DEN 14. - 15. 

Mračna nad Údolím Kiso z předchozího dne nás pronásledovala až do Nakatsugawy, aby zde dokončila dílo zkázy. Žádná přírodní katastrofa z toho sice nebyla, přesto pršelo dost výživně a dost dlouho na to, abychom další cestu o den pozdrželi. 

doba čtení 6 minut, nachozeno 0 :-D + 19,5km

Nemohu říci, že bychom vynuceným odpočinkovým dnem nějak trpěli. Náš hotel byl dostatečně komfortní a příhodně lokalizovaný, abychom ho chtěli opustit pouze během krátkých vycházek za potravou, což bylo celkem třikrát a vždy do maximální vzdálenosti 500m.

Dvakrát z důvodu štědrých porcí za malý peníz v japonském bistro řetězci Sukiya…

…a jednou kvůli obhlídky místní nabídky svačinek v nedaleké večerce.

Houska se šlehačkou? Tu si nechte.

Houska se špagetami? Ano, prosím!

Večer jsme se postupně vystřídali v hotelovém onsenu, což jsou veřejné lázně. Japonci jim holdují asi jako Češi saunám. V naprosté většině případů jsou onseny odděleny na část pro muže a pro ženy. Tady byl onsen pouze jeden, což řešilo právě střídání – určité časy vyhradili pouze mužům (nad vchodovými dveřmi visela modrá plachetka) a další zase ženám (přehodili plachetku na červenou).

Onseny bývají rozděleny do 3 místností. V první si odložíte boty. Druhá je převlékárna/umývárna, tam se vysvlečete (ano, donaha) a věci uložíte do uzamykatelných skříněk.

Do lázní (3. místnosti) vstupujete nazí s jedním malým ručníčkem. Máte-li dlouhé vlasy, sepnete si je do drdolu na vršku hlavy. Začnete důkladnou sprchou v sedě na jedné z židliček. Můžete použít sprchovou hlavici nebo kyblík, samozřejmě také veškeré dostupné toaletní potřeby. Japonci někdy namáčejí malý ručník v kyblíku s vodou a drhnou jím svou kůži. Poté položí vyždímaný ručník na hlavu a jdou do lázně.

Do horké vody vstupujete opatrně, mívá 38-42°, a položíte se do ní až po krk. 

Vzhledem k povaze relaxační činnosti byste neměli mluvit ani svým chováním jinak narušovat klidnou atmosféru. Do lázní také bývá téměř vždy zakázán vstup lidem s tetováním (historicky spojeno s mafií) a podnapilým.

Celková procedura není příliš dlouhá, v lázni byste měli být max. 10-15 minut, a potom se buď ochladit a rituál opakovat nebo činnost ukončit. Ve druhém případě se osušíte oním malým ručníkem, než vyjdete z lázně do umývárny. Tam je možno vysušit vlasy, napatlat na sebe tělové mléko nebo pleťový krém… k dispozici je kdeco. Obléct, obout, ven a hotovo. 😊

Jo a samozřejmě jsme také vyprali. V přízemním patře hotelu jsme našli pračku. Měli jsme čas a hlavně chuť… protože my máme vždycky chuť si vyprat. :-D

DEN 15.

Déšť pokračoval i přes noc, ale ráno ustal. Nastal čas vyrazit.

Ráz místní krajiny zde působil jinak. Už jsme nešli po pěšinkách historicky zachovalého Nakasenda v horách, lesích a malebných vesničkách. Místo toho jsme hledali cestu nad jedoucími auty…

…pod rozestavěnými mosty…

…a v menších urbanizovaných oblastech. 

Viděli jsme jakýsi kompromis mezi respektem k tradicím a pohodlím plynoucím z moderní doby. Lidé zde stále bydlí ve více či méně rekonstruovaných domečcích, z nichž velká část jistě pamatuje období Edo. Obyvatelé pracují na svých zahradách, obdělávají políčka…

…na druhou stranu však prakticky využívají např. solární panely, moderní zemědělské stroje nebo elektrická "krabicoidní" auta tolik typická právě pro Japonsko.

Podle mnohých ukazatelů a medvídků-maskotů jsme však stále věděli, kudy vede Nakasendo a že tedy jdeme správným směrem. 

Cestou jsme si udělali krátkou zastávku ve 46. poštovním městečku Oi. V místním hostinci Anzaisho přespal v roce 1880 císař Meiji, a to byla pro majitele pocta nejvyšší. 

Během své vlády (1868-1912) poznamenané především koncem šógunátu, tedy rozsáhlými změnami politickými, společenskými i hospodářskými, podnikl tento panovník řadu cest po celé zemi. Vybraná ubytování tehdy speciálně upravili, aby vládci poskytla nejvyšší možné pohodlí, a pak už v nich nikdy nikoho nehostili; prostory jsou považovány za posvátné, a ne(v)hodné pro obyčejné smrtelníky. Člověku hned stoupne nálada, když mu jedna návštěva jednou provždy utne byznys, co? :-D

Prohlídka hostince Anzaisho byla zdarma včetně doprovodného komentáře od anglicky mluvící Japonky, která nás provedla po jednotlivých místnostech. Viděli jsme, kde císař spal, kde se koupal…

…a taky kde vykonával malou a velkou potřebu (jejíž konzistenci denně profesionálním okem a hmatem kontroloval císařský lékař).

