DEN 10. Víte, co se nám na Jeju líbilo nejvíc? Když jsme z něj odjížděli. 😀

doba čtení 6 minut

Ohromnou lodí za krásného počasí, s výhledem na Hallasan a okolní sopky, jež s přibývající vzdálenosti pomaličku mizely v dáli… Na Jeju jsme přiletěli letadlem, odplout lodí bylo rozhodně zajímavější a stylovější. 

Lodě vyplouvají z Jeju každý den do několika blízkých měst v pevninské Koreji – Wando, Yeosu, Nokdong či Mokpo, a k tomu na vybrané menší ostrovy. My jsme zamířili do Mokpa. Rezervaci lodních lístků jsme provedli na Jeju Ferry Passenger Terminal několik dní dopředu, ale dnes víme, že to není nutné. Loď je opravdu velká (až obří), neumím si představit, co musí nastat, aby její kapacitu plně obsadili. Jen hrubým odhadem pojme kolem 1000 cestujících, něco přes 100 vozidel a vyplouvá 2x denně 6 dní v týdnu (kromě soboty). To je skutečně vysoká frekvence pro klid v duši a pohodlný nákup lístků až v den vyplutí. My jsme si však klid v duši zajistili dříve, v den odjezdu pak už jenom stačilo dojít na přepážku z důvodu výměny rezervace za palubní lístek.

Podobně jako u vlaků či letadel vybíráte z několika typů jízdenek. Na fotce můžete porovnat astronomické rozdíly v ceně.

Naše loď je na prostřední tabuli (č.8 / Mokpo), odjezd 13:40, ceny vpravo dole pod sebou červeně (Economy, VIP, 2 typy apartmánů a pokoj s bezbariérovým přístupem). Za Economy class jsme zaplatili v přepočtu kolem 600 korun, zatímco pokoj nejvyšší kategorie vycházel přes 10 000,-Kč … 4 a půl hodiny cesty za desítku, kdo by to nechtěl… 😀

Pro zajímavost níže přikládám fotky dražších pokojů z prospektu.

Hodinu před vyplutím otevřeli boarding a lidé vytvořili dvouřad ke kontrole -> Korejci vs. cizinci… Naše řada o třech lidech sestávala z vy víte jakých dvou osob a Korejce s americkým pasem. Po kontrole lístků a pasů jsme nastoupili do autobusu, následoval cca minutový převoz z k vysokému lodnímu můstku, jeho přechod, vstup dovnitř lodě a… 

…scéna skoro jako z Titanicu (s očekáváním lepšího konce, samozřejmě). Schodiště nápadně připomínající moderní repliku toho z potopeného parníku svádí k rekonstrukci některých legendárních scén: "I saw that in a nickelodeon once and I always wanted to do it."

Velké kufry nám stevard odložil naproti recepce a my jsme šli nakouknout ke kajutám.

Kajutu dostane přidělenou každý cestující – v případě Economy class sdílenou s dalšími cca 10ti lidmi. Měli jsme i koberec na sezení, ležení, spaní…, přepážky a skříňky na odložení osobních věcí, zásuvky a televizi. 

Ne, že by tam někdo byl. Loď totiž skýtá tolik zajímavých míst k ukrácení cesty, že si na nějakou kajutu ani nevzpomenete. Ne, když máte volný pohyb ve třech patrech. Atrakce byly na pátém a přesně tam trávila nejvíce času většina pasažérů. 

Na začátku skoro všichni zamířili ke zdroji jídla. Nejjednodušší, nejrychlejší, nejlevnější a nejoblíbenější je koupit si instantní polévku v 7-Eleven, ohřát ji v mikrovlnce za rohem v jídelně, případně povařit chvilku na plotně nebo prostě jenom zalít vroucí vodou a sníst.

Svačinky evropského stylu a horkou kávu nabízí Paris Baguette, korejské hotovky pak místní restaurace. 

Asijské instantní polévky vděčně krmí naše bříška i doma, proto jsme slupli misku s horkými nudlemi ještě před vyplutím a pak šli zkontrolovat výhledy ze zádi lodě. Hrdý Hallasan se s námi rozloučil v plné kráse; zůstal nepokořen. 

Místní sopečná krajina je jedinečná; kopec vedle kopce. Přidejte k nim vodopády, útesy, jeskyně, pláže, nekonečný výčet malých muzeí… to vše dělá z ostrova Jeju místo, kam se budete chtít vrátit. 

Protentokrát jsme udělali Jeju pápá a jali se prozkoumávat, co všechno můžeme na lodi stihnout před přistáním v Mokpu. Málo toho nebylo. Chcete-li zábavu, navštivte kino, vyzkoušejte své hlasivky v karaoke místnosti nebo si zapařte nějakou střílečku v herně.

