SPECIÁL
(doba čtení 6 minut)
Na Purple Islands jsme „prostě objednali Uber“, byť se štěstím. V Mokpu, výchozím bodě naší cesty, Uber moc nejezdí. Místní jsou zvyklí spíše na KaKao (jiný název, stejný typ služby), ale KaKao řidiči nejsou zvyklí na zajížďky kamsi přes 50 km do pryč. Nikdo nás nechtěl svézt.
Pomalu jsme aktivovali plán B v podobě přesunu na několik kilometrů vzdálené autobusové nádraží, i když, jak vidíte níže, čekat lze opět minimálně hodinu, bus je pomalejší, zpoždění, přestupy, výluky… Po přečtení článku Já tě fialuji už víte, že Uber nakonec přijel, ale až na několikáté objednání a sám jsem se tehdy divil, že poslední pokus vyšel. I když, není to vždycky poslední pokus, který vyjde?
K návratu z fialových ostrovů do Mokpa jsme vyzkoušeli štěstí znovu, ale nenašli jsme dokonce ani nikoho, kdo by nás odmítl. Žádný Uber, žádné KaKao, bus možná tak ze dvě hodiny… Vyšší koncentraci cilizace a tedy i vyšší frekvenci jakékoli dopravy slibovala dle mapy obec Eupdong ležící asi 5 km severněji. Svižnou chůzí práce na hodinu, počasí přeje a lepší scénář stejně nevymyslíme.
Samozřejmě nás napadlo, že některého z náhodných řidičů dva chodci vedle vozovky zaujmou natolik, aby jim zastavil. Kór v oblasti, kde chodci normálně nejsou, párkrát už jsme se takhle svezli. Přesun autem s dobrodincem do Eupdongu by ušetřil hodinu, kterou můžeme např. čekat na zastávce. Je třeba být efektivní. Auta jezdila, zpomalovala, leč nezastavovala, tak jsme aspoň efektivně šli a rovněž nezastavovali.
Možná znáte ten pocit, když něco hledáte a najdete to v momentě, kdy s hledáním přestanete. Nebo doufáte, že něco vyjde, a ono fakt jo, ale teprve když už nedoufáte. Přesně takhle u krajnice najednou zastavilo auto s Korejcem ve středních letech. Pán stáhl okénko a plynulou angličtinou začal zjišťovat, kam míříme. Jeho úroveň angličtiny mě zarazila více než skutečnost, že nás sveze, protože jsme během našeho putování po Asii z pozice turistů nenarazili na nikoho srovnatelného.
Nabídku společné jízdy jsme s díky přijali a v autě probrali všechno možné.
Pan, říkejme mu Kim, rodilý Korejec, vystudoval školu v USA, živí ho business v Indii, kam pravidelně létá, ale navštěvuje i Evropu včetně České republiky. Obligátně pochválil naše pivo, ale bez přetvářky. Nejradši má belgické, v mládí v Belgii pracoval jako výčepní. České je „taky dobré“, vyjmenoval jich hned několik, naopak o jihokrejském pivu mluvil s despektem. Pokud však víte, že je něco horší, proč chválit jenom „ze slušnosti“, ať to vypadá lépe? Realitu tím nezměníte, naopak bráníte jejímu zlepšení.
Kim působil dojmem asertivního člověka, zdravě sebevědomého, chcete-li. Roli 100% hrála jeho zcestovalost. Uvědomoval si, že bez ohledu na zemi či kontinent řeší lidé všude v podstatě to samé. V Evropě probíhá válka na Ukrajině napadené Ruskem. Pro běžné Korejci to dle něj není tak důležité, sami mají problémy se Severní Koreou, o kterých zase nevíme my. Pokud v České republice bojují lidé např. v Ústeckém kraji nebo v Karviné a okolí s chudobou, trápí úplně totéž Jihokorejce např. v provinci Jižní Čolla. U nás dnešní generace důchodců může vzpomínat na komunismus, v Jižní Koreji zažili Korejskou válku, po které strávili dekády budováním země do aktuální podoby. Dneska mají hotovo, zatím.
Jižní Korea je moderní civilizovaná země. I nejchudší obyvatelé žijí relativně klidně, slušně, v pohodlí. Staří lidé však vědí, že už si novou etapu nestihnou užít, a zároveň v nich přetrvává smutek z jejich mladých let. Z těchto důvodů se dědové a babi v Jižní Koreji nikdy neusmívají, jak nám sdělil pan Kim, a ostatní jsou na to zvyklí. Starší občany jsme samozřejmě potkávali běžně, jenom jsme do té doby nepřemýšleli nad jejich zachmuřeností.
Před rozloučením jsme dostali za úkol po návratu do Evropy vyřešit jak migrační krizi, tak válku na Ukrajině. Pan Kim si pamatoval Evropu z jiné doby, lepší. I přes jeho proevropské/prozápadní názory nám však sdělil, že Rusy mají v Jižní Koreji rádi. Důvody jsou prozaické, Rusové jsou taky turisti, vozí peníze a jsou slušní. Poslední tvrzení jde trochu proti mým osobním i zprostředkovaným zkušenostem, ale tady je třeba si uvědomit rozlohu Ruska a fakt, že ne všichni žijí v Moskvě nebo Petrohradu. Blíže k Asii se vytratí evropské rysy a stejně jako Jihokorejci neřeší válku na Ukrajině, nebudou se jí zabývat ani někteří Rusové, protože je daleko a oni mají mnohem přízemnější starosti.
Zároveň např. vůči České republice (obecně všem bývalým sovětským satelitům) může u některých Rusů přetrvávat pocit „tady je to vlastně naše“, ale vůči Jižní Koreji je nic takového nenapadne. Historicky zde měla odjakživa vliv Čína, Japonsko a později USA. Korejci nevidí v Rusech osvoboditele ani utlačovatele. Pro Rusko Jižní Korea nebyla, není a (snad) ani nebude vazalským státem.
Znovu jsem tak ocenil rozhled pana Kima a jeho schopnost nevidět svět černo-bíle. Mám radost z každého podobného setkání. A protože jsem i pragmatický, měl jsem radost rovněž z přístupu pana Kima k našemu výletu. Zavzpomínal, jak sám kdysi cestoval po světě s batohem na zádech, šlapal vedle vozovky a bez jakéhokoli zaváhání řekl, že nás hodí až do Mokpa. Původně tam nemířil, pak jel zase zpátky, ale stejně se s námi projel. Jenom tak, pro radost, protože mohl. Úžasný zážitek, úžasně nastavený člověk.
-mj-
Na cestách razím teorii, že všechno vždycky nějak dopadne a zpátky se nějak dostaneme. 😊 Moje dobrá víra a – co si budem – obecně poněkud laxní přístup k návratům byly v tomto případě odměněny tím nejlepším možným způsobem. Na setkání s tímto pánem nikdy nezapomeneme, o to víc pro nás bylo speciální, že uměl anglicky a mohli jsme s ním probrat mnoho kulturních i politických témat.
Do třetice všeho dobrého, po milém taxikáři a anglicky mluvícím Korejci, nás cestou k ubytování v Mokpu oslovila sympatická Korejka, místní učitelka. Volný čas evidentně trávila vyhledáváním a oslovováním cizinců na ulici, přičemž cílem bylo seznámit je se zajímavými místy v okolí. K tomu sloužily předepsané kartičky s názvy, které jsme si spolu přečetli.
Škoda, že jsme další den odjížděli, nemohli jsme tak rady plně docenit. Její úsilí však bude uchováno alespoň zmínkou v tomto článku. 😊
-endy-