Dále jsme pokračovali "po stopách" japonského malíře Utagawy Hirošigeho…

…až k muzeu v centru města Ena, kde vystavují mnohé z jeho dřevorytů.

Utagawa Hirošige (1797-1858) je jedním ze dvou nejznámějších japonských malířů a grafiků (tím druhým je Kacušika Hokusai, možná znáte jeho obraz "Velká vlna u pobřeží Kanagawy"). Oba prosluli technikou zvanou "ukiyo-e". 

Hirošigeho k Nakasendu váže jeho série dřevorytů "Šedesát devět stanic silnice Kiso" (The Sixty-nine Stations of the Kisokaido) zobrazující poštovní městečka za éry největšího rozpuku v období Edo.

Jelikož nemohou být vzácné dřevoryty kvůli riziku poškození klimatem a citlivosti na světlo vystavovány permanentně, prohlédli jsme si alespoň jejich kopie a zavzpomínali na oblasti, kterými už jsme prošli.

V muzeu zrovna probíhala dočasná výstava originálů z Hirošigeho série "Sto pohledů na slavná místa v Edu" (One Hundred Famous Views of Edo). Prohlédli jsme si je v setmělé chladné místnosti, kde platil zákaz focení, ale že byl zrovna pátek, měli jsme vstup do muzea zdarma.

A to nebylo vše! První patro muzea je koncipováno jako dílna, ve které si můžete sami vyzkoušet tvorbu ukiyo-e neboli japonských dřevorytů. 

Ve vitrínách v zadní části místnosti jsme nejprve prostudovali, jak takový dřevoryt vzniká.

Prohlédli jsme si historické pomůcky k rytí do dřeva, následnému opracování a koloraci pomocí tehdy dostupných barev.

Poté jsme přešli k praktické části tvorby. Obkreslování Hirošigeho postaviček u nasvícených stolků jsme pojali jako rozcvičku jemné motoriky.

Kolorace dřevorytů už taková brnkačka nebyla.

Samozřejmě jsme žádné skutečné dřevoryty nedlabali. Plastové šablony s reliéfy na stole ležely předchystány, abychom je nabarvili a následně na ně obtiskli papír. Krok za krokem tak vznikla napodobenina skutečného ukiyo-e.

I přes zjednodušení je třeba určitá dávka trpělivosti a přesnosti, ale když to vyjde, odnesete si ručně vyrobený suvenýr. 😊

Dnešek proběhl skvěle. Příjemnou trasu jsme zpestřili trochou kultury, něco nového jsme se naučili a nakonec došli do neobvyklého ubytování ve městě Minokamo. Těšili jsme se něj od doby, kdy jsme jej před rokem rezervovali. Kontejnery! 

Betonový plácek vedle hlavní cesty původně sloužil zřejmě pouze jako parkoviště, tak proč jej neosadit pár plechovkami k přespání? Uvnitř vypadají jako většina hotelů v Japonsku, paradoxně jsou možná ještě o něco prostornější, s koupelnou, ledničkou, mikrovlnkou i klimatizací.

Byli jsme tady jediní turisté, většina hostů využívala kontejnery k přespání během pracovního týdne – jsou praktické, levné, a dokonce vám na recepci dají kupón na "lehké jídlo". Stačí si vybrat v mrazáku z několika druhů a později ho ohřát na pokoji (kdeže lehké jídlo, menší obědová porce!).

Vzali jsme si nudle, rýži a snědli je následujícího rána na snídani. Naše večeře ale vypadala jinak, vůbec ne asijsky. Dostali jsme chuť na pečivo a balený plátkový sýr, což je něco, co v Asii hledáte těžce, dlouho a v případě úspěchu zaplatíte vyšší částky. My však měli velkou chuť, silnou vůli…. no, a ty peníze taky. :-D

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• onseny jsme s Andy zkoušeli oba, ale zatímco Andy je měla vždy výhradně pro sebe (jedinkrát v žádném nikoho nepotkala napříč několika městy), tak já v každém mezi japonskými muži vždy trochu razil a hlavně poprvé jsem nenápadně kopíroval jejich pohyby, ať  rychleji zapadnu do "kolektivu", důležité je vypadat u toho sebevědomě, a že přesně tohle a takhle chcete dělat :-D
• kontejnery si umím naprosto seriózně představit i jako celoživotní bydlení, už ze tří postavíte pěkné obydlí i s terasou, náklady jsou velmi rozumné, jenom na ně mít pozemek, že...
• balené plátkové sýry jsou na fotce dva různé druhy, naneštěstí pouze jeden z nich chutnal "téměř jako sýr", druhý byl příliš meh, ale už jsme zvyklí, že mléčný průmysl a vybrané asijské země nejsou úplně kamarádi

-mj-