DEN 2. Dobré ráno, Bangkoku! Nepřetržitý hluk hotelové klimatizace je něco, na co si naše uši budou muset v noci ještě zvyknout, ale jinak to nepůjde. Venku je už od východu slunce kolem 30°, horko, dusno a vlhko tak moc, že fungovat bez ní by byla sebevražda. Jsme na dovolené, ne v survival show.

Z nabídky pokrmů k snídani jsme si vybrali smaženou rýži, vajíčka, dračí ovoce, ignorovali jsme bílý toustový chleba coby univerzálního zástupce pečiva v Asii a vyrazili jsme ven.

doba čtení 5 minut, nachozeno 22,8km

Není nad to vyjít z hotelu a hned se pokochat rozmanitostí místního koloritu. Motorky, jedna za druhou, si klestí cestu mezi auty v koloně. Řidiči tuk tuků číhají na jakéhokoliv turistu, aby jej už z dálky mohli vyděsit výkřikem nabídky, která se přece neodmítá: "Tuk tuk?" Hnědá voda v říčním kanále pomalu nese pozůstatky věcí kdysi živých. My v tom mumraji kráčíme po rozkopaných chodnících pod stožáry hustě ověšenými tu dráty… tu dráty. 

Člověk si říká, jestli je množství drátů přímo úměrné celkovému počtu zásuvek v Thajsku a jestli dráty trčící dolů do úrovně očí, taky vedou elektřinu… 

Při vstupu do metra jsme si potvrdili, že systém MRT je (s)MRT čemukoliv modernějšímu než plastové platební kartě, s povděkem jsme však zatapli, jelikož prostor placený rovná se zároveň prostor chlazený.

Hlavní atrakcí dne byl architektonicky extravagantní mrakodrap Mahanakhon. 

Během monzunového období je statisticky větší šance na dešťové přeháňky odpoledne, proto jsme u něj byli pár minut po otvíračce v 10 hodin ráno. 1000THB (asi 650 korun) coby vstupné je docela raketa; možná proto tam nebyly fronty. Výtah nás vyvezl do nejvyššího uzavřeného patra, odkud jsme vyšli ven na vyhlídku ve výšce 314m. 

Terasa se chlubí prostornou skleněnou podlahou, ta jediná vás dělí od 310 metrů dlouhého smrtelného pádu. 

Z bezpečnostních důvodů na ni lze vstoupit jen v zapůjčených návlecích bez jakýchkoliv předmětů včetně mobilu. 

Dechberoucí výhledy na celý Bangkok dávají zapomenout faktu, že na vás praží slunce a večer se ponese v tónech bolestivého skuhrání nad spálenou kůží.

Vstupné na Mahanakhon zahrnuje také vizuální instalaci SkyVerse. Procházíte jakousi galerií digitálního umění s tematikou fauny a flóry plnou imersivních optických vjemů. 

V jedné místnosti můžete pomalovat malou bílou šablonu zvířete, vložit ji do snímače a její rozpohybovaná projekce následně běhá na stěně mezi dalšími čtyřnohými savci. Vybrali jsme samozřejmě toho největšího, aby byl vidět. 

Digitální zvířena byla fajn, ale ta živá v parku Lumphini mnohem lepší!

Zelenou plochu uprostřed betonové džungle města pojmenovali podle údajného rodiště Buddhy v Nepálu a je domovem několika stovkám volně se pohybujících varanů skvrnitých. "Volně", myslím bez nadsázky. V průměru 1,5m dlouzí ještěři zde provozují kondiční plavání v jezírcích…

…zdravotní vycházky po jídle…

…či občasně vypomáhají technickým službám s údržbou parku.

