DEN 5. První noc strávená v kapslovém hotelu neproběhla špatně. Žádné noční můry, tedy ani důvod k prudkému posedu doprovázeného výkřikem ze snu, následovaného druhým výkřikem po úderu do hlavy o nízký strop. Kolem nás ani nikdo nechrápal, akorát ráno člověk postrádal klid a soukromí.

doba čtení 3 minuty

Po snídani jsme skombinovali vlak s lodí (obojí přes JR Pass) a dorazili na nedaleký ostrůvek Myiajima. 

Pravé jméno ostrova je Itsukushima, přezdívka Myiajima v japonštině doslova znamená "Shrine Island" (Ostrov svatyní). Stejné jméno má i svatyně na jeho pobřeží zasvěcená třem bohyním moří a bouří. Vstup na ostrov symbolicky střeží ikonická červená "plovoucí" brána torii. Během odlivu k ní mohou lidé dojít suchou nohou, za přílivu naopak vypadá, jako by se vznášela na vodě.

Po výstupu z lodi nás přivítali místní obyvatelé ostrova. Je jich zde kolem 2000, jsou krotcí, zvědaví a někdy drzí jako opice. Nenechte se zlákat jejich roztomilostí, snadno byste mohli přijít o cokoliv, co zrovna držíte v ruce. Řeč je o jelenech sika, které Marek přejmenoval na srnky papírožravé, protože z toho, co ulovily nedbalým turistům, jim papír evidentně chutnal nejvíce. 

Tato skvrnitá fauna je jednou z hlavních ostrovních atrakcí. Ovšem co na nich Marka zajímalo nejvíce?

Jsou-li šahací?

Ano.

Vhodní k osedlání?

Ne.

Poživatelní?

Při troše štěstí a/nebo odvahy je k jídlu samozřejmě všechno, i když některé věci pouze jednou (přiložená fotka má pouze ilustrativní charakter).

Jeleni sika jsou považováni za posvátná zvířata a posly šintoistických bohů, nikdo jim na ostrově nesmí ublížit! Jeleni tak zcela beztrestně prochází mezi davy návštěvníků, především dole na pobřeží, a strkají čumáky do tašek, což jim ale každý rád odpustí. 

Od vody jsme pokračovali na Mt. Misen, nejvyšší bod Miyajimy, a k výstupu jsme využili služeb lanovky. 

Nevede až úplně na špičku, z výstupní stanice je to ještě slabá hodinka, během níž cestou minete chrám Reikado. Už 1200 let v něm údajně hoří "věčný oheň". Z vrcholu hory Misen jsou pak krásné panoramatické výhledy na japonské ostrovy. 

Dolů jsme šli pěšky směrem k buddhistickému chrámu Daisho-in.

Podél schodů k hlavnímu chrámu jsou umístěny otočné kovové válce s vyrytými buddhistickými sútrami. Pokud jimi budete otáčet při cestě nahoru, je to jako byste sútry četli a jste požehnáni i bez znalosti japonštiny či sanskrtu. 

Prošli jsme se také cestou lemovanou "čepičkáři", drobnými bůžky s unikátními rysy. 

Zpátky u pobřeží jsme měli notný hlad, a jelikož nejsme vtíravé srnky, abychom kradli dalším turistům jídlo z tašek, navštívili jsme jednu z místních restaurací v nákupní uličce Omotesando.

Častým zvykem japonských restaurací a bister je vystavovat nabízené jídlo v prosklené výloze. Výhody jsou nezpochybnitelné: předem víte, do čeho jdete, nepotřebujete angličtinu (hlavně oni ji teda nepotřebují) a dostanete jídlo vypadající stejně jeho plastový model.

Dali jsme si hovězí přes rýži a tonkatsu s vejcem taky přes rýži (polévka miso a voda na zapití je automaticky v ceně). Svět byl zase v pořádku. 

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• papír žrali minimálně dva jeleni, z toho jeden ulovil mastný obal od klobásy
• Honšú, Kjúšú, Hokaido a Šikoku jsou čtyři největší japonské ostrovy, celkem jich je však 14 125, z toho 430 obydlených (započítán je každý s obvodem přesahujícím 100m)
• tehdy neznalý slova "sumimasen" jsem toto zaklínadlo přečetl nahlas z jídelního lístku uprostřed restaurace, načež se zjevila servírka a chtěla mi splnit přání, potřeboval jsem pár vteřin, než mi došlo, jak to funguje
• sumimasen má více významů, slouží k poděkování, omluvě nebo k upoutání pozornosti obsluhy (obdoba našeho "prosím vás")

-mj-