DEN 16. Z dopravních prostředků jsme v Thajsku vystřídali vlaky, autobusy, taxíky, songthaewy, kola, lodě, metro... a dnes došlo i na letadlo. K návratu zpět do Bangkoku jsme zvolili vnitrostátní leteckou přepravu.

doba čtení 3 minuty, nachozeno 7,9km

Přímé spoje z malého letiště v Chiang Rai míří do Singapuru, na thajský ostrov Phuket a právě do Bangkoku.

Nízkému počtu leteckých linek odpovídá rychlejší odbavení, všechno tady probíhá plynule a bez problémů. Během bezpečnostní kontroly nás akorát pobavila schránka s vystavenými zabavenými předměty. Věděli jste, že kupř. i plastový dětský luk je nebezpečnou zbraní?

Dalším překvapením pro mě byla naprostá absence informačních tabulí s odlety a přílety v čekárně za bezpečnostní kontrolou. Kdyby nám obsluha během odbavení zavazadel nesdělila číslo brány pro boarding, tady už bychom ho nezjistili. Stejně tak chyběly jakékoliv aktualizace ohledně zpožděných letů.

A náš let samozřejmě zpoždění měl, na druhou stranu... to by tak hrálo, aby letadlo startovalo na čas!

Největší kuriozitou pak byl kapitánův uvítací proslov, když nám všem popřál, ať se nám splní všechny naše sny, a vyjádřil naději, kéž by i tento let byl jejich součástí. S úsměvem na rtech a hlavou přilepenou u okénka jsem pozorovala zmenšující se domečky, jak letadlo mířilo výše k nebi, a přemýšlela, jestli se počítá i touha zase bezpečně přistát.

Po necelé hodině a půl proměnila krajina svůj ráz z nonšalantně nesystematického na precizně geometrický. Korunu nekonečným kilometrům symetrických obdélníkových polí nasadily hranaté vodní nádrže.

Přistáli jsme na menším bangkockém letišti Don Mueang, odkud jsme odjeli na náš poslední hotel v rušné čtvrti Sukhumvit. 

Z letiště na hlavní nádraží Krung Thep Aphiwat jsme využili železniční dopravu (Red Line) a žetonový systém platby. Poté jsme přestoupili na modré metro MRT s možností platby kartou. Dohromady 18 zastávek nás pěkně vyšťavilo a vyhladovělo, takže jsme po check-inu okamžitě zamířili na Terminal 21 - rozlehlé obchodní centrum příhodně situované jenom 100 metrů od nás.

Ubytování poblíž nákupáku bylo čistě úmyslné. Náš úplně první hotel v Bangkoku někdo postavil 2km od nejbližší stanice metra; upravili jsme tak kritéria výběru, zároveň jsme chtěli být i co nejblíže kinu (o tom potom 😊 ) a v neposlední řadě rozhodovalo zastoupení pobočky našeho milovaného řetězce Coco Curry Ichibanya. Budeme zde jíst, dokud budeme žít.

Musím přiznat, že já jsem se zcela přízemně těšila také na znovunabytou možnost platby kartou místo hotovosti; aktivitu mně na severu Thajska téměř zcela upřenou.

Terminal 21 je unikátní nákupní komplex koncipovaný jako letištní haly známých kosmopolitních měst.

Patra ("letištní haly") propojují eskalátory s informačními cedulemi, do jaké metropole směřujete.

Každé město - Řím, Londýn, Paříž, Tokio, Istanbul a San Francisco – má své patro v typickém designovém provedení. Doubledecker a červené telefonní budky v Londýně, brány torii a sumo v Tokiu, most Golden Gate v San Franciscu atp.

Všude obchody - levné, normální i luxusní - totéž restaurace, stánky a úplně nahoře patro Hollywood jak jinak než s... multikinem.

Po dvou týdnech zpátky v Bangkoku jsme zjistili, že nám ta moderna se všemi těmi mrakodrapy, pouličním hlukem, světelným smogem a anonymními davy ve městě, které nikdy nespí, vlastně chyběla.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• když vám nikdo neřekne, že je něco zpožděné, tak žádné zpoždění není, to dá rozum
• v Thajsku jsme tou dobou byli už cca tři týdny, pořád jsme však neměli nakoupené nic "pro ostatní" z cest, což je taková tradice, která ani nevíme, jak vznikla, pohodlí hotelu uprostřed moderní čtvrti vedle obchodního centra byla daň, kterou jsme tedy zaplatili, ať můžeme udělat radost i druhým

-mj-