DEN 9. Šest hodin ráno. Vstááávat! Je právě tolik, kolik je, jelikož z reproduktoru zní veselá znělka a ženský hlas oznamuje přibližně hodinu do cíle. Moje časoprostorová orientace ale ještě nefunguje. Co je za den? V kolik mi začíná práce? Jak "hodina do cíle"? Už vím!

doba čtení 6 minut, nachozeno 14,8km

Jsme v nočním vlaku z Bangkoku do Chiang Mai, venku vychází slunce a stevard vyhání cestující z postelí, aby mohl složit lůžka.

Ale vymyšlené to mají dobře. Hodinka je tak akorát, aby se člověk po probuzení stihl převléct, vykonal ranní hygienu, namaloval na ksicht obličej a vypakoval sebe i svá zavazadla ven na nádraží. 

Před budovou už čekali dychtiví taxikáři, tuktukáři a songthaewáři. Moc dobře věděli, že pšenka kvete nejlépe po příjezdu nočního vlaku plného turistů. Prostrkali jsme se přes první linii nahloučeného davu obchodníků a zašli o kousek dále, abychom oslovili ne až tak horlivého řidiče songthaewu. Cenu za odvoz zkusil nastřelit pro jistotu výše, jenže my byli připraveni. Částku jsme usmlouvali a odjeli k východní bráně do starého města.

Songthaew je hlavní prostředek městské hromadné dopravy v Chiang Mai.

Malý náklaďáček má vzadu zastřešený prostor se dvěma lavicemi proti sobě (původ slova songthaew = dvě řady, tedy dvě lavice), na které posadíte 8-10 lidí. Songthaewy jezdící po Chiang Mai jsou červené, meziměstské potom barvy žluté.

Většina z nich korzuje po stále stejné trase, např. jako naše MHD, ale nemá pevně dané zastávky, takže si je můžete odmávnout kdekoliv ve městě a nahlásit, kam byste rádi. Je potom na řidiči, zda to má zrovna cestou nebo jestli je ochoten udělat si drobný detour. Pokud ano, hopsnete dozadu a při výstupu zaplatíte většinou pár drobných. V opačném případě odmávnete dalšího a proces namlouvání zopakujete.

Vypadáte-li však na první pohled jako turista (a to Marek vypadá v Asii úplně všude), zažijete spíše proces opačný, tedy že řidiči aktivně mávají na vás s nabídkou svezení za více než jen pár drobných. To už je pak vlastně jako taxík, akorát místo klimatizace máte větrák s průvanem do uší…

…a místo pohodlných sedaček s bezpečnostními pásy tvrdou lavici a dveře dokořán k potenciálnímu výskoku za jízdy. Platíte holt také za zážitek. 

Teď něco o městě samotném. Chiang Mai na konci 13. století založili tři spříznění králové (na fotce zleva Ngam Mueang, Mangrai a Ramkhamhaeng), z nichž nejvíce proslul Mangrai coby sjednotitel severských kmenů a první vládce království Lan Na (dnešní oblast severního Thajska). Monument vztyčený na jejich počest stojí na náměstí před Umělecko-kulturním centrem.

Srdcem města je historická čtvercová část (1,6 x 1,6 km) obehnaná vysokými zdmi z červených cihel. 

Dovnitř vcházíte jednou ze čtyř bran rozmístěných podle světových stran. My jsme během pobytu obešli postupně všechny. 

Ale popořádku; bylo teprve jitro našeho prvního dne v Chiang Mai. Kufry jsme nechali na hotelu a šli na snídani do McDonald's, jelikož v 8 ráno tady evidentně mají otevřeno pouze nadnárodní řetězce. V mekáči jíme vždycky alespoň jednou, ať už jsme na cestách v jakékoliv zemi. Kromě toho, že ho máme prostě rádi, v něm většinou objevíme i nějakou místní specialitu. Zde konkrétně ananasovou taštičku, tuze dobrou. 

Za 50THB jsme pak navštívili Wat Chedi Luang, chrám z konce 15. století, jehož stúpa dosahovala výšky přes 80m - ve své době nejvyšší stavba království Lan Na! Vlivem zemětřesení se však částečně zhroutila a nikdy již nebyla znovu dostavěna, pouze částečně opravena.

