Trasu, kterou jsme šli včera pěšky, dneska projedeme vlakem (ať nechodíme dvakrát stejný úsek) a dál půjdeme zase po svých. Na zastávce hned v ranních hodinách postávalo více turistů včetně dvou starších dam. Mluvily spolu anglicky a po očku na nás koukaly. Nakonec jsme zapředli hovor, aniž bychom začali mluvit o počasí, protože já a jedna z dam...
Lidé navštěvují Údolí Kiso primárně kvůli poštovním městečkům s tradiční japonskou architekturou. Nutno ovšem říci, že zdejší příroda si zaslouží obdiv minimálně stejnou měrou.
Chcete-li jít Nakasendo, většina informačních zdrojů vás ohledně trasy odkáže na Údolí Kiso. Jeho délka 82 kilometrů však není ani pětina kompletní trasy Nakasenda.
Sbohem, Suwo, tvoje jméno je v srdci mém navždy uloženo. Teď za hory půjdeme dál proto, že čeká nás hrad Matsumoto!
Každé cestování má své "nej" – nejhezčí místo, nejlepší jídlo, nejsilnější emoci… zkrátka to, co odpovíte na klišé otázku:
Když už se člověk jednou rozhodne, že někam jde, tak má koukat, aby šel a aby mu to šlo, i přestože jsou chvíle, kdy má pocit, že dál už to nepůjde. Ale nakonec to ujde, protože kdyby to neušel, tak by nikam nedošel…a to přece nejde.
"So it begins…" praví král Theoden ve filmu Pán prstenů: Dvě věže těsně před nejtěžší bitvou svého života. I my jsme tak pravili ráno před prvním a zároveň nejtěžším pochodem Nakasenda. Přitom den začal tak hezky...
Počátek Nakasenda, most Nihonbashi a jeho nultý kilometr, najdete v mrakodrapové zástavbě uprostřed Tokia, jednoho z největších měst světa. Než bychom se odsud vymotali, trvalo by nám to pěšky asi 5 dní. Podél cest, přes podchody, nadchody, křižovatky, pod nohama beton, nad hlavami paneláky…
Pěšky chodíme rádi a hodně. Ale co takhle jít pěšky měsíc? Každý den cca 20km? Zvládneme to? Bude nás to bavit? A není to úplně na palici?
Nakasendo. Historická stezka spojující Tokio a Kjóto středem Japonska - cca 500 km dlouhá. Ještě před 160 lety určena pro obchodníky, šlechtu, armádu, posly zpráv, nebo také lupiče, bandity či medvědy.
