DEN 6. V Jižní Koreji často narážíme na problém "výběru" jídla k snídani. Typický zápaďan si ráno dá sladké či slané pečivo, máslo, sýr, šunku, ovesnou kaši, cereálie, vajíčka, párky, jogurt… Ne však Korejec.

doba čtení 5 minut

Tradiční korejské snídaně vlastně ani neexistují; lidé vytáhnou z ledničky nějaké ty pan chany (přílohové mističky s širokou škálou fermentované zeleniny), rýži, ohřejí vývar z předchozího dne, popř. osmaží nějakou tu rybu, maso a většina z toho ještě bývá ostrá, jsme přece v Koreji. Takové jídlo bychom si dali k obědu nebo večeři, ale ráno rozhodně ne.

Snídaním západního stylu pak na hotelech bývá vyhrazen často jenom jeden malý koutek, kde najdete americký bílý toastový chléb (je spíš sladký než slaný), marmeládu a máslo v mini balení a s trochou štěstí (většinou v hotelech vyšší kategorie) nějaké ty cereálie. Mezinárodním pokladem jsou vajíčka – frčí všude na všechny možné způsoby, čemuž blahořečíme.

Ráno jsme tedy sešli z pokoje dolů do jídelny a k naší hrůze zjistili, že pro nedostatek hostů zrušili bufet, tedy i náš západní koutek. Adžuma (korejský název pro ženu středního/pokročilejšího věku, typickým rysem je trvalá na hlavě, my jim říkáme "babka") nás zahlédla a začala chystat korejskou snídani, aniž by zjišťovala, zda ji chceme. Už už jsme viděli, jak nám tácek obkládá mističkami s pálivou zeleninou, ohřívá kimchi vývar s kostmi a peče kousky masa pochybného původu… tak to ne! To jsme nemohli dopustit! Zaběhla jsem proto na recepci, abych vykomunikovala, že chceme náš obligátní bílý toast s marmeládou (tohle sice nejíme ani doma, ale tady to byla jediná záchrana). Recepčnímu i adžumě jsme způsobili šok – cizinci nechtějí naši snídani… co jim dáme… co jedí v Evropě…?!

Toasty jsme samozřejmě dostali, a nejen je. Vše nasvědčovalo tomu, že adžuma trochu googlila, a nakonec nám donesla volské oko, kousek nějaké pomazánky, broskvový kompot a sladké zakysané mléko/smetanu. Než nám dovolila zahájit stolování, pečlivě jídlo naaranžovala na tácky a vyfotila si ho. Příště už bude vědět.😊 I my jsme byli trochu v rozpacích – copak jsme vážně první hosté odmítající korejskou snídani?

Venku mezitím už druhý den vytrvale pršelo, takže jsme usoudili, že nechceme po jídle přejíždět někam na druhou stranu ostrova, a raději zvolíme návštěvu poníků. "Poníci" jsou dva majáky zřejmého tvaru, červený a bílý, na pobřeží za letištěm. Vzdušná čára ukazovala nějaké 2km, ale bus jich ujel cca devět (objížděl letiště).

Poníci střeží vjezd do malé zátoky sloužící coby kotviště menším lodím/člunům a chrání je před vlnami. 

Odtud jsme vyrazili doprava podél pobřeží a prohlédli si několik dětských sousoší zobrazujících typické korejské hry. Některé hrají (nejen) děti i u nás, např. švihadlo, káču, hakisak (korejská obdoba jegichagi), jiné jsou pouze korejské (yutnori, gonggi, cham cham cham, ddakji). U některých jsme si rádi přečetli popisky, jelikož jsme ani netroufali hádat, co vidíme. 

Počasí se nad námi na pár hodin slitovalo, "suché okno" jsme tedy vyplnili krátkým výšlapem na nejbližší sopečný kopec ("oreum") Dodubong, z něhož je výhled na letiště. Vzhledem k frekvenci příletů a odletů máte o zábavu postaráno téměř nepřetržitě. 

Dole pod Dodubongem se vine Dodudong Rainbow Coastal Road – pobřežní duhová promenáda. Kvádry původně sloužící jako vlnolamy a také jako bariéry, aby auta nesjela z vozovky do moře, dostaly barevný nátěr a nyní jsou spíše turistickou atrakcí. Celý úsek vydá asi na 15-20ti minutovou procházku (po kvádrech nebo po chodníčku, jak chcete), během níž potkáte i několik soch tematicky spjatých s mořem (rybáři, lovkyně perel…).

Poslední dnešní zastávkou byl městský trh Dongmun. Chcete-li jíst, pít a/nebo utrácet za pochutiny coby suvenýry z Jeju, tohle je to pravé místo. My jsme zdejší zastřešenou plochu navíc využili jako úkryt před dalším náporem deště. Místo je poměrně rozlehlé; procházením uliček a okukováním/nakupováním rozmanitých místních výrobků lze strávit minimálně hodinu. Tu vám babka-adžuma nabídne všechno možné od domácího kimchi, přes smetáky až po papuče. Támhle na vás mrkne rybí oko z akvária, jinde nabídnou ochutnávku slavných mandarinek… vlastně nevíte jak, najednou odcházíte napití, najezení a s batohem plným dárků pro rodinu i přátele. V pořádku.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• bez ohledu na hotel či město v Jižní Koreji jsme všude dostávali džem stejné značky, dokonce i stejné chuti, trochu Jihokorejce podezříváme, že na trhu ani jiný než tento nemají

• já teda v rozpacích opravdu nebyl, můj krevní tlak byl pořád vysoko
• chtěl jsem svoje cereálie se smetanou, broskvový kompot a pomerančový džus
• na snídani jsme nebyli jediní Evropané, statistiky zlepšovala ještě slečna, která nad každou snídaní brečela (zřejmě z důvodu, že chtěla svoje cereálie se smetanou, broskvový kompot a pomerančový džus, její snídaně však byla typicky korejská)
• hru ddakji můžete znát ze Squid Game (Hra na Oliheń)
• těch pět kluků v řadě za sebou je ze hry "Lidský kůň" :

Děti se rozdělí do dvou týmů a např. přes "kámen-nůžky-papír" (případně "ko-mí-nek") určí, který tým bude koněm, druhý na něm jezdí (to už na obrázku není, ale představte si, jak na klucích sedí další kluci, nebo i holky vlastně, to je jedno, ale tohle je spíš chlapecká hra). Kůň má za cíl poshazovat jezdce, jezdci mají za úkol utahat koně (donutit "konstrukci" koně k rozpadu).

–mj–