DEN 4. Jeju nazývají Korejci Havají Jižní Koreje. Největší jihokorejský ostrov má vulkanický původ, celá krajina je poseta sopečnými krátery (oreum) větších či menších rozměrů. Největší z nich je Hallasan, dominanta Jeju a se svými 1947m také nejvyšší hora Jižní Koreje. Kromě sopek zde najdete rovněž černé pláže, subtropické rostliny včetně palem, vodopády, útesy… Jihokorejci sem často a rádi jezdí na dovolenou.

doba čtení 5 minut

Už před lety jsme plánovali, že při další návštěvě Jižní Koreje Jeju rozhodně nevynecháme. Zařadili jsme jej proto do našeho letošního itineráře hned pár dní po aklimatizačním pobytu v Soulu. Letenky jsme koupili přes Booking – aktuální cena jednosměrného letu vychází kolem 500 korun na osobu, potřebujete-li s sebou odbavené zavazadlo, připočtěte další pětistovku. Výběr leteckých společností je poměrně pestrý na to, že jde "jen" o jeden ostrov; z letiště Gimpo vás tam dopraví Jeju Air, Korean Air, Asiana Airlines, Air Seoul a T'way Air. Jak vidíte na tabuli, odletových časů je habaděj. Prakticky se můžete ráno vzbudit, dojet na letiště a až na přepážce se rozhodnout, kterou společností a v kolik byste chtěli ještě ten den letět.

Odlety směr Jeju mají svou vlastní odbavovací halu, šance na ztrátu zavazadel je minimální; všechna totiž dříve nebo později na Jeju přistanou. Co však působilo zvláštně, byl systém odbavení cizinců. Slečna za přepážkou odeslala naše zavazadla ke kontrole a odstavila nás vedle. Po pár minutách nám sdělila, že je všechno v pořádku, a obdrželi jsme od ní palubní lístky. Totéž jsme pozorovali i u jiných cizinců. Na dotaz "proč" personál lámanou angličtinou odpověděl, že nedisponujeme korejským telefonním číslem… ??? …inu, vzhledem k lámané angličtině se něco mohlo ztratit v překladu. 

Let trvá něco málo přes hodinu, a pokud chcete vidět ostrov svrchu během příletu, rezervujte si místa na levé straně letadla.

Jeju je mnohem větší, než jsme čekali, jen hlavní město Jeju city má kolem půl milionu obyvatel. Ideální způsob, jak se po celém ostrově dopravovat, je pronajaté auto. Trochu horší a mnohem dražší jsou taxíky. A pak jsou zde samozřejmě autobusy – způsob nejlevnější, nejpomalejší a nejotravnější.

Nemáme autobusy moc rádi (obzvláště ne v Asii). V rámci hromadné dopravy jsou nejméně efektivní a často různým způsobem problematické (bez toalet, stísněný prostor, nespolehlivé a/nebo neexistující jízdní řády, uvíznutí v zácpě, přeplněnost apod.). Tady to však bez nich nešlo.

"Naštěstí" místní vláda v roce 2017 provedla restrukturalizaci autobusové dopravy:

• rozšířila síť autobusů i na méně frekventovaná místa,
• k vybraným zastávkám rozmístila dotykové panely s odjezdovými řády a celkem stabilní wifi.

Cestu do pekla často dláždí dobré úmysly… Cizinec neznalý korejského jazyka bude ztracený úplně stejně teď, jako před rokem 2017.

Rozšíření autobusů do méně frekventovaných oblastí v praxi znamená přestupování, což vám dotykový panel nesdělí. Zjišťujte sami, kam jet, kde vystoupit, čekejte až hodinu na návazný spoj, člověk chce být do večera zpátky…

Navíc dotykové panely najdete především na městských zastávkách, což logicky znamená, že na odlehlejších místech nejsou. Můžete je přepínat do angličtiny nebo čínštiny, ale pořád jsou to jen stroje – špatně fungují, když prší např., někdy nefungují vůbec a někdy jsou zahlceny podobně zmatenými lidmi včetně místních obyvatel. I pro ně je systém občas nepochopitelný.

Jistá čísla autobusu najdete na panelech jedním směrem a druhým už ne, protože některá jedou jen tam, po stejné trase zpátky jede bus pod jiným číslem.

Zastávky bez panelů nabízí jízdní řády pouze v korejštině, ty často nedávají smysl ani po jejím přelouskání a vítězoslavném nalezení odjezdového času. Autobus stejně někdy nepřijede a vy nevíte proč.

Dobře vymyšlené mají barvy autobusových linek – modrá je lokální (zastavuje na všech zastávkách), zelená jsou autobusy zajíždějící do vesnic a odlehlejších oblastí, červené expresy (staví minimálně).

V lepší orientaci nám pomohl tento plánek expresních autobusů (barvy berte s rezervou), alespoň jsme věděli názvy zastávek:

Úplně největší pomoc nám pak prokázala tato malá tabulka odjezdů autobusů z Jeju Airport Terminal. Slečna na informacích ji vytáhla z pod pultu. Měla jen jednu, tak jsme si ji aspoň vyfotili a měli jistotu, v kolik hodin vyjíždí některé busy ze zastávky u letiště. Následně byl náš hlavní úkol dostat se tam z našeho ubytování, k čemuž jsme potřebovali zase jiná čísla autobusů. 

Jste teď zmatení a zahlcení informacemi ohledně hromadné dopravy? Věřte, že my jsme se cítili stejně… několik dní po sobě. Po šesti dnech pobytu na Jeju jsme jejich systému přišli konečně na kloub, do té doby nám bylo opravdu "těžce na cvičišti", pak už byl pro změnu čas z bojiště odjet. 😀

Ale vezmeme to popořádku, vždyť jsme tu teprve první večer, měli bychom ho zakončit něčím pozitivním – jídlem. 😊

V jedné uličce pro pěší jsme objevili nenápadný fast food na rohu, kde prodávali slané i sladké snacky do packy. Dali jsme si korejský corn dog (párek v těstíčku a trojobalu) a nejlepší korejské koblížky ever! Na první pohled vypadají obyčejně, sladké těsto však skrývá hutnou náplň z červené fazolové pasty, a ta nás ještě nikdy nezklamala.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• ostrov Jeju jsme si malovali jako menší, romantický, vše v docházkových vzdálenostech, jako ani ----- zlatá rybko
• Jeju-si je totéž, co Jeju city, "si" znamená město
• několikrát jsme využili služeb taxikářů, jsou situace, kdy upřednostníte úsporu času oproti úspoře peněz, pokud by však Andy neuměla korejsky, museli bychom hledat jen anglicky hovořící řidiče a těch jezdí minimum (poznáte je podle nápisů "English" na vozidle)
• jaké spoje jezdí z našeho ubytování na letištní zastávku (významná přestupní stanice) nám popsal hotelový recepční, dokonce namaloval i mapu (vzhledem k našim zkušenostem můžu říct, že s překládacími aplikacemi v mobilu se domluvíte, ale doopravdy umět jazyk místních v navštívené zemi otevírá i jindy zavřené dveře)

-mj-