb v porovnání s mnoha zeměmi na planetě naprosto bezkonkurenční, jedna z věcí, která nám při cestách do zahraničí chybí)

-mj-