DEN 18. Panuje obecné přesvědčení zákazníků taxi služby, že taxikář je profesionál znalý alespoň pár slov v angličtině, orientuje se na území svého operačního rádiu a v případě geografické slepoty dokáže sledovat pokyny z mobilní navigace.

doba čtení 4 minuty

Dnes jsme byli svědky popření všech tří výše zmíněných tvrzení, tzv. absolutní negace.

Napřed jsme ale ráno po snídani přejeli metrem z hotelu v Soulu do Incheonu, abychom následující den vstávali blíže k letišti. Zvolili jsme hotel na ostrově Yeongjongdo, o moc blíž k letišti už to nešlo, akorát z nejbližší zastávky metra až na hotel to bylo ještě několik kilometrů. Naštěstí dole pod kolejemi stály v řadě za sebou taxíky, a my oslovili prvního řidiče v řadě.

Nastala panika.

Ne naše, jeho…

Pán neuměl anglicky ani slovo, na to už jsme zvyklí, nerozuměl však ani názvu hotelu, ke kterému chceme zavézt, což bylo trochu podivné. Ukázali jsme mu mapu v mobilu s polohou hotelu, což ovšem vyvolalo ještě větší paniku, neboť pán neuměl ani číst v mapách. Celý roztřesený doběhl ke kolegovi v taxíku za ním, aby zkonzultoval akutní nedostatek znalostí. Kolega věděl, poradil, ovšem pán hotel neznal a GPS navigaci neměl.

Shrňme si dosavadní "neznámé": neznalost angličtiny, neznalost lokace hotelu, absence navigace.
Výsledek: kývnutí, že nás tam nějak zaveze.

Poprvé v životě jsem se ocitla v pozici zákazníka navigujícího řidiče taxíku do zamýšlené destinace. Komunikace samozřejmě probíhala korejsky.

Poznámka k údajné vysoké hustotě obyvatel v Jižní Koreji – viz foto níže:

Cesta k hotelu připomínala široké severokorejské bulváry s 10ti proudovou cestou, po které nikdo nejezdí, a vysokými paneláky, kolem kterých nikdo nechodí. Kde jsou všichni???

Dojeli jsme krásně až před hotel, já se zapotila, pán s úsměvem na tváři poděkoval a dostal zaplaceno za mou těžce odpracovanou šichtu.

Bylo absolutně nezbytné odměnit se dobrým jídlem. Uprostřed ohromného liduprázdného sídliště jsme našli maličkou japonskou restauraci s posezením pro 8 zákazníků a všehovšudy čtyřmi rámeny na meníčku.

Je to přesně ten styl stravovacího zařízení, kdy během let neustálého vylepšování několika receptů dovedete pokrm k dokonalosti. 

Dala jsem si čistý vývar s extra česnekem, Marek měl mléčný vývar a oba jsme si královsky pochutnali. 

Samotný ostrov Yeongjong až tak atraktivní není, důležitý je kvůli umístění největšího jihokorejského letiště, a proto zde potkáte více turistů než místních, což logicky vede k poptávce po restauracích, barech či kavárnách, ve kterých lidé čekající na odlet letadla krátí své delší chvíle.

Všeho je zde dostatek a krom toho také jedna kuriozita – Seaside Rail Bike, dvouproudá kolejnice pro šlapadla vedoucí kolem pobřeží.

Kuriozní to přišlo patrně jenom nám, protože ostatní vesele šlapali do pedálů v řadě za sebou úměrně rychlosti prvního vozítka. Nebylo nám úplně jasné, proč lidem připadá zábavné sednout na "kolo" limitované pohybem po rovné trati, projet se v zástupu dalších kol kolem pobřeží 2,8km tam s hlavou vytočenou vlevo ve směru výhledu na moře, aby to na konci obrátili a jeli stejnou tratí 2,8km zpátky s hlavou vytočenou vpravo. A ještě za to zaplatíte nesmyslně vysoký peníz.

Exoty pro ostatní, protože jsme to vzali pěšky, jsme však byli my.

A výhled na moře jsme si vychutnali i v jedné z místních tematických kaváren ve vyšších patrech budov,…

...abychom později pozorovali poslední západ slunce na nedaleké vyhlídce. 

Příští den ráno proběhl příjemný svoz hotelovým shuttle busem na letiště následovaný velmi nepříjemným uvědoměním, že nás vysadili na špatném terminálu. Podle plánku přímo uprostřed mezi oběma terminály projížděl sem a tam vláček, reálně nás k němu vůbec nepustili, přestože jsme měli boarding pass s označením terminálu, KE KTERÉMU jsme se potřebovali dostat. Patrně zde tedy opět fungovala korejská logika "to nejde, prostě protože to nejde" a my tak byli nuceni zvolit okružní trasu metrem. Ještěže máme praktický zvyk být na letišti alespoň o 3 hodiny dříve. No a trochu stresu jsme odměnili hádejte čím?  

A tak jsme dali Jižní Koreji sbohem a koblížek…

…a sami sobě slib, že se zase vrátíme…

…a pak zase…

…dokud nás smrt nerozdělí…

…nebo dokud nám nevypnou přímou linku z Prahy. 😀 

-endy- + -mj-