DEN 12. Na Fo Guang Shan jsme se hodně těšili. Velkolepé prostranství s ohromnou sochou sedícího Buddhy a zaručeně pravou relikvií? To musíme vidět!

doba čtení 5 minut

Měli jsme trochu obavy, že takové vzácné místo bude zejména o víkendu přeplněné davy návštěvníků, proto jsme vyrazili v pondělí. Z nádraží HSR Zuoying (zastávka autobusů před nádražím) vyjíždí E02 Harvard Express v těžko-říci-jakých intervalech (dle některých zdrojů cca 1 bus za 1,5-2 hodiny). Na internetu jsme žádnou věrohodnou informaci nenašli, jízdní řád na místě nebyl a elektronická tabule zrovna nefungovala. Pro změnu jsme se postavili do řady a čekali. Autobus přijel kolem 10. hodiny dopolední, řidič opět nabral jen tolik cestujících (včetně nás), aby zaplnil volná sedadla, a jelo se na výlet. Cesta jedním směrem stála 70TWD a trvala asi 40 minut. Moc bychom chtěli čekat na další autobus kdovíjak dlouho. Tohoto využívají šikovní taxikáři! Obcházejí čekající lidi, spoléhají na jejich zoufalství, nejistotu a nabízejí odvoz. Cestou zpátky dojde i na nás.

Fo Guang Shan je kulturní, náboženské a vzdělávací centrum pojmenované podle buddhistické organizace praktikující na Taiwanu. Celý areál je rozlehlý a rozdělený na tři části: Fo Guang Shan Monastery, Sutra Repository a Buddha Museum. Trochu vás provedu.

FO GUANG SHAN MONASTERY

V této (spíše soukromé) části najdete administrativní budovy organizace, klášter, univerzitní budovy, vzdělávací centrum, zázemí pro praktikující, hřbitov a svatyně. Tady jsme začali. 

Dominantou je 30m vysoká socha stojícího Buddhy Amitabhy tyčícího se mezi stovkami dalších menších soch. 

Vidíte ty davy turistů při pondělku? No, my taky ne… ale ani úplný opak jsme nečekali. Tady nebyl nikde nikdo, ani noha. Rozumějte živá lidská noha. Pusto, prázdno. 

SUTRA REPOSITORY 

Nejnovější budova celého komplexu slouží coby depositář kolekce čítající přes 50 buddhistických kánonů. Dovnitř jsme se nedostali a samotná naše přítomnost vzbudila pochybnosti jakéhosi místního úředníka. Dlouho nás sledoval a nakonec začal zjišťovat, jestli nebloudíme a kam směřujeme. Je opravdu pohled na turisty v areálu tak nezvyklý? 

BUDDHA MUSEUM 

Cesta je lemovaná osmi pagodami, na jejímž konci trůní Buddha Šákjamuni (jedna z největších soch sedícího Buddhy v Asii – 40m na výšku). Toto je hlavní důvod návštěvy drtivé většiny lidí, tady už byl vidět pohyb. 

Většina pagod je otevřená a každá se věnuje jinému tématu buddhismu. Samotné muzeum je rozděleno do několika části – výstavy buddhistických festivalů, historie kláštera, život Buddhy a další. V hlavní hale se nachází Avalokitesvara Shrine, Golden Buddha Shrine a úplně vzadu Jade Buddha Shrine, ukrývající největší poklad celého komplexu – Buddhův zub.

Relikvie jsou pozůstatky po světcích, prorocích či jiných vysoce uctívaných osobách spjatých s různými náboženstvími. Jedná se o věci materiální povahy mající úzkou souvislost s životem či skutky dané osoby; nejčastěji tělesné ostatky (kosti, zuby…), oděv nebo předměty denního užívání (miska, soška, plátno…). V křesťanství řadíme mezi nejznámější relikvie Svatý grál a Turínské plátno. Buddhisté zase na různých místech uchovávají Buddhovy kosti, zuby či popel. Jak je to však s pravostí veškerých takových relikvií, obzvláště těch spojených s nejvyššími modlami daného náboženství? Pravda nebo mýtus? Můžeme tomu věřit, protože existují záznamy o nálezech? Nebo uvěříme, protože chceme? Odpovědi jsou nejasné, a tak kult relikvií pokračuje dál…

Atmosféra tohoto místa samozřejmě vzbuzuje zájem o hlubší znalosti nejen o Buddhovi samotném, ale také jeho učení, symbolice, místech, kde pobýval, a lidech, které potkal. Byla to chvilka snění v místě protkaném spirituální silou a motivace pro další sebevzdělávání.

Poté nastal čas na návrat.

Autobus nás nevzal.

Další měl jet až za 2 hodiny.

Nehodlali jsme čekat.

Místní taxikář ani nemusel být proaktivní, cíleně jsme k němu došli. Neuměl sice vůbec anglicky, naštěstí mě napadlo oslovit slečny, které vypadaly, že by se rovněž chtěly vrátit domů ještě před soumrakem. Slečny uměly čínsky, vykomunikovaly odvoz a cenu jsme si mezi sebou podělili (my dva a 3 slečny). Platili jsme dohromady 820TWD (+-) za cca 25km. Příjezd do Kaohsiungu proběhl stále za denního světla a vzhledem k okolnostem i za rozumnou cenu.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• úředník nás chvíli sledoval z dálky (různě chodil "náhodně" po areálu), než za námi přišel a velmi slušnou angličtinou začal zjišťovat, jestli nepotřebujeme pomoc, ujistili jsme ho, že víme, co děláme, což ho uspokojilo natolik, aby se opět vzdálil, i když ne mimo dohled…
• jízdní řád jsme k našemu překvapení našli, abychom však z čínských znaků vyčetli, kdy/co/kam jede, porovnával jsem čínské znaky z jízdního řádu s názvy Fo Guang Shan a Kaohsiung v čínštině a hledal shodu, Enigmu kdysi rozluštili podobně
• Buddha má na hrudi levotočivou svastiku, v tantře má význam ženského principu, v bílé magii je symbolem naděje, dobroty srdce, obnovy a jara (protikladem je pravotočivá svastika, v tantře má význam mužského principu, v bílé magii je spojována s černou magií, zlem a destrukcí a ještě jiný význam měla za 2. světové války, stejný symbol může mít v různých časech na různých místech naprosto odlišné významy, je třeba na to myslet a nedělat unáhlené závěry)
• odjezdový autobus nabral zhruba 20 lidí ze 40 čekajících, do konce dne z místa vyjížděly už pouze dva další spoje, kdy návštěvníků v areálu byly ještě určitě vyšší desítky
• taxikář neuměl anglicky ani čísla, což byla trochu zrada, když nic, tak aspoň ta umí i lidé, kteří angličtinu jinak neovládají, např. v Ita Thao jsme potkali starší paní – při procházení kolem jejího stánku Andy ukázala, že "tamto" vypadá hezky a paní okamžitě vypálila "one hundred"! (číslovka 100 přirozeně znamenala prodejní cenu)

-mj-