DEN 7. Na dnešní den jsme si zarezervovali výstup na Hallasan, nejvyšší horu Jižní Koreje. Čtete správně – zarezervovali. Přece tam turisty nenechají jenom tak volně pobíhat v kteroukoliv denní či noční dobu. Ještě by tam zůstali, jak dlouho se jim zachce… Pořádek musí být, průtok je nutno kontrolovat a návštěvnost omezovat! Na vrchol tedy jedině s průkaznou rezervací.

doba čtení 4 minuty

Jak to funguje?

• rezervaci je třeba učinit přes portál https://visithalla.jeju.go.kr/main/main.do
• rezervační okna jsou otevřena od 1. dne každého měsíce a můžete si vybrat volný termín až do konce měsíce následujícího
• zvolíte datum a hodinu výstupu
• vyberete stezku nahoru i dolů (možno kombinovat)
• nevyužijete-li rezervaci a zároveň ji nezrušíte, budete potrestáni 3měsíčním zákazem výstupu

Pokud všechno zvládnete, čekají vás další "ale".

Okolo Hallasanu vede mnoho stezek, ALE na vrchol míří pouze dvě – Gwaneumsa a Seongpanak.

Počasí na Jeju je velmi proměnlivé, ALE vzhledem k rezervaci se mu budete muset podřídit.

Musíte projít dvěma kontrolními stanovišti – na začátku a na vrcholku, ALE pokud na vrchol nedorazíte před zavíračkou (zní to neuvěřitelně, ale skutečně ji mají), nepustí vás dál.

Existují dny, kdy lze nahoru vylézt i bez rezervace (např. tento rok 27. 11. – 27. 12.), ALE trefíte zrovna tuto dobu?

Už jenom zdlouhavé provádění rezervace člověka otráví, a když jsme ráno osudného dne viděli na horách šedivo a u moře azuro, mohl se jít "nějaký" Hallasan klouzat. Světe, div se, hrůza z 3měsíčního zákazu výstupu za nevyužitou rezervaci nás úplně minula. 🙂

Místo náročného výšlapu s nejistým výsledkem, zato jistě škaredým počasím, jsme navštívili jedno z nejkrásnějších míst Jeju i celé Jižní Koreje – Seongsan Ilchulbong.

Seongsan Ilchulbong neboli Sunrise Peak je sopečný kráter na východním pobřeží Jeju, jedna z jeho z dominantních atrakcí a "must-have" ve vašem itineráři, pokud Jeju kdykoliv navštívíte. I počasí čišelo nadšením z našeho nového plánu, sluníčko celou dobu krásně svítilo.

Z letištní zastávky jsme odjeli směrem na východ červeným autobusem číslo 111 – svému přízvisku "expres" však udělal ostudu, jelikož stavěl v každé (ne)možné kotěhůlce. 50km odkodrcal za hodinu a půl. Na druhou stranu jsme konečně někam dojeli jedinou linkou, ani jeden přestup. Opravdu.

Kráter nás zdravil už z dálky, opravdu ikonický přírodní útvar.

Buď vystoupíte o zastávku dříve a dáte si ke kráteru cca 30ti minutovou procházku, případně se nechte zavézt až pod nástupní cestu k vrcholu. Každopádně doporučuji extra procházku absolvovat alespoň cestou zpátky, jinak přijdete o krásné výhledy na kráter od mořského pobřeží.

Vstupné činí 5000 KRW na osobu…

…nahoru a dolů vedou dvě odlišné stezky, ať si lidé navzájem nepřekáží. Cesta nahoru je označena jako "Mountaineering Trail", což nás pobavilo, jelikož víme, jak ty jejich "horské stezky" vypadají – schodečky a koberečky. Ani tady nás nevyvedli z omylu; schody vedly až nahoru. 

Vrcholu kráteru jsme dosáhli za pouhých 15 minut. Impozantní rozlehlost místa v nás opět zanechala přesvědčení, že sebelepší oko kamery nenahradí oči člověka. Některé krásy světa budou zkrátka na obrázku vždycky vypadat obyčejněji než v reálu. Na živo jsme byli uchváceni.

Šířka kráteru je 600m, hloubka 90m a jeho nejvyšší bod leží ve výšce 182 m.n.m. Vznikl asi před 6700 lety hydrovulkanickou činností, proto má nahoře onu typickou kruhovou propadlinu (odborně nazývanou tufový prstenec). Dovnitř ani okolo samozřejmě nesmíte, návštěvníci mohou shlížet do kráteru pouze z uměle vybudované dřevěné pozorovatelny.

Cestou zpátky/dolů (samozřejmě po schodech) se pro změnu kocháte množstvím různě velkých sopek, jimiž je Jeju pokryto. 

A než vyjdete z placeného prostoru, doporučuji krátkou zacházku po levé straně kráteru. Pozorování rozbouřených vln rozbíjejících se o skálu má zvláštně hypnoticky relaxační účinek. 

Od moře je hlučno a větrno… opravdu velmi větrno. 

S trochou nadsázky tak moc, že malé dítě větrný poryv neustojí a cokoliv menšího než bígl letí zdarma až do teplých krajin.

Nakonec teda vydařený den, dokonce i autobusy jely bez problémů tam i zpět, takže jsme vše korunovali nejlépe, jak umíme – jídlem. Zašli jsme zase do našeho oblíbeného japonského bistra (teprve podruhé) a poručili si kuřecí maso s pochutinou v Asii spíše neobvyklou – sýrem. Můj řízek naplnili goudou a chutnal tak nějak normálně, dobře, zato ten od Marka! Vážení čtenáři, dobře si prohlédněte tu žlutou nádheru… ten kus masa plovoucí v čedaru! Exkluzivní mls po michelinsku! Kde se dobře vaří, tam bříškům se daří.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• od zmínky o tufovém prstenci přejdeme po krátkém oslíkově můstku (v oslíkově speciálu, ha!) k Tufovým dobrodružstvím, vynikajícímu sci-fi dílu z pera George R. R. Martina, Martin byl skvělý spisovatel mnohem dříve, než jej proslavila seriálová Hra o trůny a záměrně jsem zvolil "skvělý" oproti "slavný" (s trochou trikování uděláte "slavného" z kde koho, kvalita je podružná) z jeho dalších děl doporučím např. i Sen Ockerwee, Soumrak na Worlornu nebo Větrný přístav (ve starším překladu Křídla snů)

-mj-