DEN 2. Soul bývá ještě i v polovině září velmi horký a vlhký; teploty se převalují někde kolem třicítky a venku vám bude příjemně asi tak, jako v dobře zavedené prádelně. Člověk i celkem chápe tu jejich lásku k ledové klimatizaci.

doba čtení 6 minut

Dnešním dnem končil Chuseok, jeden ze dvou nejvýznamnějších korejských svátků, což pro nás jakožto turisty a ne-Korejce znamenalo především volný vstup do pěti soulských paláců. Nenechte se mýlit, chodit po korejských palácích není jako chodit po českých zámcích, kde jste většinou uvnitř. Tady jste především venku, tedy vystaveni veškerým klimatickým podmínkám. Ale plán byl daný, tak jsme do něj šli…

…já byla během 5ti minut po opuštění hotelu připravena převlíkat triko…

…Marek ne, ten člověk je snad slon, rozumějte taky bez potních žláz.

V Soulu jsou pyšní hned na pět svých královských paláců:

• Gyeongbokgung – postaven jako první, je největší a nejnavštěvovanější
• Changdeokgung – údajně nejkrásnější, především kvůli tajné zahradě
• Changgyeonggung – postavil král Sedžong Veliký pro svého otce
• Deoksugung – původně vybudován jako sídlo prince
• Gyeonghuigung – podružný královský palác

"Gung" na konci každého názvu znamená "palác", v latince vypadají celá jména paláců ďábelsky, ale korejsky psaná až tak těžká nejsou. Zkuste Korejce nechat vyslovit Choustníkovo Hradiště, Kardašova Řečice nebo třeba Pražský hrad… vidíte, kam jsme se dostali?

Všech pět paláců leží od sebe v docházkové vzdálenosti, ale nedoporučuju dělat z nich jednodenní maraton, akorát se vám to v hlavě všechno poplete. Pokud chcete znát můj upřímný názor, mně to také poněkud splývá; stavby i jejich okolí jsou si hodně podobné. Máte-li jen jeden den, navštivte Gyeongbokgung. My jsme tak učinili již před lety, nyní jsme si chtěli rozšířit obzory a dali šanci Changdeokgungu a Changgyeonggungu.

Většinu jejich paláců vážně poničili Japonci v období japonské okupace a následně Severokorejci během Korejské války. I v nynější době jsou stále v procesu renovace. Návštěvníci mohou procházet po rozsáhlých pozemcích okolo budov, nikoliv však v interiérech, ve kterých stejně téměř nic není. To však neznamená, že nejsou krásné, nebo že by jejich návštěva byla ztráta času.

Changdeokgung (viz úvodní fotka) působí na rozdíl od největšího Geongbokgungu poněkud negeometricky a neuspořádaně. Byl totiž postaven v harmonii s přírodou, s přirozeně kopcovitým terénem. Oblíbený palác králů dynastie Joseon se pyšní krásnou zahradou s jezírkem, do které už však platíte extra vstupné.

Changgyeonggung je na Changdeokgung doslova nalepený, přechod mezi oběma paláci je plynulý. Budovy tohoto paláce byly na počátku 20. století kompletně zničeny Japonci a pozemek využit k výstavbě zoo, botanické zahrady a muzea – vše samozřejmě v "japonském stylu". Rekonstrukce původní tváře paláce započala v 80. letech. 

Vždycky mě baví hledat a počítat figurky "Japsang" na tradičních střechách korejských palácových budov. Tito strážci musí být instalováni v lichém počtu v rozmezí 3-11. Čím více, tím lépe. Většinou mají sošky podoby různých zvířat považovaných za posvátná – draků, opic, lvů, fénixů… byť jsou jejich formy poněkud komicky simplifikované. V řadě za sebou usazeni na špičkách střech poté ochraňují před neštěstím, zlými duchy a požáry.

Během dvou největších korejských svátků Chuseoku a Seollnalu je vstup do všech paláců zdarma. Taktéž nebudete nic platit, přijdete-li oblečení v tradičním korejském hanboku – což však znamená, že jste něco utratili za jeho zapůjčení (pokud už jej tedy nevlastníte). Peníze městu dorazí jinou cestou, ale taky dobře. 

