DEN 3. Pravdu má, kdo tvrdí, že Bangkok je přecpaný hlučnou dopravou, budovami, lidmi, pachy… člověk by tomu někdy rád unikl. My jsme našli "cestu ven" uvnitř Bangkoku.

Znám zeleň vprostřed Bangkoku,

kde vyplavíš si stres,

tam rostou husté mangrovy

a přes den chcípl pes.

doba čtení 6 minut, nachozeno 15,7km

Bang Krachao (někdy také Bangkachao) je oblast v hlavním městě prorostlá bujnou vegetací. Umělý ostrov vznikl částečně z přirozených zákrutů řeky Chao Praya a částečně rozhodnutím vlády vykopat zkratku pro lodní dopravu. Původně zemědělská oblast rozkládající se na 16km2 si i přes stavební a technologický pokrok všude kolem uchovává poklidnou atmosféru venkova. Přezdívka "Plíce Bangkoku" vychází z anatomické podobnosti s lidským orgánem a vlastně i ze stejné funkce. 

Asi dva kilometry jihovýchodně od stanice metra Khlong Toei najdete stejnojmenné molo, odkud děda převozník dopravuje lidi na ostrov a zpátky. Podobně jako u kocábky, kterou jsme před dvěma dny využili na cestu do ICONSIAMu, nejsou ani zde kladeny přehnané nároky na bezpečnost – do lodě hupnete skokem dalekým, najdete balanc na kolébající se přídi, přikrčíte se pod nízkou stříškou a urychleně vyhledáváte místo k sezení. Jakmile dokončí skok daleký poslední cestující, loď vyplouvá, ať už všichni sedí nebo ještě vrávorají po palubě. 

Krom bezpečnosti nejsou kladeny přehnané nároky ani na palubní lístky. U přepážky jsme dostali toto:

Dalším atletickým výkonem jsme po pár minutách z loďky doskočili na pevnou zem a půjčili si kola nedaleko mola na ostrově. Do "Plic" jsme totiž nepřijeli ani tak dýchat čerstvý vzduch, jako spíš zadýchat se činností cyklistickou. Půjčovna účtovala 100THB za kolo na den a my si vybrali horáky v překvapivě dobrém stavu.

Dál už jsme jeli po vlastní ose, cestou necestou, zpevněnou…

…i dřevěnou…

…a někdy taky slepou.

Na ostrově samozřejmě bydlí lidé, pracují, jedí, modlí se, najdete zde tedy mnoho půvabných míst k zastavení. Největším buddhistickým chrámovým komplexem je Wat Bang Nam Phueng Nok.

Při vstupu do jakéhokoliv chrámu v Thajsku se musíte vyzout. Boty lze nechat pod schody nebo před vstupem do hlavní svatyně, nazývané ubosot. Na některých místech jsou k tomu vyhrazené botníky, či dokonce skříňky. Pouze jednou jsme dostali sáčky a boty celou dobu nosili v nich (patrně z důvodu vysoké návštěvnosti místa a malého prostoru – ať tam boty nepřekážejí) 

Mahadevalai Ganesha je potom jediný hinduistický chrám na ostrově. V době, kdy jsme se ho navštívili, zrovna probíhal obřad.

Z mnoha místních kaváren jsme k odpočinkovému zastavení vybrali jednu nenápadnou s bílým králíkem, což bylo trochu symbolické – taky jsme si na ostrově připadali jako Alenka v úplně jiném světě.

Brzy odpoledne však přišel čas zdejší svět sám pro sebe opustit a zamířit zase do betonu a hluku všedního bangkockého života.

…a ejhle, tehdy přišla řada na palubní lístky! Děda Charón po nás nic nechtěl na cestě tam ani zpět, jen jsme však opustili loď ladným doskokem na molo, zastoupil nám cestu revizor a chtěl vidět platný cestovní doklad. Marek ho předtím schoval spíše coby kuriozitu, ale nyní jsme objevili jeho skutečnou hodnotu.

Následnou cestu zpátky k metru jsme si zkrátili přes náhodný chrám, do kterého jakožto ochránce věřících nasadili neporazitelné složky!

