(doba čtení 3 minuty)
Koncept cestování je v zásadě jednoduchý. Zahrnuje proces přesunu osoby z místa, které považuje za svůj domov na místo, které za svůj domov považují jiní, ne však přesouvaná osoba. Vzdálenost nehraje roli, pro základní definici ji považujeme za nadbytečný ukazatel. Má pouze pomocnou funkci, na níž lze demonstrovat rozšiřující se možnosti jednotlivců a přeneseně celé společnosti.
V jednom scénáři dobrodruh z vesnice stoupá na vrchol, aby zkontroloval, co je na druhé straně, protože slyšel, že za kopcem je drak. Pravda je mnohem přízemnější, za kopcem je další vesnice a právě z ní vyšel osadník směřující na vrchol, kde potkává dobrodruha. Jejich pojetí domova v budoucnu projde vývojem. Před objevnou cestou za svůj domov považovali jenom svou vesnici či osadu. Až se vrátí ke svým rodinám, povypráví jim o svém setkání s cizincem, teď už sousedem, a postupem času bude do jejich vnímání domova začleněna vesnice, vrchol i osada zároveň. Všechno to jsou místa, kde se cítí bezpečně, kde bydlí „jejich“ lidé, kde všichni pracují v zájmu svém i zájmu příštích generací, aby se žilo dobře dnes, stejně jako zítra. Vesnice s osadou během urbanizace splyne, z kopce se stane městský park, ale na začátku to byly tři na sobě nezávislé body, nic netušící o existenci dalších.
Delegace ve složení dvou osob, muže a ženy, cestovala na planetě Zemi v dřevních dobách. Podle tehdy používané Kardašovy škály lidstvo ještě ani nedosáhlo úrovně planetární civilizace, přesto zvládlo vybudovat stroje, jež je za polovinu standardní otáčky Země kolem své osy dopravily vzduchem přes půl planety. Hory již byly zdolány, z osad se staly vesnice, z vesnic města a ta přerostla v metropole.
I cestování prošlo evolucí. Vypadl z něj prvek přesunu do naprostého neznáma. Delegace věděla, že ji kovový vynález dopraví vzduchem ze Starého kontinetu k sousedům se Zemí vycházejícího slunce. Skepse, zda létající stroj nespadne z nebes byla součástí rozšiřování si komfortní zóny během tehdejšího putování. Navíc historické okolnosti tomu chtěly, že cílové město známe v minulosti jako Hanjang, leželo na poloostrově suchou nohou takřka nepřístupném. V prvním scénáři za kopcem nebyl lítý tvor, ale v tomto příběhu severní stranu poloostrova obývá zlovolný nepřítel bránící ve spojení jihu se zbytkem kontinentu po zemi.
Jakmile nové místo navštívíte opakovaně, přestane být nové a z cestování může vypadnout i prvek „přesunu na místo, které nepovažujete za svůj domov“. Tento proces není okamžitý ani povinný, delegace sama ho zažila jenom v pár lokacích, kde se již v minulosti pohybovala a déja-vu způsobilo příjemný pocit „domácího“ prostředí v cizí zemi. Principiálně takto mizí hranice mezi cizím a známým, vzdáleným a blízkým. Mezi vesnicí za kopcem a odvrácenou stranou Měsíce nemusí být rozdíl, cestování jak pak obyčejný přesun z jednoho domácího bodu do druhého. Delegaci však více zajímalo objevné cestování. Staronové zážitky z Hanjangu jí připomněli dobu, kdy je zažila poprvé, a důvod, proč se vydala mimo svou domovinu hlavně.
Někdo by je od takového jednání mohl odrazovat slovy, „Nemáte páru, co může bejt za tím dalším kopcem. Neriskujte. Lepší je zůstat tady. Na silnici vás můžou zabít. Lepší je čelit poznanýmu zlu.“, ale pravda je taková, že za kopcem jsou prostě jenom další lidé se svým domovem. Nemusí být váš, přesto se v něm můžete cítit dobře a zlo je poznané až tehdy, co jste mu čelili.
-mj-
