
Kijomizu-dera
DEN 23.
Gyeongju v Jižní Koreji. Chiang Mai v Thajsku. Tainan na Taiwanu. Kjóto v Japonsku. O čem je řeč? Přece o největší koncentraci chrámů v zemi.
doba čtení 4 minuty, nachozeno 16km

Kjóto bylo po více než 1000 let (794-1869) hlavním městem Japonska a sídelním místem císařů. Oni a jejich zámožní poddaní (oddaní) stavěli boží stánky, aby na odiv vystavili svou moc, bohatství a zbožnost. Během 2. světové války se Kjótu vyhnulo rozsáhlejší plošné bombardování a pro svůj nesmírný historicko-kulturní význam uniklo také svržení atomové bomby. Vybrané chrámy v něm tak dnes stojí stejně jako před tisíci lety. Konkrétně má jít o cca 1600 buddhistických chrámů a 400 šintoistických svatyň. Obejít všechno je spíš nereálné, a tak je třeba prioritizovat.
Většina turistů stráví v Kjótu pouze pár dní a jejich preference budou víceméně stejné, což vede k neúprosně nahuštěné koncentraci davů v nejproslulejších chrámových oblastech.

Tím hůř pro vás, navštívíte-li Kjóto uprostřed "Golden Week", kdy po Japonsku cestují nejen zahraniční turisté, ale také samotní Japonci užívající si čtyř státních svátků jdoucích těsně po sobě (jako se to "podařilo" nám).
Vzhledem k množství asijských svatostánků však budete v Kjótu různé pagody...

...případně chrámy a svatyně míjet prakticky na každém rohu. Davy samozřejmě nejsou všude.
To ovšem neplatí o nejnavštěvovanějším chrámovém komplexu Kiyomizu-Dera. Postavili ho sice v kopcích, takže cesta nahoru je fyzicky trochu náročnější, ale lidé si k němu i tak rádi dojdou minimálně kvůli nádhernému výhledu.

Pozoruhodnou konstrukci má hlavní budova chrámu, jejíž odvážnou polohu přímo na srázu podpírají stovky dřevěných sloupů natolik bytelných, aby vydržely neustálý nápor návštěvníků stejně tak jako častá zemětřesení.
Celý areál je primárně zasvěcen bohyni Kannon, k níž se lidé modlí za dobré zdraví, úspěch i lásku ve všech jejích aspektech od nalezení vhodného partnera až po zdárné početí potomka. Najdete zde proto různá místa, kde můžete vykonávat modlitební obřady na mnoho způsobů s rozličnými cíli:
- očištění rukou v posvátné vodě a její pití ze tří proudů vodopádu Otowa (pro dobré zdraví a dlouhověkost)
- nalezení cesty mezi dvěma kameny 18m od sebe poslepu (nalezení vhodného životního partnera)
- temná cesta po schodech vedoucí ke světlu na jejím konci / "průchod dělohou" (splnění snů)
- další rituály za drobnou úplatu – zapálení vonné tyčinky, točení modlitebními mlýnky, rituál omikuji nebo zakoupení amuletů
Lidé tady stáli fronty úplně všude a na všechno, včetně tradiční výhledovky z terasy síně Okuno-in.

Většina se sice chovala uctivě, ale neustálé prodírání se davy je zkrátka únavné, i přestože jste na krásném místě.
Opačnou situaci jsme naopak zažili dole pod kopcem v Gionu, proslulé čtvrti gejš.

Tradiční japonské společnice zažívaly tak dlouho obtěžování turisty v podobě neustálého focení nebo např. dotýkání nenechavými prackami, až raději některé soukromé uličky pro veřejnost zavřeli. Představení či obřady s gejšami a maiko (učednicemi) lze vidět i dneska, ovšem především pod záštitou agentur specializovaných na organizaci a zprostředkování takového zážitku (případně v rámci veřejných představení v Gion Corner).
No a to je pro dnešek vše. Celodenní výlet jsme si zpestřili ještě rychlou zastávkou v Ghibli obchodu poblíž Kiyomizu-Dera a po všech těch tradičních japonských lákadlech jsme se přesunuli na netradiční japonský dlabanec, který si pomalu ani doma nedáme, jak je rok dlouhý - na pizzu! (v Asii naproti tomu jíme pizzu docela často)
Jako bychom si však touto geograficko-kulturní úhybkou pokazili karmu, jelikož chvilku po dojezení posledního sousta přišlo další zemětřesení. Ne moc silné, spíše výhrůžně nepříjemné, a tak bylo přeci jen v závěru dne učiněno tradicím zadost, protože tohle prostě k Japonsku neodmyslitelně patří.

-endy-
OSLÍKŮV SPECIÁL:
- Kiyomizu-Dera patří v rámci Kjóta mezi "povinné" zastávky, avšak přehršel turistů kdekoli zabíjí část radosti z navštívení místa, architektonicky jde však o velmi zajímavou stavbu, protože se kdysi někdo rozhodl, že na příkrém svahu postaví dřevěné lešení a na něm ještě pro jistotu velký chrám :D
- ve čtvrti Gion jsme téměř na každé ulici krom mnoha zákazových cedulí míjeli také policisty ve zvýšeném množství (nebo minimálně ozbrojenou ostrahu v uniformě), což je v Japonsku jev taky spíš výjimečný (na policii tam přímo v ulicích narážíme mnohem méně než u nás)
- pizzy platí v Japonsku za (sort of) fancy jídlo
-mj-
