DEN 5. Dopolední hodiny na hotelu proběhly ve znamení balení kufrů za účelem přejezdu z Bangkoku na sever. Motivaci k rychlému přesunu podpořil i liják, který dle neomylných Murphyho zákonů začal přesně během štrachání s veškerou bagáží po rozkopaných ulicích a ustal ve chvíli, kdy jsme ona mokrá a blátem zastříkaná zavazadla dotáhli pod střechu nejbližší stanice metra.

doba čtení 4 minuty, nachozeno 7,2km

Jako další zastávku na cestě po severním Thajsku jsme zvolili starobylé město Ayutthaya, a z dopravních prostředků jsme vybrali vlak. Metrem jsme dojeli na hlavní vlakové nádraží Krung Thep a odtud hodlali odcestovat vlakem 2. třídy. Nádraží bylo prostorné, klimatizované, se záchody a dokonce sprchami zdarma. Mnoho stánků nabízelo oběd či svačinky – zkrátka na úrovni! 

Ale my jsme především potřebovali lístek na vlak, vše ostatní mohlo počkat. Slečně na informacích jsme vysvětlili, že chceme jet obyčejným vlakem (nikoliv expresem), což nám vysloužilo nasměrováni ven z klimatizované budovy kamsi přes šestiproudou silnici a troje koleje k archaickému přístřešku s názvem Bang Sue Junction.

Neochotně jsme vzali kufry a plni podezření šli prozkoumat, proč bychom k čertu měli odjíždět od takové boudy, když tady stojí ohromná moderní hala!

…a už jsme se nevrátili.

Přešli jsme všech 6 proudů silnice, jednu kolej, druhou kolej (rovnou zapomeňte na české "přecházení přes koleje zakázáno", zde je bez omezení provozováno). Pak jsme najednou ucítili na rameni kapku, což bylo znamení k rychlému doskoku pod stříšku, neboť do pár vteřin někdo nahoře začal lít kýble s vodou. Za pár minut aby koleje pod vodou turista pohledal. Uvízli jsme tu.

Dobrá tedy! Je-li toto nástupiště naším osudem, pojďme koupit lístky.

Déšť bušil do střechy s takovou intenzitou, až nebylo slyšet vlastního slova, proto jsem na mobil předepsala "odkud-kam/kolik osob/kdy" a výsledek ukázala slečně u přepážky.

Lístek pro oba stál 28THB (tedy asi 18 korun). Ayutthaya je od Bangkoku vzdálená cca 70 km, cesta trvá něco přes hodinu. Podivně nízká cena… uniklo nám něco? 

Drobný detail – odtud odjíždějí pouze vlaky 3. třídy.

No fajn! Člověka jako první napadnou takové ty dobytčáky bez sedaček…

…zvláště když kolem vás přesně v tu chvíli jeden takový prosviští!

Hlava promítá další obrázky lidí sedících na střeše, stojících jednou nohou na schodech, vlajících vzadu za posledním vagónem… to jsou předsudky, co?

Na nástupišti čekali úplně normální lidé; abych byla přesná – Thajci. My mezi nimi razili coby jediní cizinci.

Vlak měl zpoždění asi jako u nás – 10 minut sem tam nikoho nepřekvapí. Všichni cestující spořádaně nastoupili, sedli a jedeme.

Tyhle typy vlaků jistojistě uháněly po zdejších kolejích ještě za životů dědečků všech přítomných pasažérů a sedačky byly poněkud omšelé a úzké, ale čisté.

Mezi vagóny chodil průvodčí v uniformě připomínající vojenskou a kontroloval jízdenky. Párkrát kolem nás prošel i děda s kbelíkem nealko plechovek na ledu a babi s teplým jídlem v sáčcích. Palubní obsluha s doplňkovým prodejem included.

Systém okýnek nám připadal jednoduše geniální – proti slunci zatáhnete železnou roletu svrchu, proti dešti vytáhnete skleněnou desku zespod.

Komu však vadí průvan, bude trpět. Okénka luftují, vagóny bez bezpečnostních přechodových dveří luftují, stále otevřené vstupní dveře luftují, a komu by to nestačilo, hlavu vám ochlazují usilovně pracující lopatky větráků. Oba jsme měli uši zakryté šátkem; průvan ze všech stran nás více než mírně znepokojoval. 

Po cestě jsme koukali na další cestující, z okna nebo na cestující hledící z okna. 😀 

Musím uznat, že vlak celkem fičel. Krajina ubíhající za okny byla často zatopená kvůli monzunovému období, ale stejně tak to mohla být i rýžová pole. A všude se tu staví… 

Zhruba po hodině a půl jsme vystoupili a dostrkali kufry do pár desítek metrů vzdáleného hotelu. Výhled z okna pokoje nám udělal radost, další "čokotok" už tolik ne. 

I v Ayutthaye počasí tvrdošíjně pracovalo na své nevyzpytatelnosti, spojili jsme proto příjemné s užitečným a šli se najíst do nejbližší restaurace (na fotce výše je to ten "domeček na vodě" při pravém břehu). 

Za dnešní patálie (převážně dešťové) jsme se odměnili krevetami v křupavém arašídovém těstíčku, thajským zeleným kari a kachnou v uzené omáčce. Marek o ní dodnes tvrdí, že nic lepšího už pak v Thajsku nejedl. 

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• intenzitu deště na Bang Sue Junction pěkně demonstruje množství vody v kolejích na fotkách výše, mezi pořízením obou snímků uběhly maximálně jednotky minut, přesto už na druhé fotce nejdou vidět pražce a vody samozřejmě stále přibývalo
• kachna před svou poslední cestou na talíř prošla naprosto exkluzivním procesem uzení, masem i omáčkou prostupovala kouřovost podobně jako u některých druhů whisky

-mj-