Suma za prohlídku paláců však není nikterak horentní, jednotlivé vstupy stojí 1000-3000 wonů (tajná zahrada je za 5000 wonů), něco málo ušetříte na kombinované vstupence.

Po návštěvě jednoho či více paláců je častým zvykem přesun do blízké Bukchon Hanok Village. My už bychom tam znovu nešli, připadala nám jako past na turisty. Rezidenční čtvrť rozprostřená na malém pahorku proslula především úzkými uličkami lemovanými vilami v tradičním korejském stylu. Realita jsou spíše zdmi a ploty obehnané domy s "udržujte ticho, prosím, tady se bydlí" cedulemi. Největší shluk turistů je samozřejmě přesně v těch uličkách, jejichž obrázky najdete na internetu – jsou malebné, prázdné a v dáli vyčnívá Namsan Tower.

Jedná se konkrétně o tento pohled:

Nic moc, že? Na "prázdnou" uličku zapomeňte. Pokud vám však nejde přesně o "tu jednu fotku" do instagramové sbírky, projděte i jiné části této oblasti a třeba najdete podobně uspokojivý záběr bez davů. 

fotka je pořízena ve žluté oblasti na mapě, většina lidí chodí "na focení" do růžové

Pozdní oběd proběhl ve znamení tradičního korejského barbecue… akorát bez tradičního "sami si ho ugrilujeme"! Majitelé podniku totiž byli jiného názoru, a tak jsme poprvé viděli, jak nám babi s dědou na plotně veškeré maso nastříhali a připravili. Vlastně nejen nám, všem návštěvníkům podniku – Korejcům i cizincům. Tedy, je od nich hezké, že mají starost, ale where's the fun? My chceme stříhat a grilovat sami, proto na korejské barbecue chodíme!

Večer jsme zamířili zkontrolovat náměstí Gwanghwamun a jeho dvě hlavní hvězdy – krále Sedžonga Velikého, jenž nechal vytvořil korejské písmo, a admirála Yi Sun-shina, "otce" tzv. želvích lodí (nový typ opancéřovaných bitevních plavidel).

Na Gwanghwamunu je pořád živo, zrovna pořádali festival outdoorového čtení… 

…a o kus dál se houpala demoliční koule. Někdo považoval za vrchol kreativity (nebo možná vrchol recyklace?) využít dutou demoliční kouli coby Kinder vajíčko. Z ní každou chvíli vylezl člověk v kostýmu, předvedl kus akrobacie za zvuků dramatické hudby a zase zalezl. Zatímco my jsme obraceli oči v sloup, jiní byli z barevné koule úplně vykulení. Ať žije moderní umění!

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• Japonci ve své době ničili v Jižní Koreji kde co, za všechno ostatní může Severní Korea
• "nam" = "jih", "san" = "hora" -> "Namsan" = "Jižní hora"
• vybraní rezidenti v Bukchon Hanok Village vás pozvou k sobě do domu na terasu, udělají vám nápoj a vystaví fakturu
• před lety jsme si s Andy říkali, "až pojedeme do Jižní Koreje příště, pořídíme si hanboky", tradice jsou důležité, a proto si i letos říkáme: "až pojedeme do Jižní Koreje příště, pořídíme si hanboky"
• než jsme k demoliční kouli došli, viděli jsme dav a plátno (zezadu), říkal jsem si, co na něm asi bude, že je tam tolik lidí (hudbu jsme slyšeli z dálky); na plátně nebylo nic a na kouli mě upozornila Andy, protože mě ji nenapadlo označit za hlavní atrakci, a to ani poté, co z ní začali vylézat lidi v různých kostýmech
• odpověď na otázku "Kolik artistů vleze do jedné koule?" neznáme (různé kostýmy značí buď jednoho performera s šatnou v kouli nebo vícero performerů bez šatny)

-mj-