DEN 18. 

Na světě je spousta tematických zábavních parků, kam se nejen děti přicházejí zatoulat do imaginárních světů svých oblíbených hrdinů. Disneylandy a Legolandy či jejich alternativy jsou rozesety všude možně, ovšem Ghibli Park je na planetě Zemi jenom jeden a najdete ho poblíž Nagoje.

doba čtení 7 minut, nachozeno 17,3km

Ukrytá kdesi hluboko v pasivní paměti existuje jistá domněnka, že nápad pokořit celé Nakasendo vznikl až POTÉ, co jsme zatoužili navštívit Ghibli Park Nagoya. Celý měsíční program jsme obestavěli právě kolem tohoto vrcholného zážitku. Pro nedostatek důkazů a skeptický přístup ke konspiračním teoriím však předpokládejme, že lokace této atrakce poblíž Nakasenda je zkrátka úžasná shoda okolností a my jsme rádi, že nám to takhle vyšlo, neboť jsme oba dlouholetými velkými fanoušky.

Ghibli je název japonského animátorského filmového studia, jež v roce 1985 založili režiséři Hayao Miyazaki a Isao Takahata. Oficiálním maskotem je Totoro, obří chlupatý lesní duch a zároveň jedna z nejmilovanějších postav anime filmů tohoto studia.  

Filmy pocházející výhradně z pera samotného Hayaa Miyazakiho považujeme za ty nejlepší kusy. Miyazaki celý život miluje létání a všechny vznášející se stroje. V jeho příbězích se ocitnete na křídlech ohromných letounů, vysoko v oblacích hledáte vzdušné zámky a hlubokými údolími plachtíte s větrem o závod. 

Fandit budete i protagonistům: zvědavým malým chytrolínům, čarodějům i čarodějkám či (ne)obyčejným stařenkám. Příběhy jsou chytré, plné laskavého humoru, nádherné přírody a podkreslené magickou hudbou Miyazakiho dvorního skladatele Joea Hisaishiho. 

K filmům se neustále vracíme, některé repliky už známe zpaměti, jiné scény si znovu připomeneme a samozřejmě máme každý svého oblíbence. Marek Naušiku z Větrného údolí a já Howlův kráčející hrad.

Do Ghibli Parku bohužel nelze jen tak nakráčet a koupit si lístky u vstupu do areálu. Celý proces začíná na oficiálních stránkách (pro ne-Japonce ještě k tomu ve speciální sekci pro cizince), kde si musíte pořídit lístek na konkrétní datum a čas, a to ideálně v den a dobu, kdy jdou lístky do prodeje. Funguje to tak, že každého 10. dne v měsíci ve 2 hodiny odpoledne japonského času otevřou sloty na přespříští měsíc. Chcete-li teda lístky na duben, otevřete si stránky 10. února v 7 hodin ráno našeho času.

Což je přesně to, co jsme udělali…

…a stejně jsme se ocitli ve frontě s více než 20 000 (!!!) lidmi před námi.

Ten pocit znám velmi dobře, když kupuju lístky na k-popové koncerty. Není to o tom, jaký typ lístku si chcete koupit, ale jestli na vás vůbec nějaký zbyde. :-D

My jsme chtěli Premium Entry, aby nás pustili na všechny atrakce a do všech domů. Upřímně, jiný typ lístku se nevyplatí, protože obhlížet stavby jen zvenku nestačí a po hodině nemáte co dělat. Potřebujete prostě dovnitř.

Systém nás nakonec pustil, a tak jsme o dva měsíce později kolem 10. hodiny ranní slavnostně prošli hlavní bránou…

…sjeli výtahem do údolí…

…a oproti drtivé většině návštěvníků zvolili opačnou prohlídkovou trasu, abychom se vyhnuli davům. Rozumějte prošli jsme celý park až úplně dozadu a začali v Dondoko Forest, nejvzdálenějším bodě a "domovem" Totora. 

Areál je rozdělen na 5 hlavních zón:

• Ghibli's Grand Warehouse
• Valley of Witches
• Hill of Youth
• Mononoke Village
• Dondoko Forest

Celý tematický park vybudovali na ploše výstaviště Expo z roku 2005. Je docela rozlehlý a částečně pokrytý zelení, především v Dondoko Forest. Jednalo se o naši první návštěvní zónu, takže jsme od obsluhy po předložení lístků obdrželi prémiové náramky. A teď můžeme všude! 

Nenajdete tady kolotoče, vodní plavby ani horské dráhy. Není to "tento styl" zábavního parku. Místo toho nakouknete do přesných replik domků z různých příběhů, vyfotíte se s maketami ze slavných scén a dáte si tematické jídlo. Pokud však překonáte jedno veliké ALE – musíte vystát frontu. Všude. 

Ranní čekačka na domek dvou sestřiček z filmu Můj soused Totoro trvala cca 15 min. Vlastně ještě pohoda. Dovnitř nás pouštěli kyvadlově a nikdo tam nesměl fotit. Veškeré vybavení interiérů, a to nejen tohoto domečku, ale i dalších v celém parku, uspořádali podle filmových scén, konceptuálních ilustrací a skic výtvarníků studia. Na spoustu věcí jsme nesměli sahat, a pokud ano, viděli jsme, jak Japonci s nadšením otvírají šuplíčky, zásuvky, skříňky, aby prozkoumali, co všechno kde je, popř. zdali to odpovídá předloze.

