
Na skok v Soulu
DEN 26.
Po cca měsíci nadešel čas opustit Zemi vycházejícího slunce. Strávili jsme v ní dlouho, zažili mnoho, domů se nám nechce…
…tak si cestování ještě aspoň o den prodloužíme mezizastávkou v naší drahé Jižní Koreji!
Jižní Korea ENCORE! Yes!
doba čtení 6 minut, nachozeno 16km

Vymyšlené jsme to měli již v době nákupu letenek do Japonska. Když přestupovat v Jižní Koreji, tak přece nebudeme JENOM přestupovat, to dá rozum! Vybrali jsme takový spoj, ať máme dostatek času mrknout na nové poměry za ten dloouhatánský rok a půl od poslední návštěvy. :-D
Hotel s humanoidními roboty jsme opustili v brzkých ranních hodinách.
Jak brzkých?
Poznáte nejlépe v metru, kde během dne procházíte nekonečnými davy proudícími všemi směry, ale jakmile čekáte na první spoj někdy v 5 ráno, hlodá ve vás znepokojivý pocit, zda jste přes noc náhodou neprošvihli apokalypsu.
Čilý ruch na letišti Narita však vyslal jasný signál, že minimálně tady lidstvo nevyhynulo. To je dobře. :)
Na shledanou, Japonsko!
Ahoj, Koreo!

Délka bleskovýletu do Jižní Koreje činila necelých 23 hodin. Stihneme odpolední program v Soulu, přespíme na Myeongdongu a vrátíme se na letiště v Incheonu..., ale napřed jsme museli projít přes paní na imigračním, která mě už už pouštěla do země, když mi najednou PO KONTROLE PASU a nalepení registrační nálepky deklarující povolení ke vstupu do země stejnou nálepku zase strhnula a hrdě oznámila, že nikam nejdu, protože můj pas neexistuje!
Jak prosím? (v hlavě se mi odehrávalo spíš něco ve smyslu dafck you...)
Můj cestovní pas právě držíte v ruce!
V Jižní Koreji nejsem poprvé a takových nálepek už tam mám několik.
Byla jsem tu před měsícem.
A před rokem a půl.
A před…
Přichází ochranka a já jdu do výslechové místnosti (nebo co to bylo, rozhodně nic standardního).
Nějaký pán na mě mluví celkem obstojně anglicky.
Zjišťuje základní informace o mé osobě, za jakým účelem jsem přiletěla do Jižní Koreje a hlavně proč na tak krátkou dobu, co!? (tohle jim vadilo nejvíc)
Znovu mi snímá otisky prstů, znovu zapisuje veškeré informace z pasu do systému.
Nevím, co se děje ani proč jsem se tu ocitla, a taky mi z toho všeho není moc dobře, ale nakonec se zeptám.
Odpověď je absurdní: "Asi chyba softwaru, už je to v pořádku, můžete jít."
Děláte si srandu??? Málem jsem dostala infarkt!!! Žádná omluva, zřízenec mi akorát otevře a podrží postranní dveře. Prosím, jděte do… Vítejte v Jižní Koreji. :-D
Zdržení naštěstí trvalo jen nějakých 15 minut a žádné další už pak nenásledovalo. Krosny zůstaly v tranzitním prostoru na letišti, nabili jsme korejské kartičky na metro a jen s malými batohy odjeli do centra Soulu.

Ze všech procestovaných destinací na světě je Soul mému srdci nejbližší a chci se tam vracet, dokud okolnosti dovolí. Na místa známá, ale i dosud nenavštívená. Tentokrát jsme to vzali půl na půl - nejprve 2 nové lokace (Modrý dům + palác Deoksugung) a večer 2x návrat do minulosti.
Pod horou Bugaksan, neodmyslitelně spjatou s ikonickými výhledy na Soul, najdete Modrý dům (Cheong Wa Dae / 청와대) - komplex několika budov v tradičním korejském architektonickém stylu s modrými stříškami. Vše nepřetržitě střežené bezpečnostními složkami a armádou.

Jde o sídlo korejských prezidentů v letech 1948-2022, jehož strategické umístění chráněné horami v pozadí mělo zvýšit bezpečnost hlavy státu (v roce 1968 však lokace prošla ultimátní zkouškou). V roce 2022 tehdejší prezident Jun Sok-jol (nyní ve vězení s doživotním trestem mj. za zneužití moci a vyhlášení stanného práva) sídlo přesunul a Modrý dům chvíli fungoval jako muzeum. Aktuálně je opět oficiální kanceláří prezidenta nepřístupnou pro veřejnost, takže jediná možnost prohlídky je takhle z dálky přes cestu.