Návrat na hotel proběhl trochu uspěchaně, jelikož nás čekal ještě jeden program. Využili jsme služeb hotelové restaurace a pozdní oběd snědli tam. Marek měl chuť na kuřecí kari a já jsem si dala pad thai. Jedná se patrně o nejznámější thajský pokrm skládající se z restovaných rýžových nudlí, vajec, tofu, kuřecího masa či krevet posypaný jemně nasekanými arašídy. Zvláštní sladko-kyselou chuť dotváří trojkombinace rybí omáčka/cukr/limetka. Já tomuto jídlu udělila stříbrnou medaili v boji o nejchutnější thajské jídlo (zlato bere mango sticky rice) a plánuji ho zařadit do našeho domácího jídelníčku.

Večer patřil Muay Thai.

Tradiční thajské kontaktní bojové umění je staré více než tisíc let, pochází z technik vojenského výcviku beze zbraně, útok vedete pomocí úderů pěstí, lokty, koleny a nohama (tzv. "umění osmi končetin"). V 18. století trénink zpřístupnili veřejnosti a začali pořádat turnaje. Z muay thai se stal sport.

V dnešní době je možné vidět muay thai v několika arénách po celém Thajsku, včetně té nejstarší, Rajadamnern.

Arénu zkonstruovali po vzoru antických amfiteátrů a zastřešili ohromnou kopulí, na které divákům v přestávkách promítají vizuálně podmanivé projekce týkající se historie sportu. 

Karta soubojů obvykle obsahuje 7-8 dvojic zápasníků v různých váhových kategoriích. Bojují i ženy. 

Jednotlivé zápasy respektují duchovní rozměry boje stojící na pěti pilířích – tradice, respekt, čest, férovost a dokonalost. Zápasníci vcházejí do arény s čelenkou upletenou z provazu a před samotným zahájením boje provádějí ceremoniál Wai khru za zvuků živé hudby Sarama. 

Celý program trval asi 3 hodiny, lístky jsme zakoupili pár dní předem na oficiálních internetových stránkách stadionu a v ceně byla i neomezená konzumace piva, což potom jistí návštěvníci vzali jako výzvu, kdo vypije (nej)víc. A pokud tito jedinci sedí navíc jenom pár řad pod vámi, můžete kromě utkání v ringu sledovat také proměnu člověka v hromadu bezvládného želé.

Nám stačilo pár kelímků, zůstat při smyslech a užít si večer tak, ať si ho ráno pamatujeme.:)

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• zouvání před vstupem do chrámů je v mnoha asijských zemích samozřejmost, konkrétně v Thajsku jsme jenom výjimečně narazili na cedule žádající nás o opak, zároveň vždy platí pravidlo NEŠLAPAT na dřevěný práh oddělující vnitřní a venkovní prostor, přechod z obyčejného do posvátného, práh má zadržovat zlé duchy z našeho světa, šlapání na něj jeho funkci oslabuje; malé gesto, ale z pozice turistů vyšle překročení obzvlášť v zapadlejším chrámu signál místním, že o jejich kultuře něco víte a respektujete ji (v České republice je např. slušnost sundat si pokrývku hlavy při vstupu do kostela)
• během cestování máme s Andy nastaveno, že vzdálenosti do 5km jsou choditelné (max. do hodiny jste v cíli), tyto přechody nám umožňují poznat místa mnohem víc a objevit např. budhistický chrám s Marvel hrdiny, v případě Bangkoku projít i chudinské čtvrti a na vlastní oči vidět kontrast mezi moderním centrem a periferiemi z 3. světa, případně objevit vývařovnu obědů pro místní, oni jsou zmateni, co tam děláte, vy jste překvapeni, jak jste se tam ocitli, ale nakonec sedíte a jíte stejně jako všichni ostatní (a pak se druhý den vrátíte a "oni" už vědí:))
• o pivu zdarma jsme se dozvěděli až během vstupu, uvaděčka nám položila dotaz, zda máme pivo rádi, místo "ano" jsme ji rovnou mohli říct, že jsme z České republiky… 😀

-mj-