(doba čtení 3 minuty)
Já jsem Kim, ty jsi Kim, my jsme všichni Kim!
Nemusíte být aktivními fanoušky korejského zábavního průmyslu, abyste si všimli, jak často se na korejském poloostrově vyskytuje příjmení Kim. Ono stačí, když si sem tam všimnete těch několika Kimů na Severu. Statisticky se nejedná o žádnou náhodu a už vůbec ne o rodinné vazby. Příjmení Kim vede hitparádu nejčastějších korejských příjmení. A těch ostatních bylo donedávna také poskrovnu.
V České republice jsou nejčastějšími příjmeními Novák, Svoboda, Novotný, Dvořák a Procházka. Zároveň však disponujeme výběrem z dalších více než 400 000 evidovaných příjmení. Ne tak Korea. Tam se až do roku 2000 zasekli na čísle 288 (tedy alespoň v té Jižní, Severní Korea je statisticky poněkud hůře uchopitelná…).
Důvod?
Historický.
Ještě do konce 19. století se pyšnili příjmením jen příslušníci korejské vládnoucí vrstvy a vyšších tříd. Všichni ostatní měli pouze jména rodná. V roce 1894 byl třídní systém zrušen (pro historiky-nadšence doporučuji prostudovat reformu Gabo) a v roce 1904 během sčítání lidu museli všichni Korejci povinně nahlásit nějaká příjmení.
A co teď? Co honem vymyslet?
Pojem brainstorming byl ještě ve svém prenatálním období, tedy se prostý lid uchýlil k přejímání příjmení těch, pro které pracoval. Zde je seznam TOP10 příjmení, která se v současnosti stále honosí největším počtem nositelů, s tím, že první tři příčky tvoří téměř polovinu celé jihokorejské populace:
Ve 20. století začali lidé více cestovat, více se stěhovat a více se mísit. Když tedy najednou všude běhalo tolik Kimů, Leeů a Parků, bylo nutno pohlídat, aby se náhodou mezi sebou nebrali potomci pokrevních příbuzných – k tomu sloužil „bongwanský systém“, jakýsi dokument, který rozlišoval původ lidí se stejným příjmením podle jejich geografického původu. Bylo tedy v pořádku, pokud rodiče svou dceru Kim Yoo-Jung z oblasti Gyeongju přislíbili Kim Nam-Joonovi z oblasti Gimhae. Naopak Kim Tae-Hyung z Gyeongju, i přestože se jevil coby lepší partie, utřel nos, protože co když jeho tetička a její pradědeček byli sourozenci?
Toto se dalo (a dá) také zjistit. Naprostá většina Korejců uchovává své rodokmeny v knihách „jokpo“ – o ty většinou pečuje nestarší muž v rodině a průběžně jejich stav aktualizuje.
Zákaz sňatku jedinců ze stejného bongwanu byl zrušen až v roce 1997. Do té doby museli Korejci administrativně dokládat, zdali nepáchají incest.
A jak je to s moderními Jihokorejci a jejich jmény?
Počet registrovaných příjmení od roku 2000 z různých důvodů rapidně vzrůstá, nyní se pohybuje vysoce nad 5000.
Příjmení Korejců je tradičně na prvním místě následováno jménem křestním. Celá korejská jména mají nejčastěji 3 slabiky – 1 pro příjmení a 2 pro křestní jméno (Park Ji-min, Jeon Jeong-kook, Min Yoon-gi…).
Korejky nepřebírají příjmení manžela, jejich děti mohou mít příjmení po jednom či druhém rodiči.
Někteří Korejci se během kontaktu s cizinci (obzvláště s Evropany a Američany) představují podle západních tradic, tedy nejprve jménem a poté příjmením, a dokonce volí i jednoduše znějící přezdívky ze seznamu západních jmen (Alex, Judy, Sara…). Na první pohled drobný ústupek, „aby to cizinci měli jednodušší“, na druhou stranu kontroverzní téma dotýkající se národní hrdosti a korejských tradic.
-endy-