Od Modrého domu jsme to následně vzali zkratkou přes neplacené nádvoří hlavního soulského paláce Gyeongbokgung…

…a prodrali se skrz náměstí Gwanghwamun, kde je snad pokaždé nějaká akce. Dnes dokonce dvojitá – květen připadá dle lunárního kalendáře na měsíc, kdy se narodil Buddha…

…a 5. května (dnešek) slaví Korejci Den dětí. Čili double-trouble a obvykle plné náměstí nyní vyloženě ucpali občané stojící nekonečné fronty na dětské a/nebo náboženské atrakce… snad v tom měli nějaký pořádek. Popř. by se daly vybrané aktivity propojit: "omaluj si Buddhu" / "cukr-káva-limonáda-čaj-rum-Buddha" / "češeme se na Buddhu" apod.
Dav trochu prořídl až před palácem Deoksugung.

Vstupné činilo veselých 1000 wonů (necelých 20 korun); no však toho v areálu moc k vidění nebylo.

Palác v průběhu věků osciloval mezi oficiálním a dočasným sídlem králů dynastie Joseon; trůnní sál dokonce vybudovali až v roce 1902, tedy více než 300 let po položení základního kamene.

V dnešní době návštěvníci vidí pouhý zlomek původního palácového komplexu, jehož zlatá éra skončila na začátku 20. století.

Z pětice velkých paláců Soulu jsme doposud navštívili čtyři:
- Gyeongbokgung, Changdeokgung a Changgyeonggung během minulých cest
- Deoksugung dnes
Příště dáme Gyeonghuigung a budeme je mít ve sbírce všechny! 😊
Novinky splněny, teď hurá za našimi oblíbenci!
První příčku míst, která v Soulu nikdy neopomeneme navštívit, zaujímá čtvrť Myeongdong. Rušná, hlučná, přeplněná, někdy chaotická, ale toho jídla, pití a kosmetiky a...
Procházíte středem mnoha navzájem se protínajících uliček lemovaných kamennými obchůdky, tu vás zleva udeří do nosu vůně smaženého masa ze stánku…

…vpravo si všimnete nezaměnitelného designu kulatého cukrátka dalgona…

…z plakátů i obrazovek vás sledují známí korejští herci a zpěváci…
…a všude hraje K-pop.
Ještě jsem si užila trochu "fangirlingu" v obchodech s K-pop merchem za blahosklonně tolerantní účasti mého drahého manžela…
…a potom jsme na jistotu zamířili do námi oblíbené restaurace servírující tradiční korejské dakgalbi v horké pánvi se sýrem.

Z pokoje na hotelu v srdci Myeongdongu jsme později měli výhled z oken přímo na jednu z nákupních ulic, takže jsme ještě chvilku pozorovali zvolna utichající noční život velkoměsta, než jsme se i my odhodlali zakončit tento den trochou kvalitního spánku před odletem.

Každá naše dovolená v Asii je pro nás výjimečná. Těšíme se, plánujeme dlouho dopředu a vracíme se bohatší o hromadu nových zážitků. Nakasendo bylo jiné svou nestandardní délkou i programem. Měsíc jsme pěšky ťapali s krosnami na zádech po nádherné zemi a zjistili, že nás to i přes některé slabší chvilky nesmírně baví, naplňuje a že si to chceme zase zopakovat.
Nemusí to být nutně hned příští rok a nebude to ani v Japonsku, ale ono to půjde… teda my půjdeme… zase někde jindy a jinde v Asii. 😊
-endy-
OSLÍKŮV SPECIÁL:
- anabáze s dočasným nevpuštěním Andy do Jižní Koreje pro mě nebyla až tak překvapivá, protože např. při naší minulé cestě, kdy jsme se jejich zemi chystali opustit, úředníci pro změnu Andy tvrdili, že v Jižní Koreji vůbec nebyla, blahosklonně při tom ignorovali asi tři týdny starý záznam v pase o vstupu stejně jako údaje o starších cestách, Andy prostě v Jižní Koreji nikdy nebyla a basta, teď pro změnu v ruce držela neexistující pas; neschopnost úřednického šimla je bohužel věc mezinárodní, protože přímo souvisí s arogancí lidí zastávajících tyto pozice
- "na jistotu zamířili", protože máme na Myeongdongu jednu oblíbenou zapadlou restauraci (výhoda opomíjených podniků je, že vždycky najdete místo k sezení:))
-mj-
