(doba čtení 3 minuty)
Země vycházejícího slunce není jenom hezké přirovnání k zemi daleko na východě, tam, kde slunce přichází na svět, ale doslovný význam jména Japonsko. Trochu s podivem, protože z Japonska je východně Amerika a země daleko na východě, tam, kde slunce přichází na svět, jsou ty evropské…
Čtyři japonské domovské ostrovy – Hokkaidó, Honšú, Šikoku a Kjúšú – byly lidmi obývány již 50 000 let př. n. l., od 1. století n. l. potom existují dochované historické zmínky, a že je o čem mluvit.
Především v období mezi 12. a 19. stoletím, tedy v době, kdy se Japonsko dlouhá staletí silně izolovalo od okolního světa, zemi vládli šógunové ve jménu císaře a chránili je samurajové. Nebo se je pokoušeli zabít, záleželo, komu sloužili.
V politice a intrikováni si Japonci v ničem nezadali např. s Evropou, ale minimální vliv vnějšího světa a především západních náboženství dal vzniknout státu, jehož exotický status platí i v dnešním globalizovaném světě.
Minimální, nikoli žádný; i křesťanství se na ostrovy nakonec podařilo protlačit (v 16. století), i když Pyrrhovo vítězství byl větší úspěch. Opravdu významné změny přišly až v období Meidži (přelom 19. a 20. století), kdy Japonci zrušili feudalismus (pro srovnání, v Evropě skončil s příchodem renesance už v 15. století) a ve zrychleném módu začali přijímat moderní výdobytky technologicky mnohem pokročilejší západní civilizace. Stačilo pár desetiletí a Japonsko prošlo přerodem z romantické země kdesi v dáli na světovou mocnost na prahu vašeho domu, vlastně už ve světnici.
Čínsko-japonské a japonsko-ruské války vedly k získání Taiwanu, poloviny Sachalinu, později došlo i na Koreu. Po 1. světové válce byla Japonsku za účast na straně Dohody uznána nadvláda nad několika tichomořskými ostrovy. A s jídlem roste chuť.
První světová válka skončila, v té době jí snad ani neříkali první, prostě světová, která se neměla opakovat, a pokud, tak určitě ne v dohledné době. Přesto, 24. 10. 1929 přišel krach newyorské burzy na Wall street a svět potemněl hospodářskou krizí. Jako odpověď začali japonští vojenští velitelé hledat možnosti násilného zvětšení území v Asii, což jim mělo pomoci vyřešit domácí ekonomické problémy (nepřipomíná vám to něco?). Začala druhá čínsko-japonská válka a o rok později druhá světová válka…
…Japonsko 2. světovou válku na straně Osy prohrálo, ztratilo většinu svých zámořských držav a z pochopitelných důvodů přešlo od militarismu k pacifismu.
Stačilo opět pár desetiletí a Japonsko je zase, právem, vnímáno jako jeden z nejmocnějších států světa (mimo jiné patří do skupiny G7), posiluje svou armádu a soft-power zmiňovanou v epilogu k Jižní Koreji mají samozřejmě taky. Na rozdíl od Jihokorejců v podobě, že lidé vědí, „tohle“ je Japonsko:
Anime, automobilky (Toyota, Nissan, Honda, Lexus…), Fujitsu, Game Boy, gejša (NEjsou to prostitutky), Ghibli, hentai, judo, karaoke, karate, kimono, manga, origami, Play Station, rámen, Sony, sumó, suši…
…jsou jenom příklady výdobytků z japonských ostrovů, jež dnes považujeme za každodenní součást našich životů. Oni něco dali světu, svět dal něco jim, ale svou kulturu si pohlídali. Začněte ji ředit a zničíte ji, v tom se japonský izolacionismus dlouhodobě ukázal jako správná volba a v určité podobě trvá dodnes (98,5 % obyvatel jsou etničtí Japonci).
Navštívit, vidět, obdivovat, občas se podivovat a něco si odnést je však zcela v pořádku. „Host do domu, bůh do domu“ platí univerzálně ve většině světa a Japonsko není výjimkou. Ověřeno delegací čítající dva lidi – muže a ženu.
-mj-