DEN 11.
(doba čtení 4 minuty)
Makaci, opice z čeledi kočkodanovitých, jsou oblíbenou atrakcí všude, kde mají možnost volného pohybu, krádeží…a lidem se to líbí. Chtějí je fotit, krmit a sahat na ně, i přestože nesmí. Velmi populární jsou kupř. opičí gangy na Gibraltaru, sněžné opice v Japonsku nebo Monkey Mountain v Kaohsiungu na Taiwanu.
Chápu skeptický postoj některých jedinců majících obavy jít ven za zvířaty a vrátit se s tím, že žádná neviděli (pozorovatelé velryb či delfínů by mohli vyprávět, ale i v zoo vás kolikrát jímají pochyby, zdali avizované tvory opravdu chovají, protože i přes opakované návštěvy jste je tu nikdy nezastihli…true story). Monkey Mountain je však opicemi obsypaná a člověk může být též, opováží-li se v jejich rajónu vytáhnout cokoli k jídlu.
Původně jsem si taky nebyla jistá, kolik jich uvidíme, ale ještě před překročením hranic jejich oficiálního teritoria jsme zahlédli opice pobíhající po silnici pro auta.
Obezřetně jsme se vybavili jen tím nejnutnějším, protože víme, že je přitahují lesklé a šustivé předměty a taky jídlo. Hlavně jídlo. Po pití ani mobilech nešly, aspoň jsme nic podobného nezaznamenali.
Hned po vstupu do parku jsme byli svědky útoku na malého kluka nesoucího tašku s jídlem.
Přepadení proběhlo zcela organizovaně. Největší makak, šéf, výhrůžně pobíhal kolem chlapce. Dvě menší opice byly připraveny ke krádeži, druhá z nich jako záloha, kdyby první selhala. Chlapec vyděšeně křičel, brečel a nakonec byl zachráněn rodiči – sehnali klacky a opice odehnali. Nicméně je vidět, že primáti jsou vskutku mazaní.
Pro místní nejsou opičky nic zajímavého, do parku chodí na pravidelné zdravotní procházky, běhat nebo se zkrátka jen společensky setkávat v přírodě. Opice rovněž návštěvníky povětšinou blahosklonně ignorují, ani mobily namířené jejich směrem je nemohou rozhodit.
Nebudu zatajovat, že jsme dvakrát udělali chybu.
Poprvé s naivní vírou, že v nejbližším okolí opice nejsou. Všude byl klid, makaci v nedohlednu a my jsme po lehčím výšlapu měli chuť na svačinku. Stačil malý sáček se slanými krekry a lusknutím prstu bylo kolem najednou asi deset opic! Krekry putovaly do kapes, a jelikož přicházely další opice, zvolili jsme taktický ústup. Domácí vs hosté, 0:1.
Po nějaké době chůze jsme dorazili k odpočívadlu, kde posedávali další lidé. Měli jsme trochu hlad. Marek, poučen z minula, potichu otevřel dva balíčky s koblihy uvnitř batohu, jeden koblih mi podal…a bylo to tu zas…tedy – ony tady byly zas! Co dělat? Kam s koblihem? Nesmí ho vzít! Nacpat do pusy! Celý? Ano, celý! Už už natahovaly packy…ale…kde je koblih? Teď tu přece byl! Myslely si, že když počkají, dvounožec to vzdá a koblih vydá. Oba koblihy však byly úspěšně sežvýkány a spolknuty. Domácí vs hosté, 0:2.
Víckrát jsme štěstí nepokoušeli, výsledek 0:2 zůstal nezměněn, gratulujeme (si).
A jaká je četnost útoků opic na lidi? Prý více, než bychom čekali. Opice mají tendenci jít po menších lidech, hlavně po dětech. Taky se může stát, že skočí ze zvědavosti někomu na hlavu (ze stromu). Poškrábání drápy je v takových případech celkem běžné. My jsme se ještě nachomýtli k opičí rozepři, kterou jsme rychle opustili a nechali jim prostor. Nemusíme být u všeho.
Obecně lze říci, že je stačí rozumně respektovat, zbytečně neriskovat, nedráždit, neprovokovat a opice vás nechají na pokoji. A nebojte, příležitostí k focení je až až.
Odpoledne jsme pak strávili na Pier 2, kde se nám předchozí den moc líbilo.
Na závěr dnešního dne jeden rychlý test – zdalipak víte, co je zvláštního na fotce níže a kde to má původ? (odpověď najdete v Oslíkově speciálu)
-endy-
OSLÍKUV SPECIÁL:
– v opičím parku jsme míjeli cedule s radami, co dělat, když na vás skočí opice, krátká rada zní „nedělejte nic, opice dřív nebo později sleze sama“, v dlouhé radě bych popisoval, proč není rozumné sundávat ji násilím, jednak má čtyři chápavé končetiny na vaší hlavě, druhak nikdy není sama, budete-li hrozba pro jednu, jste hrozba pro všechny, „jedna za všechny, všechny za jednu!“ a vzpomeňte i na Planetu opic…
– výtah vás nedoveze do čtvrtého patra, protože papírově neexistuje, číslovka čtyři zní v čínštině po vyslovení stejně jako slovo „smrt“, je tady považována za smolnou a pověrčiví lidé se jí v rámci možností vyhýbají, některé hotely to řeší jejím přeskakováním při číslování pater, pokojů, stolů etc.
-mj-