S čímkoliv kdo pohnul a změnil tak naaranžované objekty, personál je ihned dával do pořádku. Viděli jsme např., jak jeden aktivní návštěvník srovnal žabky dvou sestřiček před domkem úhledně vedle sebe, načež přiběhl zaměstnanec, aby botky mladší dívky Mei, malé nepořádnice, zase rozházel.

Porovnejte:

12. hodina odbila, nastal čas opustit Totorovo království a vstoupit do nejoblíbenější části parku - Ghibli's Grand Warehouse. Do této jediné celozastřešené zóny vás pustí pouze na časový slot, který vybíráte při koupi lístků. Nedostavíte-li se včas, máte smůlu. Zároveň dovnitř můžete vejít pouze jednou. Jakmile Ghibli's Grand Warehouse opustíte, nemůžete se již ten den vrátit.

Chaotické uspořádání budovy působí jako labyrint, kterým procházíte a objevujete stále nové věci. Fotokoutky, dětské hřiště, kino, knihkupectví, obchod se suvenýry, sklad kulis, výstavu skic, uličku s kino-plakáty…

…a všude bambilion lidí, fronty, fronty a fronty!

Tak fajn, trochu nás tlačil čas. Vzali jsme do ruky mapu a začali prioritizovat.

Obešli jsme pár méně vytížených fotokoutků…

zleva: Porco Rosso, Z makové hůrky, Ponpoko, Laputa: Nebeský zámek

…omrkli skladiště starých rekvizit…

…zašli do kina na krátkometrážní film Boro the Caterpillar, což byl, k našemu nemalému údivu, jeden z našich nejhorších kinematografických zážitků. :-D 

…

A nakonec jsme vystáli tu nejdelší frontu ze všech na fotokoutek s postavou No Face z filmu Cesta do Fantazie. 45 minut čekání na minutu focení – totální úlet, ale zpětně bychom si vyčítali, kdybychom do toho nešli, protože YOLO a FOMO. 

Tak! 

O tři hodiny později jsme vyklopýtali ven hladoví jak vlci a hodili do sebe burger s hranolkami z jediného food trucku v okolí, který zrovna zavíral (ve 3 odpoledne???). Stát další frontu, tentokrát na jídlo v tematických restauracích, už bylo nad naše síly.

Ono to nevypadá, říkáte si, že přijít hned ráno znamená mít hromadu času všechno projít, ale když sečtete všechny přesuny, čekání, koukání... odbíjí pomalu  17. hodina, tedy zavíračka.

Aspoň že davy už trochu prořídly a my mohli v relativním klidu navštívit Valley of Witches inspirované především filmy Doručovací služba čarodějky Kiki a mým milovaným Howlovým kráčejícím hradem.

Prohlídka obrovitého chaotického mechanického monstra na čtyřech kuřích nožkách, aka obydlí čaroděje Howla, je jeden z nejlepších okamžiků mého života. 

Jako když vstoupíte do domova své oblíbené pohádkové postavy a všechno kolem vás náhle ožije! 

Vidíte rozkramařenou kuchyň, brloh, ve kterém spí, dokonce i špinavou vanu, kde si barví vlasy – ano, jeho život je poněkud nepořádný a neuspořádaný, což je jedním z klíčových témat filmu… a všechen ten nepořádek naaranžovali tak, jak si ho pamatujete z filmu, jen začít uklízet. :-D

Celé Valley of Witches bylo nedlouho před zavíračkou naštěstí vyprázdněné a my ještě stihli oběhnout pár čarodějných domků zcela bez fronty. V této zóně většina návštěvníků začíná. Jsme rádi, že jsme si ji nechali až na konec.

Zmínit chybí pouze dvě menší zóny – Mononoke Village a Hill of Youth; stihli jsme je také, byť spíše "jen tak z vlaku". Upřímně tam toho k vidění moc není.

Vybrané části parku jsou opomíjené stejně jako atrakce zaměřené na námi oblíbené filmy. U dětí se asi až takové oblibě netěší, a jelikož park cílí především na mladší populaci, dává smysl, že animáky s těžší nebo hlubší tematikou dostanou méně prostoru.

Slovo závěrem?

Návštěva rozlehlého areálu dá zabrat časově, fyzicky i mentálně. Během dlouhého čekání ve frontách buďte trpěliví, mějte plán, hlídejte si čas, improvizujte a užijte si to. Jste-li fanoušci, celá tahle anabáze je jenom malá překážka k velké radosti. 😊

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• nakonec mi trvalo skoro 2,5 hodiny než jsem se dostal na řadu a mohl jsem lístky koupit, to jsem ještě doufal, že např. nespadne internet... :D
• focení v domečku bylo zakázané, a´t se uvnitř lidé nezdržují déle, než je nutné, zvenku foťte, jak je libo
• Boro the Caterpillar je za mě jedno velké "wtf?!", přijít s tím někdo bezjmenný, tak bezjemenný zůstane, podobný nešvar však není až tak neobvyklý, být velikánem v oboru neznamená, že je veškerá vaše tvorba zlatá, z jiných "slabot" vzpomeňme např. na Megalopolis (Francis Ford Coppola), Zabijáci rozkvetlého měsíce (Martin Scorsese) nebo Jedna bitva za druhou (Paul Thomas Anderson)

-mj-