Epilog - Krok stranou

Nakasendo byla hned druhá volba. Tou první, přes kterou jsme se k Nakasendu dostali, byla Shikoku Pilgrimage (Shikoku Henro). Z nějakého důvodu nám přišlo super vydat se na přibližně 1200 km dlouhou pěší pouť, během které bychom obešli 88 buddhistických chrámů. Já osobně byl navíc možná ovlivněn filmy jako Útěk do divočiny, Země nomádů nebo Divočina. Nešlo a nejde však o eskapismus. Můžete být maximálně šťastní ve své všední realitě, přesto z ní tu a tam chcete vystoupit, udělat na chvíli krok stranou. Myšlenka "co by kdyby" je totiž lidem vlastní a s přibývajícími zkušenostmi možná tento dotaz vyvstává tím častěji, čím více jste toho zažili. Najednou máte s čím srovnávat, co zpochybňovat, kde váhat.

doba čtení 3 minuty

Maminka vám říkala, že si "ho" nemáte brát. Místo toho teď vedle "něj" usínáte v domě na hypotéku a přemýšlíte, jestli už zítra konečně dáte výpověď. Jakkoli v někom předchozí věta může vyvolat představu nešťastného života, opak může být pravdou. S partnerem jste do sebe stále zamilovaní, vlastní dům jste vždycky chtěli a z práce se vás akorát snaží přetáhnout konkurence. Samou únavou z uvažování nad blbostmi za chvíli usnete, ráno si dáte společnou snídani a řeknete si, že tenhle život jste vlastně vždycky chtěli, jenom na to občas zapomínáte.

Když jsme my s Andy před usnutím rozebírali, jaké by to bylo na měsíc a půl odletět a prostě jenom obcházet buddhistické chrámy, člověk má skoro chuť se zeptat: Proč bychom to dělali? Možná z rozmaru, protože můžeme, protože představa více než měsíc nepracovat a putovat v exotické krajině je lákavá? Pak jsme taky usnuli, ráno jsme si dali společnou snídani a řekli si, že to byla blbost, protože tak dlouhé volno stejně mít nemůžeme a výpověď z práce kvůli jednomu "výletu" je teprve rozmar.

Vnuknutí však zafungovalo u obou a nakonec stačila jenom trocha optimalizace, abychom se od "to je blbost, tak dlouhé volno mít stejně nemůžeme" dostali k "to je super, na měsíc vypadnout můžeme". Už vlastně ani nevím, kdo vymyslel přímo Nakasendo, myslím, že Andy, a ukázalo se, že druhá volba byla správná. Zpětně hodnoceno si dnes totiž naprosto neumím představit, že bychom absolvovali Shikoku, i kdybychom ten čas měli. On i měsíc je dost a s Andy pořád máme rádi civilizaci, čili i když si putování v divočině užijeme, pořád chceme navštívit i pár měst, jež nikdy nespí (což by se u Shikoku Pilgrimage realizovalo hůře).

Další věc jsou lidé, respektive turisté. Nakasendo jsme až na pár oblastí šli opravdu sami a celkově potkávali naprosté minimum obyvatel i tam, kde to podle budov vypadalo, že někdo žije. Tady to uvědomění, že jsme na měsíc odletěli do cizí země na druhý konec světa a procházíme se jejím venkovem, kde nikdo není, je naprosto fascinující. Dejte ho do kontrastu se situací, kdy později zase stojíte uprostřed tokijského metra, všude kolem vás jsou nekonečné davy a vy doslova vidíte, jak je každý jednotlivec "zbytečný". V konečném součtu ne, dav vytvořily právě ty milióny "zbytečných" jednotlivců, kteří si ráno dali snídani a šli žít ten život, který možná vždycky chtěli, ale pak se stejně ztratí mezi 8 miliardami dalších lidských bytostí na této planetě.

S Andy jsme měli možnost udělat aspoň na měsíc krok stranou a nacházet na stejné planetě místa jenom pro nás, daleko od ostatních.

-mj-

Share