(doba čtení 4 minuty)
Rytíř a samuraj. Samuraj a rytíř. Dva elitní bojovníci vlivní skrz svůj odkaz i v dnešní době. Osobně se nikdy nepotkali ale, co kdyby…?
Na Zemi společně pobývali asi 500 let, času měli dost. Zmínky o prvních samurajích jsou už z 8. století n. l., tehdy však ještě ne ve spojitosti s bojovníky. Původně takto byli nazýváni úředníci starající se o chod provincií, až později byli za samuraje označováni vážení a věrní válečníci. Na konci 12. století pak vzniká samostatná společenská třída samurajů – elitních vojáků.
Počátky rytířství datujeme podobně, do období kolem roku 1000, i tady však došlo k vývoji. Na začátku mohl být rytířem každý mladý muž, stačilo být odvážný, způsobilý k boji a zámožný. Kůň, zbroj a zbraně něco stojí, nezřídka proto budoucí rytíři sháněli zlaté mince u svých příbuzných, přátel či jiných sponzorů. Postupem času mezi další požadavky přibyl urozený původ a vzdělanost, případně ještě více zlatých. Koupit lze kde co, jedno zda dnes či před tisíci lety.
Koně měli i samurajové (bohatší z nich, ale nebyla to podmínka) a třeba právě v sedlech by tak proběhlo první setkání bojovníků z jiných světů. Někde na planině uprostřed lesů by samurajský kůň přemýšlel, proč veze soudruh kůň od naproti plechového muže, a proč vedle něj stojí tři další koně bez jezdců? Kromě válečného koně trénovaného na bitevní vřavu měli rytíři ve stájích i koně jezdeckého na rychlejší přesuny, dále tzv. „soumara“ k převážení svého majetku a ti nejmajetnější si mohli dovolit i výstavního koně na okrasu.
Boj zahajuje rytíř, sklápí hledí, rozjíždí se vstříc neznámému soupeři. V ruce třímá dlouhé kopí nebo meč, ve druhé štít (samurajové štíty nepoužívali) byť ve výbavě vozili i kladivo, palcát nebo sekeru. Samuraj ovládaje koně pouze koleny rytíři uhýbá, vypaluje dobře mířený šíp z luku yumi a rytíř padá mrtvý k zemi. Je po boji. Tento nebyl pro diváky, ale tak to v životě chodí.
Těžká jízda sehrála ve válkách významnou roli (i dnes říkáme „přijela kavalérie“, když dorazí pomoc), ale postupem času její styl boje zastaral. V Evropě napřed proti britským lučištníkům, později proti střelným zbraním a dělostřelectvu obecně. V Japonsku by to v dlouhodobém horizontu nebylo o moc lepší. Samurajové byli skvělí jízdní lukostřelci a na blízku používali katanu (existují až 800 let staré katany se stále zachovalým ostřím) schopnou přeseknout ve vzduchu poletující hedvábný šátek. Ovládali také umění boje s naginatou, což je vzdálený příbuzný halapartny. Na koni s lukem, na zemi v lehčí zbroji, tedy rychlost s obratností proti pomalé těžkopádnosti.
Dobrým příkladem je souboj Oberyna proti Cleganovi ve Hře o trůny. Závěr Oberynovi nevyšel dle jeho představ, ale jinak jde o krásnou ukázku mrštěného bojovníka s dlouhou zbraní (velmi podobnou naginatě) proti tanku s obouručním mečem:
A co kdyby k boji nedošlo? To je pravděpodobnější. Rytíři i samurajové byli vzdělaní, kodex cti měli na prvním místě a nenapadali náhodné pocestné na první dobrou. Oba sloužili svému pánovi (rytíři bohu, králi a své zemi, samuraj císaři nebo daimjóovi – pán provincie, formálně podřízený císaři, faktický nezávislý vládce).
Samuraj rytíře pozve na čajový obřad, u kterého oba složí poezii. Rytíř pro Dulcineu, samuraj princezně Kaguje. Oba měli rádi ženy, oba byli muži. Porovnají si meče, společně prodiskutují literaturu. Rytíř samuraji představí Bibli, sám si rozšíří obzory o samurajský morální kodex Bušidó (Cesta válečníka) a o nadčasové dílo Umění války od Sun-c‘ (i když autorství je sporné, na druhou stranu vzhledem ke stáří přes 2500 let je pochopitelné, že přesného autora po tak dlouhé době už asi nikdo nedohledá…). Při loučení rytíř zasalutuje, samuraj se ukloní a oba v dobrém odchází.
Ve 14. století přichází soumrak, v 15. století rytíři zcela vymizí. Renesance přinesla méně válek, křížové výpravy jsou za námi (poslední, 9. proběhla v závěru 13. století), o rytíře už nikdo nestojí. 500 let trvající období je pořád jenom menší část z lidské historie, navíc pouze na jednom kontinentu, svou roli však rytíři sehráli dobře. I dnes jsou vděčným popkulturním námětem a řád Templářů položil jedny z prvních základů bankovnictví, aby v důsledku svého nezměrného bohatství následně položili základy i nešťastnému pátku 13.
Mračna si přišla i pro samuraje, byť až v 19. století během období Meidži, kdy v Japonsku zrušili feudalismus a přeřadili na „moderní společnost“. Zůstalo nám třeba jiu-jitsu, bojové umění vytvořené původně pro potřeby samurajů.
Rytíři necelých 500 let, samurajové přes 1000. Málokdo z nich zřejmě přemýšlel, že věci můžou být i jinak, obzvlášť když už byly rytířské řády a samurajská třída delší dobu zavedena. Máte za sebou staletou historii, věci fungují. Tohle je vrchol společnosti, takhle už bude navždy.
Než se to změní. A ono se to vždycky změní. Dožijeme se změny? A poznáme, že už nastala?
-mj-