DEN 3.
(doba čtení 5 minut)
Máme rádi mrakodrapy, věže, rozhledny, vyhlídkové terasy, vrcholky kopců a hor. Zkrátka všechna vyvýšená místa nabízející panoramatický pohled do dáli. Zahrnout návštěvu Taipei 101 do „to-do“ listu tak pro nás byla samozřejmost.
Taipei 101 je se svými 509m nejvyšší budovou Taiwanu. Má 101 pater a konstrukcí připomíná stonek bambusu. V 89. patře, vyveze vás do něj jeden z nejrychlejších výtahů světa (1010m/min), je vyhlídková plošina, která na kochání se okolím bohatě stačí. Rozumějte, v nabídce jsou i vyšší patra za vyšší ceny, ale opravdu to není nutné.
Co nám však připadalo ještě zajímavější než výhledy, byla tato žlutá koule.
Anglicky se jí říká „damper“, česky tlumič kmitání. Jedná se o 660 tun vážící stabilizační systém sloužící k tomu, aby budova ustála nápor větru nebo zemětřesení. Vyvažuje její kymácení.
Mají tam k tomu vytvořený i krátký naučný dokument. Provedou vás jím postavičky „damper babies“ (protože v Asii jsou roztomilí maskoti téměř nutnost) a jednoduše vysvětlí princip fungovaní stabilizátoru.
A potom jsme šli do zoo.
V sobotu.
To jsme tomu dali.
Chodit do zoo kdekoliv na světě o víkendu je samozřejmě přešlap! Všude je vysoká koncentrace rodin s dětmi, nosítky, vozítky, kočárky a psy, přičemž tady to platí o to více vzhledem k hustotě zalidnění Taiwanu. Nikdy jsme neviděli tolik kočárků během několika hodin! A jelikož jsme na Taiwanu, proč si neudělat tipovací soutěž – je to kočárek pro dítě nebo pro psa? Byli jsme v zoo, takže to vycházelo spíš na děti, ale jinak je to asi 50 na 50 (možná i 60 ku 40 pro psy).
Taipeiská zoo je krásná, připomíná botanickou zahradu, ale je nezvykle rozdělená. Návštěvníci procházejí společnými stezkami, z nichž musí odbočit do vybraných „zón“ (např. ptactvo, africká fauna…), aby se dostali ke zvířatům. Následně z dané zóny vyjít zpátky na hlavní stezku a najít vstup do další oblasti s jinými zvířaty.
Největší oblibě se těší pandy. A tady se opět ukázala typická činnost Taiwanců – stání ve frontě. V tomto případě na foto pandy líně se povalující za sklem. Jednomyslně jsme se shodli, že do řady nepůjdeme. Vzali jsme to bočním vchodem rovnou do obchodu se suvenýry…a hle, kdo měl úplnou náhodou taky výhled na pandu a bez čekání?
Nejvíce nás zajímala sekce s tuzemskou faunou, tam už tolik lidí nebylo. Je to celkem pochopitelné – u nás lidé taky nechodí do zoo primárně na srnky, zajíce či veverky (kromě toho zoo snad tyhle druhy ani nechovají, nebo jen minimálně). Pro nás však byla místní fauna exotická. Nejvíce se nám líbil luskoun, jehož chov je v evropských zoo velkou vzácností.
Po náročném dni plném davů lidí jsme opět zamířili na noční trhy; tradice jsou důležité. Tentokrát jsme změnili lokalitu, zkusili Raohe Night Market a zažili jsme déjà vu ze zoo. Tam bylo plno, plno, plno! Vpravo vcházíte, vlevo vycházíte, změnit směr neexistuje, zrychlit nelze. Krok sun krok roven maximálnímu tempu. Ale těch zajímavých jídel a vůní! Takový konec dne stojí i za pošlapané tenisky.
-endy-
OSLÍKUV SPECIÁL:
– ve své době byl Taipei 101 nejvyšší stavbou světa, prvenství v překonání 500 metrů drží pochopitelně dodnes 🙂
– zoo v Taipei je bezesporu krásná, objektivním srovnáním nejen s Taiwanem však Česká republika vychází jako jedna z nejlepších zemí pro návštěvu zoo (pražská i ostravská jsou světového formátu, závidět můžou i papírově vyspělejší země)
– na Taiwanu je stání v řadě/čekání skutečně obvyklejší, než jsme zažili jinde, lidé běžně stojí frontu před stánky s občerstvením na nočních trzích (i když o něco dál je stánek prodávající totéž a v řadě stát nemusíte, výjimečně na nočních trzích narazíte na stánek prodávající něco, co nemají o pár desítek metrů dál), čekáte i na vstup do restaurace, až vás usadí, než na vás vyjde místo v autobusu (viz článek „Téměř čtvrté patro„), do prodejen s oblečením v obchodním centru…
– luskoun je skvělý zvířecí architekt, jeho šupiny mu během hloubení nor/tunelů při postupu vpřed pomáhají vyhlazovat a zpevňovat podzemní konstrukci, při couvání ven se naopak vzpříčí a vytlačí z nory přebytečnou zeminu, a vysvětlujte mu pojem sobecký gen, když jeho tunely následně používají i jiná zvířata žijící v podzemí
– v zoo jsme opravdu chvíli řešili, kde mají zvířata, než jsme přišli na to, že musíme vstoupit do jedné ze „zón“, poměrně dlouho jsme šli rovně pořád dál po hlavní stezce s tím, že na nějaký výběh přece musíme dříve či později narazit…
-mj-