Rušit jejich denní rutinu není nejlepší nápad, mohli byste se stát pokusným králíkem jejich fyzičky v praxi. Mějte v paměti, kdo je tady domácí a kdo pouze host. Když jsme tedy dostatečně nasytili zraky pozorováním malých dinosaurů, nastal čas nasytit i žaludek. Volba padla na nedaleký Korean Town, kde jsme si v jednom bistru užili autentický korejský gáblík i se všemi přílohovými mističkami.

popis ban chanů zleva nahoře: pajeon, nakládaná zeleninová směs, křepelčí vejce, těstoviny s majonézou; zleva dole: nakládaný špenát, kimchi, mungo klíčky

Neubránila jsem se zklamání z místa, které se pyšnilo názvem "Korean Town". Očekávala jsem komplex budov s restauracemi, korejskými potravinami a kosmetikou, třeba i kpop suvenýry. Realita vypadala takto: 

Jedna čtyřpatrová budova podezřelého vzezření ukrývala pár otevřených restaurací a bister v přízemí… 

…nefunkční eskalátory a ušmudlané schody vedoucí do vyšších pater, ve kterých jsme nalezli pouze mříže na patrně 100 let zavřených obchodech. Rozčarovaný hallyu fanoušek (aka já) se rozhodl okamžitě kompenzovat pokles endorfinů návštěvou míst, která je zaručeně dobijí. Naše rozhodnutí navštívit letos Thajsko bylo popravdě dosti ovlivněno mým prohlubujícím se zájmem o thajský zábavní průmysl, proto jsem do itineráře zahrnula také několik natáčecích lokalit seriálů. 

Taky máte radost, když se díváte na film nebo seriál ze známého prostředí, které jste sami navštívili? Same here! A protože platí "go big or go home", pokračovali jsme rovnou ke zdroji do budovy GMMTV, produkční společnosti, jež má na svědomí řadu seriálů, televizních pořadů a hudebních počinů. 

Nejsme žádní stalkeři, vstup do budovy je zcela legální, byť omezený. Na recepci ukážete svůj cestovní pas, obsluha si ho nechá u sebe po dobu vaší návštěvy. Dostanete návštěvnickou kartičku coby povolenku do 30. patra, kde se nachází oficiální merchandisingový obchod. Kromě vystavených produktů je možné říct si o kterékoliv další naskladněné zboží, platit však musíte hotově. Na malém prostoru vedle výdejního okénka jsou také rozmístěny vitríny s oceněními a plakáty aktuálně vysílaných seriálů. 

Jak jsem řekla – nejsme žádní stalkeři, proto jsme nakoupili, sjeli výtahem dolů a místo opustili. Mnoho skalních fanoušků však budovu okupuje dlouhé hodiny v naději, že zahlédnou některého idola jít do práce či z práce; šance jsou celkem vysoké. My neradi stojíme byť jen ve frontách na jisté jídlo, natož na nejistou celebritu.

Závěr aktivitami nabitého dne jsme zakončili na Khaosan Road, vyhlášené zábavní ulici nacpané restauracemi, bary, pouličními stánky a podvodníky lovícími cizince na turistické pasti, např. ping-pong show.

Dali jsme si naše úplně první mango sticky rice, pokrm z čerstvého manga, lepkavé rýže a zálivkou z kokosového mléka – můj osobní vítěz titulu "král thajských pochoutek" – a roti, palačinkové těsto s oblohou dle vašeho výběru (moje s Nutellou a mangem, Markovo s čokoládovou polevou a banánem). 

Super večeře, stánků s jídlem však obecně bylo pomálu a zdejší otravní obchodníci spíše působili dojmem, že chtějí turisty v co nejkratším čase obrat o co nejvíce peněz. Tomuhle místu jsme jednou provždy dali sbohem a šáteček. Mango sticky rice můžeme mít i jinde.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• plýtvání dráty po celých rolích je pro Thajsko příznačné, postupně jsem byl naopak unešen z každého místa, kde dráty natáhly "normálně" bez přebytků
• ze všech řidičů tuk-tuků mi nejvíc utkvěl jeden s originálním oslovováním turistů, už z dálky na nás volal tůůk-tůůk, tůůk-tůůk! (ano, tůůtůůt, tůůtůůt… 😀 ), a ze všech nejrůznějších druhů dopravy v Thajsku jsou tuk-tuky zároveň asi to jediné, co jsme nevyzkoušeli
• ping-pong show zmíněna v závěru si zasloužila článek zvlášť

-mj-