DEN 1.

Pěšky chodíme rádi a hodně. Ale co takhle jít pěšky měsíc? Každý den cca 20km? Zvládneme to? Bude nás to bavit? A není  to úplně na palici?

doba čtení 6 minut

Na počátku nám do hlavy zasel semínko inspirace článek o putování po japonských chrámech na ostrově Shikoku. No žádná velká úroda z toho nebyla – 6 týdnů chodíte po chrámech v přírodě a sbíráte razítka. Připadalo nám to poněkud stereotypní, o mnohatýdenní dovolené pro pracující lid ani nemluvím. Možná v důchodu.

Semínko však zapustilo kořeny a vyklíčila z něj troufalá myšlenka, že bychom přeci jen něco podobného zkusili. Hledali jsme trasu, kterou bychom zvládli realizovat časově, fyzicky, bez průvodce, s rozmanitou obtížností terénu, měnící se krajinou… 

...a našli jsme Nakasendo. Historickou stezku z Tokia do Kjóta vedoucí středem největšího japonského ostrova - Honšú. 

Po naší první cestě do Japonska v roce 2018 jsme si slíbili, že se zde vrátíme. Spatříme znovu horu Fuji, prozkoumáme nová místa. Já navíc toužila vidět jejich proslulé období rozkvetlých sakur. Taky bychom mohli letět přes naši milovanou Jižní Koreu… 

Všechno zapadalo do sebe a my začali plánovat pouť po Nakasendu.

Přípravy trvaly rok.

Nakasendo je jednou z pěti cest Gokaido, někdy také označovaných jako "pět dálnic", spojujících Edo (nynější Tokio), hlavní sídelní město šógunů rodu Tokugawa v letech 1601-1867, s dalšími politicky a ekonomicky důležitými městy feudálního Japonska. Jejich kontrolu a údržbu nařídil Iejasu Tokugawa, nejvýznamnější šógun japonské historie.

Gokaido, pět cest z Eda:

1. Tokaido – z Eda do Kjóta podél jižního pobřeží ostrova Honšú
2. Nakasendo – z Eda do Kjóta srdcem ostrova Honšú (Tokaido a Nakasendo se spojují ve městě Kusatsu)
3. Košu-kaido – z Eda do Shimosuwy přes provincii Kai
4. Nikko-kaido – z Eda do Nikko, kde je pohřben Iejasu Tokugawa
5. Ošu-kaido – z Eda do Shirakawy (Nikko-kaido a Ošu-kaido vedou společně do Utsunomiye, poté se dělí)

Tyto cesty existovaly v různých podobách již předtím, než se staly oficiálními. Podél nich stála městečka s poštovními stanicemi zajišťujícími kurýrní systém a možnost odpočinku nebo doplnění zásob pro cestovatele. Po převzetí kontroly šógunátem musely stanice přednostně odbavovat osoby využívající cesty pro účely nařízené či schválené autoritami v Edu, o to víc však vzkvétaly a prosperovaly díky čilému ruchu na trati. Tehdy platil zákaz přesouvat se v noci, konkrétně od 8 hodin večer do 4 hodin ráno, kvůli dodržování pravidel bezpečnosti (tma, nerovný terén, medvědi), ale především coby prevence tajného přemísťování vojenských jednotek a pašeráctví.

Dohromady tvořilo Nakasendo 69 poštovních stanic na více než 500 km dlouhé cestě vinoucí se údolími a horskými průsmyky. I přestože je Nakasendo z pěti tras Gokaido nejdelší a fyzicky i psychicky nejnáročnější, patřila za dob rozmachu tokugawského šógunátu k těm nejbezpečnějším. Nedisponovala riskantními říčními přechody a přejezdy, jako např. Tokaido, zároveň byla nejvíce střežená před bandity. 

Dnes už žádná z těchto pěti cest ve své původní podobě neexistuje; cestování pěšky, koňmo či s buvoly nahradila moderní doprava. Část trasy přetvořila nebo zničila urbanizace a ve zbytku zapůsobili po svém čas s přírodou. Původní podobu Nakasenda tak nyní spatříte pouze ve vesničkách v údolí Kiso, jež byly historicky zachovány. Tradiční architektura láká turisty, kteří si chtějí projít alespoň zlomek slavné cesty. Celou trasu už dneska téměř nikdo nechodí. Možná pár místních nadšenců… a my. 

