DEN 16. Po více než dvou týdnech strávených na různých úžasných místech Jižní Koreje jsem se vrátili do Soulu. Odpoledne v něm jsme věnovali obětování finančních prostředků na oltář nákupní horečky v Myeongdongu.

doba čtení 3 minuty

Ulice populární nákupní čtvrti jsou lemovány především nespočtem obchodů s korejskou kosmetikou, jejíž cena je diametrálně odlišná od stejného zboží importovaného do obchodů v našich luzích a hájích. Člověk se ani nenaděje a vychází obtěžkán taškami se stovkou plátýnkových masek a pocitem instantního štěstí za rychle utracené peníze. Tak to většinou začíná…

…a pokračuje nákupem korejských potravinových specialit; pro sebe nebo pro rodinu a přátele, to teprve uvidíme, ale důležité je koupit a ochutnat obsah všech těch sáčků s roztomilými maskoty. 

K-popové obchody lákají na nejnovější booklety s fotografiemi idolů zábavního průmyslu, oblečení s potiskem, plyšáky, přívěsky, papírenské potřeby, nebo dokonce limitované čokolády. Mají prakticky všechno, po čem srdce k-popového fanouška touží.

Součástí prodejen jsou samozřejmě zážitkové fotokoutky, protože odejít z obchodu bez fotky je jako přijít do obchodu bez peněz.

Všechno je vymyšlené, vyrobené a vystavené tak, ať si to chcete koupit, i přestože nic z toho vlastně nepotřebujete. V tomhle jsou Jihokorejci, dle mého názoru, nedostižní. Usilují o to, abyste měli dobrý pocit, aby na vás zapůsobili, zanechali slušný dojem, vytvořili příjemný zážitek… zkrátka abyste jim tam ty peníze chtěli nechat.

Po veškerém nákupním šílenství v kamenných obchodech jsme venku v ulicích házeli očkem po nějakém gáblíku ze stánku. Vítězi našeho letošního street food tastingu se stali:

čokoládové suflé s borůvkami & kuřecí kousky obalované v parmazánovém prášku s ostrými tteokbokki

Při odchodu z Myeongdongu nás lehce zviklal pán stojící před několikapatrovou restaurací s korejským barbecue, to když hlasitě vyvolával masové speciality a lákal kolemjdoucí ke gastronomickému zážitku.

My jsme však měli vyšší cíl! Úkol, jež bylo nutné splnit ještě před odjezdem z Jižní Koreje. Chuťová dokonalosti, tvé jméno jest CoCo Curry Ichibanya. 

Nejezdíme do asijských zemí jenom proto, abychom jedli v CoCo Curry, ale existence našeho nejoblíbenějšího fast food řetězce v té které zemi je rozhodně VELKÝM plusovým bodem. Dosud jsme vždy spíše bojovali o volný stůl v každé CoCoCurry restauraci, ovšem zde, v pobočce u metra Hapjeong… ani noha, liduprázdno. Obsluha, zvyklá evidentně hlavně na online objednávky a rozvoz, zaraženě sledovala dva bílé cizince. Ti přišli, sedli, přesně věděli, tedy si i sebevědomě objednali, a taky to dostali. 

Není nad dobrý pocit ze splněné mise, která zároveň nadmíru uspokojivě naplní žaludek.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• obsahem sáčků s roztomilými maskoty jsou mandle s netradičními příchutěmi, posuďte sami, např. banán, jahody, chilli, med, wasabi, kuře… chutnaly tím divným způsobem, že čím víc jste jich snědli, o to víc jste je chtěli 😀
• na čokoládovém suflé s borůvkami není asijského zhola nic, nikdy jsme však netvrdili, že jsme ortodoxní "filové" do asijské kuchyně, je-li nějaké jídlo skvělé, může být odkudkoli 🙂
• kuřecí kousky obalované v parmazánovém prášku s ostrými tteokbokki nesou výmluvný název "hvězdné kuře"
• na CoCo Curry mě vždy fascinoval kontrast mezi nevalným vzhledem a exkluzivní chutí
• v pobočce u metra Hapjeong neměli v nabídce žádné pivo, což bylo s podivem, protože CoCo Curry je původem japonský podnik a kromě vynikajícího curry mají správně nabízet i japonské pivo, ideálně Kirina, co už…

-mj-