DEN 14. Dnes jsme měli v plánu posunout se na mapě ještě trochu výše, až na ten nejsevernější sever Thajska. Do oblasti, kde řeka Ruak potkává řeku Mekong.

doba čtení 5 minut, nachozeno 12,2km

Na společnou hranici Thajska, Laosu a Myanmaru – tří zemí Zlatého trojúhelníku.

Přezdívka "Zlatý trojúhelník" pochází z pohnuté historie oblasti spojené s produkcí opia ve 20. století. Černé zlato, jak zní jiný název této návykové látky, lidé doslova vyvažovali zlatem skutečným; tak cennou komoditu představovalo opium pro obchodníky. V dobách jeho největší produkce zářily kopce zdejšího regionu červenými květy máku. Dnes tato poklidná oblast přitahuje především turisty dychtící po výhledu na hraniční geografický trojbod. 

Zlatý trojúhelník najdete poblíž vesnice Sop Ruak asi 70 km od Chiang Rai. Z praktických důvodů jsme k němu vyrazili ve společnosti soukromého řidiče. Ráno nás vyzvedl na hotelu, zavezl na místo, počkal, až si všechno projdeme/prohlédneme, a poté odvezl zpátky.

Zhruba po hodině jízdy jsme přes řeku Mekong spatřili Laos. Říční břeh Laosané zastavěli budovami co nejreprezentativnějšího vzhledu. Dali si záležet, ať v porovnání s jejich luxusními hotely a novostavbami působí Thajsko jako chudý příbuzný. Reálně je tomu naopak. Laos je oproti Thajsku 4-6x chudší...

Z auta jsme vystoupili na kopci u chrámu Wat Phra That Doi Pu Khao… 

…odkud jsme sešli dolů po naga stairs… 

...k parčíku Tung Luang Chaloem Phra Kiat. 

Park pokračuje dál podél břehu řeky Ruak s výhledem na Myanmar. Středobodem parku je velký Buddha Phra Chiang Saen Sii Pandin sedící na konstrukci připomínající loď s drakem na přídi (Wat Phra That Doi Pu Khao, Tung Luang Chaloem Phra Kiat, Phra Chiang Saen Sii Pandin..., to jsou názvy :D ). 

V okolí je několik kaváren, stánků s občerstvením a obchůdků se suvenýry. Turisté mohou zakoupit předraženou plavbu loďkou po Mekongu, nebo dokonce zajet na rychlou otočku do Laosu. My jsme všechny tyto možnosti přeskočili a navštívili House of Opium - malé muzeum s velkým přínosem pro všechny zájemce o historii obchodování s opiem.

Za 50 bahtů dostanete nálož informací o konfliktu mezi Velkou Británií a Čínou ohledně importu a prodeje opia nazvaném "Opiové války". V konečném důsledku vše vyústilo k rozšíření produkce do východoasijských zemí a vzniku "Zlatého trojúhelníku". Článek rozebírající tuto tématiku podrobněji přineseme za příští pondělí. 

Další místnosti v muzeu obsahovaly např. podrobné popisky o pěstování máku setého a extrakci opia z jeho nezralých makovic. Vše zasazeno do kontextu kalendářního roku toho kterého horského kmene (cca 9-10 hlavních etnických skupin, dohromady kolem 1 mil. obyvatel).

Ve vitrínách vystavovali zemědělské nástroje sloužící ke sklizni a výrobě opia… 

…taktéž pomůcky k jeho užívání. 

Jednu celou místnost věnovali pouze závažím pro obchod s opiem. Kolekce standardizovaných závaží představovaly přehlídku precizní umělecké práce stejně jako pokročilých schopností miniaturizace. 

Nejčastěji řemeslníci vytvářeli opeřence, oblíbená však byla obecně všechna zvířata z čínského horoskopu. Finální produkt určený pro obchodníky k vážení zboží v sobě snoubil praktičnost a design v jednom. 