No dobře, nešli jsme ji otrocky úplně od začátku do konce. Jednak to není možné, v některých místech pěší túra v nahuštěné infrastruktuře nedává smysl a taky to pořád měla být dovolená, ne survival show. Měli jsme pauzy, zacházky a zajížďky. Nicméně ušli jsme, co nejvíce se dalo… a nebylo to málo. 😊 

Naplánovat projekt znamenalo porovnat zeměpisnou polohu 69 poštovních městeček v historické mapě s jejich stavem v současnosti:

Dále:

• najít vhodná (rozumějte existující!) ubytování poblíž trasy
• odhadnout, kolik kilometrů zvládneme ujít denně s krosnami
• kde si budeme muset pomoct hromadnou dopravou
• co sbalit s sebou vzhledem ke kolísavé předpovědi počasí
• kolik kilo by mělo všechno ideálně vážit
• kde toho chceme vidět více než "jen" Nakasendo
• a spoustu dalších věcí...

V rámci fyzické přípravy na mnohadenní pochody jsme mimo jiné cvičně zašli Tatranskou magistrálu na Slovensku a zjistili, že to může být strašné stejně tak dobře jako strašně super.  

Pak jsme zkrátka jednoho rána na začátku dubna vyrazili na cestu. 

Letěli jsme z Prahy...

…přes Jižní Koreu…

…až na letiště Narita v Tokiu. 

Před první cestou do Japonska jsme několik měsíců předem obstarávali Japan Rail Pass. Díky němu jsme mohli cestovat téměř neomezeně vybranými vlakovými spoji společnosti JR, většinou šinkanzenů, metrem linky Yamanote v Tokiu, některými autobusy, a dokonce lodí. 

Tehdy skvělý poměr cena-výkon. I dnes tato služba pořád existuje, pravidla jejího užití se však natolik změnila, že již není moc výhodná. Už vůbec ne pro někoho, jehož hlavním prostředkem k přesunu budou nohy. Pořídili jsme si proto Welcome Suica Card.

Suica je univerzální depozitní karta, zvaná také IC karta. Zaplatíte s ní jízdu v metru, ve většině autobusů a vlaků (mimo šinkanzeny), za zboží ve večerkách včetně pár dalších obchodů. Některé prefektury mají své lokální IC karty (PASMO, ICOCA, PiTaPa…), všechny však dělají totéž a můžete je používat napříč Japonskem stejně jako Suicu.

Klasická Suica vyžaduje zálohu 500 jenů při pořízení a platí ještě dalších 10 let od poslední transakce. Turisté si mohou opatřit také speciální verzi "Welcome Suica" s obrázkem sakurových květů. Její nákup vás nic nestojí, ovšem platnost je pouze 28 dní. 

Všechny karty dobíjíte - pouze HOTOVOSTÍ - v automatech v metru, na větších vlakových stanicích či ve večerkách a maximální vložená částka je 20 000 jenů. Tamtéž si také kontrolujete zůstatek na kartě nebo vám jej zobrazí displej, když kartu zatapnete během placení za hromadnou dopravu.

Vybaveni Welcome Suicou jsme dorazili na hotel těsně před půlnocí po 3 hodinách od příletu letadla. 

Dostalo se nám dostalo vskutku nelidského uvítání.

Stejně tak netradiční jako dinosauří recepční nám následujícího rána připadaly snídaně.

V hlavní roli kari, s masem nebo vege, k tomu rýže, vejce, napařovaný knedlíček. Kdo chcete pečivo, zůstaňte v Evropě. Asijské snídaně nám jsou vždycky trochu trnem v oku. Ovšem kari na oběd? Navíc v našem oblíbeném CoCo Curry Ichibanya? Klidně hned ten samý den!

Prioritou následně byla návštěva mostu Nihonbashi. Najdete zde označník nultého kilometru pěti cest Gokaido. Původně dřevěný most na počátku 20. století přestavěli na kamenný a později v 60. letech nad něj pro jistotu postavili rychlostní cestu. Není nad důstojné zacházení s historicky významnými objekty.

Památník a repliku bronzového označníku najdete pár metrů od mostu.

Tady byl počátek Nakasenda. 

Tady začíná naše cesta.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• vzhledem k délce projektu, množství zastávek a různých ubytování hrály během příprav svou roly excelovské tabulky, nebudu je přikládat, ale zmiňuji pro představu, co jsme použili k organizaci informací
• celkově je vtipné vidět zpětně kontrast, jak vypadaly věci na papíře a jak později v reálu, Nakasendo jsme před tím nikdy nešli, čili jsme prováděli mnoho informovaných odhadů a až v Japonsku jsme dostali možnost data na papíře upravit vzhledem k realitě na místě
• Japonsko je levné! - k dnešnímu dni si za 1 korunu pořídíte skoro 8 yenů, jejich průměrné platy odpovídají +- těm našim, akorát mnoho věcí u nich nakoupíte levněji, "drahé" jsou jenom letenky (je to daleko, víme...) a Evropa...

-mj-