DEN 7. Ospalému padesátitisícovému městečku Ayutthaya by dnes jen málokdo hádal pověst diplomatického a komerčního centra jihovýchodní Asie 14.-18. století. Barmánci stovky let trvající ayutthajskou slávu naprosto zničili během vojenského útoku v roce 1767. 

Existenci kdysi velkolepého hlavního města Siamské říše dnes připomínají jen zbytky buddhistických chrámů. My jej však považujeme za místo, které nám z celého putování po severním Thajsku přilnulo k srdci nejvíce.

doba čtení 5 minut, nachozeno 10,4km

Jádrem a nejlákavější turistickou atrakcí je Historický park Ayutthaya, památka zapsaná na seznamu UNESCO, rozkládající se na ostrově, jenž je zároveň centrem města. Ostrov obklopují tři řeky – Chao Praya, Pa Sak a Lopburi. Chcete-li vidět archeologickou památkovou rezervaci na vlastní oči, musíte přes jeden z několika málo mostů nebo po vodě.

Náš hotel stál samozřejmě těsně za řekou. Velmi pečlivě jsme proto naplánovali, jak si půjčíme kola a necháme se spolu s nimi pohodlně převézt přes řeku z nejbližšího mola.

Kola tady evidentně půjčoval každý, kdo dokázal našetřit pár drobných a pořídit za ně staré herky v pokročilém stádiu rezavění. Zvolili jsme náhodný dvorek vedle malé rodinné jídleny, z šesti kol v nabídce jsme vybrali dvě (opět spíš náhodně), každý jsme zaplatili 60THB (necelých 40 korun) a nasměrovali naše korodující koráby k molu.

"Nobót!" křičel na nás už z dálky mladík divoce gestikulující rukama do tvaru velkého X.

???

Aha! No boat! Dneska vor nepřeváží. Až teprve další den jsme při pohledu z okna hotelového pokoje pochopili důvod pozastaveného převozu. Upřednostnili nákladní říční dopravu před turisty. Bastardi!

Když nám thajský Gandalf dal jasně na srozuměnou "You shall not pass!", vyšlápli jsme k nejbližšímu mostu. Je důležité zmínit, že to byla jediná skutečně proveditelná aktivita s koly v jejich stavu. 

Neodvažovali jsme zkoušet jakékoliv přehazování, prudké brždění, použití zvonku, jakožto ani vertikální úpravu zrezivělé trubky pod sedačkou. Poslední ze zmíněných pak vyústila v situaci, kdy můj vysoký manžel brázdil bulváry Ayutthaye jako nespoutaný freestyle BMX jezdec.

Ale to až poté, co jsme ta 20tikilová monstra přenesli přes most!

Navzdory omezené funkčnosti jsme si užili překvapivě pohodlnou jízdu a po třech kilometrech ji přerušili u prvního stanoviště – chrámu Wat Mahathat. Kola jsme zamkli u stojanů poblíž vstupu. Zámkem. Rezavým. 

Jednotlivé vstupné do každého areálu opět respektuje metodou dvojího metru – cizinci 80THB, zatímco Thajci pouhých 10THB. Wat Mahathat byl co do návštěvnosti nejvytíženější vzhledem k poloze nejblíž vlakovému nádraží a unikátní spadlé hlavě Buddhy zarostlé do kořenů fíkusu. 

Wat Mahathat patřil k jednomu z nejdůležitějších chrámů Ayutthajského království, pořádali tady královské ceremonie a měly zde být uloženy Buddhovy relikvie. Centrální prang (zdobený typ věže buddhistických a hinduistických náboženských staveb) údajně dosahoval výšky 46 metrů, zůstaly však jen trosky impozantní stavby. 

O něco lépe si (doslova) stojí nedaleký Wat Ratchaburana se svým restaurovaným centrálním prangem. 

Chrám založil v roce 1424 král Borommarachathirat II. coby kryptu pro uložení ostatků svých dvou starších bratrů. Ti se zabili navzájem v bitvě o trůn po zemřelém otci. Dvě pagody pro každého z nich mladší bratr vztyčil k uctění jejich památky. 

