DEN 12. Po náročném předchozím dni plném slonů jsme usoudili, že jich pořád nebylo dost. Slonů není nikdy dost! A tak jsme se rozhodli navštívit další. Nikoli živé, nýbrž kamenné. 

doba čtení 3 minuty, nachozeno 11,9km

Konkrétně ve Wat Chiang Man, což je jeden z cca 300 budhistických chrámů v Chiang Mai. Wat Chiang Man byl však TEN PRVNÍ zde vybudovaný a pyšní se chrámem se stúpou na slonech. Přesně tu stúpu se slony jsme chtěli vidět. Pátrání začíná... 

Hledání jsme započali návštěvou jedné z mála místních galerií. Vybrali jsme soukromou výstavní síň La Luna, která pořádá dočasné exhibice děl především lokálních umělců.

Zatímco horní patro nás vyděsilo přehlídkou provazů visících ze stropů a naaranžovaných sítí postříkaných (doufám) umělou krví, v přízemí jsme objevili podmanivé malby od Wutthiponga Sukthawila zobrazující buddhistickou kosmologii a úpadek lidského ducha vlivem moderních technologií. Své konceptuální umění označil jako "Mixed Media". 

Pozorné oko mohlo najít skici předcházející samotným olejomalbám a porovnat jejich podobnost. 

Sloni však nikde. Obohaceni působivým vizuálním zážitkem jsme vyrazili zpět do starého města, kde snad budeme mít více štěstí.

Vzhledem k historickému významu slonů pro někdejší království Lan Na jsme na sochy chobotnatců naráželi prakticky v každém chrámovém komplexu po cestě...

...až jsme nakonec ten první "sloní" našli! Pochází z konce 13. století. Stúpu (chedi) s 15ti slony zhruba životní velikosti podpírajícími vrchní část se zlacenou špicí postavili jako úplně první stavbu celého komplexu. 

Až později došlo např. na vedlejší viháru, jež za zamřížovanou vitrínou uchovává dvě drobné sošky nevyčíslitelné ceny. 

10ticentrimetrová soška Buddhy z krystalu vlevo je údajně stará 1800 let a ta dřevěná vedle ní prý dokonce 2500 let. Obě jsou ochrannými amulety uloženými v chrámu již od jeho založení, nicméně řada vědců se na základě podrobných zkoumání domnívá, že až tak staré nejsou. Někteří jim hádají sotva 1000 let. Pro mě za mě, ať je jim klidně jen tisíc, i tak jsou stále úctyhodnými pamětníky.

Mě ovšem nejvíce zaujala nástěnná výzdoba s výjevy z Buddhova života.

Podobnost interiérů našich kostelů s buddhistickými chrámy, jakkoliv jsou obě víry odlišné, je zřejmá. Kupř. právě Buddhův život v obrazech – my máme zase Kristovu Křížovou cestu. Ústřední oltář se sochou Krista nebo Buddhy s prostorem pro modlení, schránky pro příspěvky, vzácné relikvie, zachovalé tělesné ostatky významných person, talismany nebo třeba respekt k zachování ticha během návštěvy. Zatímco mně osobně však expresivní výrazy ukřižovaného Krista vždycky naháněly hrůzu, blaženě se usmívající Buddha v pohodlném posedu či dokonce poloze vleže sugeruje snahu o nalezení vnitřního klidu.

Nic ale člověka vnitřně neuklidní více než dobře nakrmené bříško, a jelikož jsme dostali chuť na rámen, zradili jsme pro dnešek thajskou kuchyni pozdním obědem v autentickém japonském bistru.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• buddhistických chrámu stojí v Chiang Mai milión moc, skoro v každém najdete slony, kolikrát právě i jako základnu pro stúpu, jež nesou na svých zádech, poměrně často je v názvu Chiang cosik (kdy "chiang" znamená město/pevnost, slon se řekne "chang"), čili jsme si nějakou dobu mysleli, že už jsme Wat Chiang Man dávno navštívili, teprve zpětným průzkumem jsme přišli na to, že vlastně vůbec, až dneska tedy, což byl zároveň jeden z odpočinkovnějších dnů
• obraz od Wutthiponga Sukthawila si umím představit u nás v bytě na stěně, hezky viditelně

-mj-