Využívání závaží pro přepočet hodnoty představuje malou raketovou vědu. 

House of Opium je jedním ze dvou lokálních muzeí věnujících se pěstování a produkci opia. Druhé, větší, nese název Hall of Opium a leží asi 2km severozápadně odtud. Nám však zcela stačily vyčerpávající poznatky jeho menšího brášky.

Nasedli jsme proto do auta a během zpáteční cesty poprosili řidiče, ať nás v Chiang Rai místo hotelu vysadí u Modrého chrámu.

Wat Rong Suea Ten je naprosto spektakulárně ostentativně BLUE DA BA DEE DA BA DAI… 

…od hlavního ubosotu… 

…přes stúpu… 

…interiér svatyně s ohromným – překvapivě BÍLÝM – porcelánovým Buddhou… 

…až po záchody a modré stánky prodávající modrou zmrzlinu a modrá pitíčka. Všechno musí být modré, nebo aspoň co nejvíc toho! 

A proč vlastně?

Designér Phuttha Kabkaew to tak chtěl, jak prosté. Použil barvu symbolizující klid, čistotu, moudrost a spiritualitu. Věřím však, že souběžně přemýšlel i nad tím, jak učinit chrám atraktivní a populární, což mu vyšlo. Bizarní stavbu dokončili roku 2016, od té doby je jedním z nejnavštěvovanějších míst ve městě a patří mezi trikolorovou "svatou trojici" chiangrajských chrámů (Modrý - Bílý – Červený). O bílém a červeném bude řeč později v následujících týdnech. ;-)

Večer jsme dostali chuť na pizzu, což byl problém. Vlastně dva. Pizza je v Asii drahá a nám pomalu docházela hotovost. Řešením mělo být navštívit pobočku mezinárodního řetězce Pizza Hut. My dostaneme pizzu, oni peníze z našich platebních karet. Easy-peasy. Před vchodem do bistra nás však zastavilo kuře na vývěsce. 

YES!!! Thajská vývařovna! Konečně jsme zase nějakou našli!

Bistro pro místní s výborným jídlem za pakatel. Pizza okamžitě skončila v hlubinách zapomnění a my obřadně zasedli k plastovému stolečku s miskou horkého vývaru a kuřecím řízkem s rýží v přepočtu za 33 korun.

Tyhle podniky jsou úžasné i pro svou nefalšovanou atmosféru místního "obyčejného" života. Zakončení dne v takovém stylu nám udělalo velkou radost. 

Pokud byste někdy náhodou tuto vývařovnu v Chiang Rai hledali, vězte, že je schovaná hned vlevo za kýčovitými zlatými hodinami. Nemůžete minout; hodiny jsou pro místní podobně ikonické jako socha sv. Václava v Praze. 😊 

OSLÍKUV SPECIÁL:

• k plavbě na loďce do Laosu se váže možný scam s cestovními pasy, někteří "průvodci" vás prý můžou z bezpečnostních důvodů požádat o předání pasu do jejich úschovy po dobu výletu, samozřejmě vám jej vrátí po vašem návratu, ale asi nemusím zmiňovat riziko "ztraceného" pasu, ne-li rovnou průvodce (s Andy jsme do Laosu stejně nechtěli, čili k žádné podobné komunikaci ani nemohlo dojít, pointa je, že i v sebebezpečnější a slušné zemi lze potkat nepoctivce, o ping-pong show už jsem psal, a narazili jsme např. i na tuto ceduli, v případě jakékoli nejistoty z vaší strany je slušné odmítnutí ta nejspolehlivější obrana proti různým trikařům, zatvrďte se a odejděte:))

• ve vývařovně na nás chvíli koukali, protože si jsem jistý, že většina turistů zamíří právě do Pizza Hut hned vedle, ale nakonec někde z pod pultu vytáhli jídelní lístek psaný v latince a nakrmili nás jako všechny ostatní, další den jsme přišli zase :)

-mj-