Do krypty v prangu můžete vyjít po schodech a nahlédnout. Archeologové uvnitř našli velkolepé poklady od osobních věcí krále až po štědré dary bohatých poddaných a věřících. Objekty, které nestihli "odnést" vykradači hrobů, jsou doposud vystaveny v národním muzeu Chao Sam Phraya. 

Třetí chrámový komplex námi zvolený k internímu prozkoumání nese název Wat Phra Si Sanphet. Soukromě mu však říkáme "mimozemské vysílače". Přece není možné, aby vedle sebe po celá staletí vydržely v geometrické rovině stát netknutě tři špičky a pořád trčely vzhůru. Navíc během všech válečných období. 

Vytrvalí návštěvníci z galaxie "far far away" jistě mají svůj zájem na udržitelnosti informačního kanálu, jenž je pravidelně zpravuje o nejnovějších technologických vymoženostech planety Země. Určitě bude záhodno vyhladit ji dřív, než bude dostatečně rozvinutá, aby vyhladila ona je. True story.

Chrámových komplexů je na ostrově více, ale jízda po historickém parku je zábava sama o sobě. Navíc mnohé památky vidíte i z dálky…

…k jiným přijedete až na dotek, aniž byste museli platit vstupné. 

Většina turistů do Ayutthaye přijede na jeden den a zvolí rychlejší dopravní prostředky – tuk tuky či taxíky. Viděli jsme bohužel i takové, kteří si užívali vyhlídkovou trasu tím nejméně etickým způsobem. 

Projížďka na slonech patří k oblíbeným atrakcím po celém Thajsku; etické organizace, ochránci zvířat i laická veřejnost však proti takovému zneužívání zvířat brojí z důvodu krutého výcviku, postrojům, obecně ubližování. Zdravého kontaktu se slony můžete mít přehršel ve sloních rezervacích nabízejících zážitkové programy včetně krmení či koupání.

Spanilou jízdu na korodujících korábech jsme zakončili jejich otravným taháním zpátky přes most a upřímně, kdybychom je nevrátili, majitelům by jistě nedělalo problém sehnat další pár. Možná i levněji než jsme jim zaplatili za půjčení.

Návrat do pokoje jsme stihli tak tak, než venku začala úplná pohroma. 

Během deseti minut přijeli všichni apokalyptičtí jezdci, aby v Ayutthaye vylili denní zásoby deště pro celou planetu… 

…i přes výslovné pokyny meteorologů, že kapat začne až o 39 minut později! 

Toho dne už jsme paty z hotelu nevytáhli. Nebyl důvod. Předzásobení thajským pivem jsme během lijáku ani na pokoji nezůstali na suchu. 

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• obsluhu jsem při vybírání kol (můžu-li použít takové slovo v situaci, kdy mezi jednotlivými volbami na první pohled není rozdíl) požádal o vyšší sedátko, dbalí prozákaznického přístupu mi okamžitě vyšli vstříc a našli kolo zdánlivě nejvhodnější k úpravě sedátka směrem vzhůru, do té doby jsem ani netušil, že bych měl podobné kritérium výběru vůbec zohledňovat, následně jsem byl svědkem střetu pověstné thajské vřelosti s 1. zákonem koroze – "rezavé těleso z rezavého tělesa nevysunete"
• horší fyzický stav kol jsme však předpokládali už po našich zkušenostech z Bangkoku, Andy tehdy "prostě jednou" zkusila přehodit, čímž kolo akorát znepojízdnila, když jsme od té doby nasedli na kolo a to se po šlápnutí do pedálu jakkoli rozjelo vpřed, neměli jsme další nároky
• cestou zpátky jsem obě kola samozřejmě vynášel a snášel já, Andy dostala gentlemansky přednost pouze pro potřeby fotodokumentace
• sloní rezervaci Andy nezmiňuje náhodou, bude o ní celý článek zvlášť

-mj-