Nakasendo

Třídenní pobyt v Nagoje vzal za své, my jsme sbalili svých pět švestek do dvou krosen a vyrazili na sever zpátky k Nakasendu. Nagoyu jsme si však zamilovali, byť to není město, kvůli kterému by turisté navštěvovali Japonsko primárně.

Na světě je spousta tematických zábavních parků, kam se nejen děti přicházejí zatoulat do imaginárních světů svých oblíbených hrdinů. Disneylandy a Legolandy či jejich alternativy jsou rozesety všude možně, ovšem Ghibli Park je na planetě Zemi jenom jeden a najdete ho poblíž Nagoje.

Hustě osídlená metropole, mrakodrapy, noční život, světelný smog, energický hustle&bustle. Svítí to, září to, všude je otevřeno a nakrmí vás na každém rohu. Taková je Nagoya - 4. největší město Japonska a náš několikadenní detour z rurálního Nakasenda.

Mračna nad Údolím Kiso z předchozího dne nás pronásledovala až do Nakatsugawy, aby zde dokončila dílo zkázy. Žádná přírodní katastrofa z toho sice nebyla, přesto pršelo dost výživně a dost dlouho na to, abychom další cestu o den pozdrželi.

Trasu, kterou jsme šli včera pěšky, dneska projedeme vlakem (ať nechodíme dvakrát stejný úsek) a dál půjdeme zase po svých. Na zastávce hned v ranních hodinách postávalo více turistů včetně dvou starších dam. Mluvily spolu anglicky a po očku na nás koukaly. Nakonec jsme zapředli hovor, aniž bychom začali mluvit o počasí, protože já a jedna z dam...

Lidé navštěvují Údolí Kiso primárně kvůli poštovním městečkům s tradiční japonskou architekturou. Nutno ovšem říci, že zdejší příroda si zaslouží obdiv minimálně stejnou měrou.

Chcete-li jít Nakasendo, většina informačních zdrojů vás ohledně trasy odkáže na Údolí Kiso. Jeho délka 82 kilometrů však není ani pětina kompletní trasy Nakasenda.

Sbohem, Suwo, tvoje jméno je v srdci mém navždy uloženo. Teď za hory půjdeme dál proto, že čeká nás hrad Matsumoto!

Každé cestování má své "nej" – nejhezčí místo, nejlepší jídlo, nejsilnější emoci… zkrátka to, co odpovíte na klišé otázku:

Když už se člověk jednou rozhodne, že někam jde, tak má koukat, aby šel a aby mu to šlo, i přestože jsou chvíle, kdy má pocit, že dál už to nepůjde. Ale nakonec to ujde, protože kdyby to neušel, tak by nikam nedošel…a to přece nejde.