(doba čtení 4 minuty)
Final Fantasy lze přeložit jako „Poslední Fantazie“. Pro japonský kult trvající nepřetržitě od roku 1987 ironický název, i když…
Final Fantasy je především videohra, dnes již dostupná na mnoha herních platformách, existují také filmy, anime a mangy. Pokud jste teď zbystřili s tím, že se vás nic z toho netýká, možná budete sami překvapeni celkovým přesahem a vybranými zajímavostmi.
Samotný vznik značky je velmi inspirativní. Dnes její úspěch můžeme považovat za samozřejmý, vždyť je to přece „Final Fantasy“ (jedna z desíti nejvýdělečnějších herních sérií vůbec), ale zapomenout, kde začala její cesta, může být totéž, jako zapomenout, jak vytvořit něco srovnatelného.
Před 37 lety Hironobu Sakaguči vyvíjel poslední hru pod hlavičkou studia Square. Poslední, protože finanční situace neumožňovala pokračovat s dalšími projekty. Podobný osud v historii nepotkal zdaleka jenom studio Square, navíc ve „zlatých devadesátkách“ nebyly videohry ještě tak zavedené (pro srovnání, v dnešní době vydělává herní průmysl více než filmový a hudební dohromady). Hironobu riskoval, studio Square dokonce upřednostnil před školou, a vzhledem k situaci byl rozhodnutý, že po vytvoření své poslední hry se vrátí ke studiím. Poslední hra, poslední fantazie, Final Fantasy.
Není spoiler, když napíšu, že úspěch Final Fantasy v prosinci 1987 zastavil finanční pád studia Square (dnes Square Enix) a celý tým hned další rok představil Final Fantasy II. S každým dalším dílem je tento vtípek stále úsměvnější, protože co původně nemělo mít pokračování žádné, má k dnešku 16 dílů (poslední z roku 2023, a to počítám jenom hlavní sérii).
Vtipů a narážek najdete celkově ve Final Fantasy dost. Např. v 8. díle jedna scéna paroduje Thriller od Michaela Jacksona (v jiném díle dojde i na jeho „měsíční chůzi“), ale nejlepší bývají věci kolikrát vůbec nezamýšlené. Devátý díl obsahuje úkol, který byl objeven až po 13 letech od vydání hry! Pomůžete rodině ve znovushledání (Nero brothers), protože rozdělovat rodinu by bylo značně nelidské. Přišel na to japonský hráč poté, co důkladně přečetl návod vydaný exkluzivně pro Japonsko.
Kromě Michaela Jaksona lze ve Final Fantasy najít stopu i po Jimi Hendrixovi, stačí se zaposlouchat do prvních desítek vteřin skladeb níže.
A hudba z Final Fantasy VIII zazněla na Olympijských hrách 2004 v Athénách. Americký tým si ji zvolil ke svému vystoupení v synchronizovaném plavání. Získali bronz.
Příklady z herního i hudebního průmyslu máme, co filmový? Od roku 1994 vyšlo několik filmů a seriálů rozšiřujících/doplňujících Final Fantasy univerzum. Všechny jsou animované (zatím poslední z roku 2016) a zásadním milníkem je snímek Final Fantasy: Esence života (2001). První počítačem generovaný film na světě, kde jsou živí herci nahrazeni fotorealistickou grafikou. Avatar od Jamese Camerona chválený za vizuál přišel až v roce 2009, kdy 8 let je v technologickém světě dlouhá doba. V roce 2001 jsme měli v kapse možná Nokii 3310, pařili jsme „Hada“ (Snake), ale v kinech hráli film vytvořený kompletně počítačem. Historický zářez zařízl slabý scénář v kombinaci s vyšším diváckým očekáváním. Prvenství přesto zůstane, navíc v porovnání s jinou tvorbou není příběh vůbec špatný. Hledáte-li odpočinkové koukání na večer, je Final Fantasy: Esence života plně funkční i dnes.
Z úspěchu Final Fantasy: Esence života na poli CGI (počítačem generovaná grafika) těžil později Resident Evil: Rozklad (2008). Obsahově rovněž jednodušší film, ale na začátku musel CGI někdo vymyslet, prakticky použít a rozvíjet její možnosti.
Abych však neskládal hold jenom Final Fantasy, protože ten taky nestál u zrodu všeho… Hironobu Sakaguči při tvorbě čerpal z Dungeons & Dragons, her Dragon Quest, Legend of Zelda, Ultima, Wizardry. Vzhled vzducholodí a bytosti chocobos je přímo inspirován anime „Zámek v oblacích“, „Naušika z Větrného údolí“ (Hayao Miyazaki) a dvě významné postavy Biggs a Wedge (objevují se více dílech Final Fantasy série) odkazují na Biggse Darklightera a Wedge Antillese ze Star Wars.
Nemá cenu zastírat, že autor si článek napsal tak trochu pro radost. Odkaz střídá odkaz, iluzi jistého řádu udržuje společný jmenovatel Final Fantasy. V duchu dnešní módy objevování co nejvíce věcí v co nejkratším čase jsem vám představil univerza, která lidé kdysi objevovali postupně a nijak u toho nespěchali. Formě vládl obsah. Vizuálně možná nezáživná móda umožnila lidem zkoumat věci do hloubky a mít co předávat dál. Obráceně by žádná z výše uvedených značek nepřežila mezigenerační výměnu.
Přijímá a předává každá generace, často je přitom ovlivněna nápady jenom pár jedinců, kteří své vize dokázali přivést k životu. Ještě méně z těchto autorů dokáže do budoucna svými myšlenkami překlenout čas a prostor, to až je jejich vlastní výtvory přežijí a začnou působit i mimo svůj původní, např. „herní“, obor, pokud už nezačaly.
Takto zavedené věci je snadné přijmout za samozřejmé, úspěšné, kultovní, ale na počátku je vždycky jenom snění, fantazie, třeba i ta poslední. Final Fantasy.
-mj-