Odpočívat lze na lepších místech než v kajutách. Útulných sedaček a křesílek je po obvodu lodi dost, navíc jsou i s výhledem na moře. 

Čas plyne, loď pluje vstříc přístavu v Mokpu a za sebou nechává krásný západ slunce. 

Ještě poslední pohled do vozového parku na lodi… 

…a vystupujeme! 

Čekali jsme kocábku, plavili se na kolosu. Zážitek hodnotíme jako jeden z nejlepších během naší druhé návštěvy Jižní Koreje a ve stejné zemi si další takovou plavbu odkudkoliv/kamkoliv/kdykoliv… rádi zopakujeme.

Mokpo je město čítající zhruba 200 000 obyvatel v provincii Jižní Čolla. Nejchudší oblast země, Korejci (a turisty o to více) často opomíjená. Za celou dobu jsme zde potkali jen jednu neasijskou turistku a celkově lidí spíš pomálu, hlavně po večerníčku – na ulici ani noha.

Není tedy příliš jasné, čím místní obhajují tyto nápisy v Mokpu pyšně visící na kdejakém plotě… 

…a která 3 města ho předčila vyšší frekvencí turismu. 😀

Nám se tady však líbilo. Žádný shon, žádné davy lidí, žádné fronty.

Spali jsme poblíž přístavu v soukromí u proaktivního pana domácího. Dopředu nastudoval, odkud jsme, a připravil si prezentaci v češtině, což potěšilo. Každé ráno nám osobně chystal snídani (obligátní toasty, marmeláda, vajíčko…), navíc ale pokaždé přidal nějaké ovoce (korejskou hrušku nebo jablka, obojí je v Jižní Koreji opravdu drahé), projevil zájem o naše plány na aktuální den a navrhnul, jak se kam dostat. Nesděloval nic nového, ale nemohli jsme mu upřít starostlivost hostitele.

Mluvili jsme spolu korejsky, byť jsem mu špatně rozuměla (asi mluvil nějakým dialektem a zároveň nebyl schopen věty zjednodušit), takže jsme hodně potřebovali překladač. Spousta lidí pěje chválu na jejich snadné používaní, my je ale nemáme rádi. Za prvé, bývají nepřesné, za druhé, nemohou nahradit lidský kontakt. Ukazovat na sebe displeje mi připadá horší než pokus domluvit se rukama, nohama a pomocí obrázků. Snaha kdekoliv na světě mluvit lokálním jazykem nebo alespoň umět pár frází otevírá dveře do lidských srdcí. Místní vaše úsilí ocení, jakkoliv nemotorně se vyjadřujete, a budete si o kousek blíže.

Kručení v břiše závěrem dne hlásilo čas večeře, a že jsme si na lodi dopřáli horký rámen z kelímku, zopakovali jsme to s chutí i v místní večerce.

Tyhle typy obchodů máme v Asii nejraději. Jsou doslova na každém rohu, otevřené non-stop, nabízejí kde co "od sirek až po letadla", a můžete se v nich i uspokojivě najíst. Mívají koutek na zalití instantní polévky a/nebo ohřátí zakoupené hotovky, k tomu přihoďte horké kafe nebo 2+1 nealko v plastu a je vystaráno.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• v lodní kajutě hrálo rádio/rozhlas a nenašel jsem, kde/jak ho ztišit/vypnout, kajuta je tak na spánek, čtení, sledování televize… nepoužitelná
• "I saw that in the nickelodeon once and I always wanted to do it."

• "nickelodeons" je zastaralé označení pro kina
• při používání překladačů nemluvíte na lidi, ale na zařízení s aplikací, tento jeden zdánlivě zanedbatelný mezikrok vás připraví o "mezilidskou" komunikaci a rovněž chyby v překladu jsou problém, bez znalosti jazyka nemáte jak pochopit, že k nim došlo, ani je vysvětlit, pokud vám chyba v překladu dojde zpětně z kontextu návazné situace, řešením budou čipy schopné překládat simultánně, a jejich doba není tak vzdálená
• "2+1 nealko v plastu" odkazuje na hojně rozšířenou politiku prodeje v jihokorejských potravinách, napříč různým sortimentem narazíte právě na cedulky 2+1, kdy třetí produkt je samozřejmě zdarma
• HMS znamená "His Majesty's Ship" nebo "Her Majesty's Ship" tedy loď jeho/jejího veličenstva (oficiální označení lodí a ponorek britského královského loďstva Royal Navy, používáno od roku 1789)

-mj-