DEN 9.
(doba čtení 4 minuty)
Není nad to strávit v Kjótu pět nocí, ale den pořádně žádný. Ani dnes tomu nebylo jinak. Opět jsme vlakem vyjeli za město, tentokrát na prohlídku největšího hradu Japonska, Himeji. Do stejnojmenného města nás dopravil šinkanzen Hikari asi za hoďku.
Hradu přezdívají „Pevnost bílé volavky“ kvůli zářivě bílé barvě, ale také pro jeho údajnou podobnost s tímto ptákem. Je nejnavštěvovanějším hradem Japonska a také oblíbeným místem pro natáčení filmů a seriálů. Patří na seznam „Tří slavných hradů“, „Dvanácti původních hradů“, „Sídelních míst Tojotomiho Hidejošiho“ a já nevím, čeho ještě…zkrátka je to must-see / must-visit / must-do-before-you-die, a pokud jste navštívili Japonsko, ale neviděli Himeji, tak se vám to nepočítá. 😀 My máme splněno.
Himeji je zosobněním typické japonské hradní architektury. „Správné“ hrady tehdy stavěli ze dřeva na kamenném podkladu, kolem dokola stály tlusté zdi, popř. i hradní příkopy, podél nichž se tyčily strážní věže, do hradu vedlo několik bran a v obytných budovách uvnitř sídlili páni, kmáni a vojáci. Třešničku na dortu tvořila hlavní hradní věž (tvrz), nejprominentnější a nejlépe bráněná část hradu.
Rozsáhlý komplex 83 budov Himeji stojí na pevných kamenných základech a k hlavní věži vede spletitý labyrint cest, aby zmátl a zpomalil potenciální útočníky.
Uvnitř toho k vidění moc není; holé zdi, holé podlahy, čím výše jdete, tím užší jsou prostory a sem tam si můžete prohlédnout vitrínu s informacemi ohledně výstavby či modernizace hradu. Říká se, že na Karlštejně toho uvnitř moc neuvidíte…no, já myslím, že oproti Himeji je Karlštejn úplná továrna na čokoládu. Ale z nejvyšší věže tady mají pěkný výhled do okolí.
Ještě si všimněte na vršcích střech toho podivného černého zvířete – vypadá to, jako by střechy měly rohy.
Seznamte se, Shachihoko. Bájné mořské zvíře s tělem ryby a hlavou tygra, které má chránit budovu před destrukcí ohněm. Lidé věřili, že v případě vypuknutí požáru Shachihoko vychrlí z těla proud vody nebo přivolá dešťové mraky. Není to první zvíře zdobící střechy coby ochránce před ohněm, každopádně tenhle rybotygr dává větší smysl než draci.
Po prohlídce Himeji jsme ještě zašli na krátkou vycházku do přilehlých zahrad Kokoen, odkud je krásný pohled na celou stavbu hradu (viz úvodní foto).
Dnešek byl takový klidnější, odpočinkový, netřeba dělat hardcore sightseeing každý den, chce to občas i zvolnit, aby se mozek nepřesytil. Ovšem nasytit břicho, to je jiná. Výlet jsme proto zakončili ve společnosti tempury (kousky ryb/krevet/zeleniny smažené v těstíčku) a tonkatsu (řízek po japonsku), přičemž jsme si objednali jenom ty dva černé čtvercové talíře. Opravdu mě fascinuje japonský automatismus, jak přidávají ke všemu rýži, polévku miso, omáčky, řasy, čaj, vodu…jo a dostali jsme to všechno najednou.
-endy-
OSLÍKUV SPECIÁL:
– zasloužený hype je zrovna kolem seriálu Blue Eye Samurai, uvidíte v něm i dobývání „správného“ hradu, labyrint cest, několik bran, hlavní tvrz…
– drak na střeše jako obrana před ohněm dává smysl, bojujete-li proti ohni ohněm 🙂 (a tady jsme sice v Japonsku, ale např. Korejci mají zvyk vyhánět horké horkým, rozumějte dát si vařící polévku uprostřed parného léta, proti gustu…)
-mj-