DEN 4.
(doba čtení 4 minuty)
800 kilometrů z Tokia do Hirošimy pod 4 hodiny? A se všemi zastávkami? Šinkanzenem coby kamenem dohodil. Při cestování vlakem si nejraději čtu. Spát vsedě mi moc nejde a venku beztak není co sledovat. Ale tady bylo. Koukat z okna rychlovlaku jedoucího plnou rychlostí mě zabavilo po většinu jízdy. Rychle ubíhající vesničky, rýžová pole, aglomerace, kopce, pak zase vesničky a tak pořád do zblbnutí dokola. Úchvatné. Venku navíc hodně pršelo, což dotvářelo útulnou atmosféru tichého vlaku jedoucího krajinou.
Vagóny občas procházel průvodčí. Mají zde moc hezký zvyk uklonit se cestujícím při vstupu do vozu i při výstupu z něj, ať už si jich někdo všímá či nikoli. A nekontrolují lístky. Proč by měli? Tady nikdo načerno nejezdí.
Při příjezdu do Hirošimy stále panovalo vlezlé, studené, vlhké počasí a pršelo snad ještě víc, než když jsme opouštěli Tokio. V takovém nečase je nejlepší dát si něco dobrého k jídlu. Zvítězila okonomiyaki, smažená zelná placka se všemi přísadami, které vaše bříško zrovna potřebuje.
Obsluha v restauraci nám je naservírovala už hotové na rozžhavenou plotnu před námi, aby nevystydly. Jsem si však jistá, že plotna je především pro zákazníky znalé postupu přípravy své vlastní zelné placky. Jenže když viděli nás, cizince jedny hladové, ulehčili nám situaci, a my jim děkujeme.
Hirošimu lidé navštěvují ze zřejmého historického důvodu, my jsme nebyli výjimka. Co nás bohužel nemile překvapilo, byl fyzický stav Mírového pamětního muzea po zemětřesení v červnu roku 2018. Otevřena zůstala jen asi pětina budovy, zbytek procházel nutnými opravami, navíc i na ten kousek byly ohromné fronty, dovnitř jsme tedy nešli.
Navštívili jsme alespoň Hirošimský památník míru/Atomový dóm (japonsky Genbaku dómu), ikonickou stavbu projektovanou a postavenou českým architektem Janem Letzelem.
6. srpna 1945 nad touto budovou vybuchla atomová bomba Little Boy svržená Američany. Ta výbuch i přes značné poškození ustála a dodnes stojí v Hirošimě ve stejném stavu jako po explozi. Připomíná ničivou sílu jaderných zbraní a je symbolem naděje na život v míru bez nich.
V Hirošimě jsme dále chtěli vyzkoušet ubytování v jednom z mnoha kapslových hotelů, Japonsko je jimi pověstné. Stejně jako klasické hotely i kapslové se liší vzhledem, cenou, kvalitou, některé jsou pouze pro ženy, jiné pro muže, základ je však stejný – společné prostory a jedna buňka na spaní. Nic pro klaustrofobiky.
Náš kapslový hotel byl skromnějšího ražení a spací buňky v něm opravdu maličké, ale jako prvozážitek super.
V každém kapslovém hotelu je recepce, kde při check-inu dostanete číslo spací buňky a uzamykatelné skříňky na zavazadla. Společné prostory zahrnují sociální zařízení, kuchyni, jídelnu, popř. společenskou místnost nebo lázně.
Koupelna v našem ubytování byla precizně čistá a vybavená všemi možnými toaletními potřebami (fén, šampon, sprchový gel, odličovací potřeby, čistítka uší, zubní pasta, dámské hygienické potřeby…).
Kuchyně nabízela kávu, čaj, džusy, toastový chléb, máslo a džemy…no, s tím jídlem žádný zázrak, ale strávili jsme zde pouze dvě noci, navíc přes cestu stál non-stop otevřený 7-Eleven.
Podobný typ ubytování ještě někdy určitě vyzkoušíme, existují např. i kapsle pro páry. Prozatím nám to k rozšíření obzorů a zúžení spacího prostoru stačilo.
-endy-
OSLÍKUV SPECIÁL:
– okonomiyaki (alternativně japonská palačinka/pizza) je druh zelné placky patřící mezi tradiční japonská jídla, základní ingredience k přípravě jsou bílé zelí, vejce, mouka, japonská majonéza, jarní cibulka, sušené rybí vločky (např. z tuňáka) a rovněž vepřové maso, krevety či ústřice
– na pití jsem měl zajímavou verzi Highballu, což je tradičněji označení alkoholického koktejlu namíchaného ze skotské whisky a sody, dneska slouží stejný výraz pro obecné označení míchaných nápojů z alkoholických a nealkoholických nápojů, kdy poměr nealkoholického nápoje je větší než alkoholického (např. můj velmi oblíbený Long Island Iced Tea) a v Hirošimě jsem pod tímto názvem obdržel místní pivo s panákem whisky 🙂
– jedním z důvodů, proč Atomový dóm přečkal výbuch, měl být výhodný úhel šíření tlakové vlny bomby odpálené ve vzduchu vzhledem k pozici Atomového dómu na zemi, přičemž samotný proces, jakým vědci dospěli k odpálení bomby ve vzduchu by si zasloužil vlastní článek (škoda, že ve snímku Oppenheimer k tomu ani nezabrousili, i tak oceňuji, jak ve druhé půlce filmu ukázali, že důležité boje probíhají nejen na frontě, ale i v zákulisí a možná jsou nakonec i ty důležitější)
– kromě výčtu výše nabízela kuchyně v kapslovém hotelu džem už rovnou s toastovým chlebem, to když někdo před námi opakovaně strkal špinavý nůž od drobků do sklenice džemu…, 7-Eleven to jistil…
-mj-