Průčelí hlavní auly (viháry) bohatě zdobí zlaté ornamenty… 

…a společně s nově rekonstruovaným interiérem reprezentují propracovanou chingmajskou chrámovou architekturu (zlaté stúpy, komplikované dřevořezby, detailní ornamenty, vícevrstvé střechy a schodiště lemovaná mytickými nágami). 

Thajci jsou velmi zbožní, ale také pověrčiví, proto (nejen) v chrámech často nakupují amulety pro štěstí, na odehnání zlých duchů atp., či další předměty spojené s přízní osudu v různých oblastech života.

V tomto chrámu jsme viděli, jak lidé za pár bahtů lepí zlaté papírky na sochu Buddhy, věší ozdoby s vyobrazením zvířete z čínského horoskopu podle roku jejich narození…

…případně do písku zapichují třásněmi zdobené špejle s bankovkami. 

V areálu jsme našli rovněž malé muzeum s fotografiemi, knihami a artefakty spojenými s historií chrámu… 

…a síň, do které je umožněn vstup pouze mužům. Ženy menstruují, čímž by mohly narušit posvátnost místa (krví). 

Kousek od chrámu jsme následně objevili jedno malé zastrčené bistro, kde nikdo neseděl... Tak jsme si tam sedli my. Marek měl chuť na něco neznámého a já zas lokálního, zvolili jsme tedy jakýsi larb a khao soi. 

Larb je salát z mletého masa (na obrázku kuřecí), rýže a chilli. Khao soi proslul coby tradiční pokrm severního Thajska. Ostrá kari polévka s kokosovým mlékem obsahuje dva druhy nudlí – měkké vaječné ve vývaru a křupavé smažené nahoře. Pro úplný pocit nasycení vám pro jistotu přihodí ještě celé spodní kuřecí stehno.

Jídlo výborné, ale opravdu ostré, venku horko, tak přišel čas na zchlazení. Naštěstí už bylo po 2. hodině odpolední, v hotelu nás konečně ubytovali a my mohli rovnou skočit do bazénu (se slanou vodou, to se nám ještě nestalo).

A že byla zrovna sobota, využili jsme večer jedinečné příležitosti objevit další chutě na nočním sobotním trhu Wua Lai pod jižní branou. Ulici stejného jména kolem 18. hodiny zcela uzavřeli motorovým vozidlům. Přednost dostaly stánky se vším možným od tretek, suvenýrů, přes oblečení až po jídlo. 

Všude po cestě jsme míjeli rozmístěné kulaté stolečky s židličkami velikostně akorát tak pro prťata v mateřské školce, kdesi v pozadí vyhrávala živá hudba pochybné kvality. Za jejího doprovodu jsme z různých stánků postupně zkusili thajské mango sticky rice, napařovaný knedlík se sladkou fazolou pastou, okonomiyaki a grilovanou kukuřici se sýrem. Vše jsme snědli na kraji chumlu rozjařených jedlíků, kde jsme našli vlastní kus volného plastu k sezení. 

Avizovala jsem sice touhu "objevit další chutě", ale mango sticky rice už prostě nic netrumfne.:) 

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• řidič songthaewu začal na 150THB, v přepočtu jenom 100 Kč, ale v Thajsku slušný přestřel, gesty jsme naznačili, že je to "over the top", řidič pokýval hlavou a nakonec jsme jeli za 100THB, kdy i to jsme pořád mohli srazit, cena za osobu/jízdu začíná na 30 THB a roste v závislosti na vzdálenosti (my potřebovali svézt jenom pár minut hlavně kvůli zavazadlům)
• po usednutí do bistra jsme vyslali signál kolemjdoucím, že je to bezpečné a rázem měla obsluha plné ruce práce :D
• na předposlední fotce si všimněte prostírání na stole, Andy si s prťaty z mateřinek nedělala srandu, oni ten nábytek beztak vytahali ze školek, přes den děti, večer dospělí, efektivita ftw!

-mj-