DEN 17. + 18. Poslední celý den v Thajsku jsme začali výhledem ze střechy hotelu na moderní čtvrť Sukhumvit...

doba čtení 5 minut, nachozeno 11,3 + 7,2km

...a obchodní centrum Terminal 21.

Otevírali až v 10:00, což je pro nás, ranní jedlíky, trochu pozdě, ale my jsme si počkali, neboť jsme hodlali posnídat v tamní vývařovně Pier 21.

O thajských vývařovnách jsem psala v několika předchozích článcích – výborné jídlo za malý peníz. Pier 21 funguje na stejném principu, nabídka je však širší a k nákupu potřebujete speciální plastovou kartičku. Dostanete ji v kiosku umístěném před vstupem do jídelní zóny, nabijete libovolným obnosem a jdete utrácet.

Stánky nabízejí především thajskou kuchyni, teplou i studenou. Pokrmy sladké i slané, nápoje, to vše za ceny neuvěřitelně nízké. 

Posnídali jsme mango sticky rice, buchtičky se zeleným krémem, kávu a kakao, vše dohromady asi za 100THB (cca 60,- Kč). Už chvíli po otvíračce tady panoval čilý ruch a mnozí snídali horké vývary, hamburgery s hranolkami, do sáčků si nechávali zabalit smažená kuřata… zkrátka kdo by při tak pestré a levné nabídce vařil doma?

Po jídle jsme nastoupili do metra BTS a vyrazili směrem k Baiyoke Tower, aktuálně třetí nejvyšší budově Bangkoku (po rezidenčních budovách Magnolias Waterfront vedle nákupního centra ICONSIAM a mrakodrapu Mahanakhon). Z nejbližší zastávky to bylo pořád přes kilometr pěšky, navíc v nějaké chudinské čtvrti, která přecházela ve čtvrť indickou, a kdyby nás nějaká muslimská rodina nepřevedla tajnou stezkou přes koleje, určitě bychom bloudili mnohem déle.

Baiyoke, ošklivé kačátko bangkocké architektury, kompenzuje kritizovaný vzhled prvenstvím ve výškových hotelových budovách…

…a jedinečnou vyhlídkovou terasou s otočnou plošinou.

V letech 2009-2020 zde pořádali soutěž v rychlostním výběhu do schodů – 84 pater, 2000 schodů, cíl na otočné plošině. Od dob covidu však akci neobnovili, škoda. 

Na plošině jsme strávili minimálně půl hodiny fascinováni měnícím se výhledem z pomalu rotující podlahy. Člověk by řekl "taková blbost", ale jakou udělá radost :-D Navíc už jsme v Bangkoku ledacos pochodili, tak jsme společně hledali známé orientační body a navštívená místa.

Součástí vstupného za 450 THB byl také nápoj zdarma, v baru o patro níž jsme si mohli vybrat, jaký přesně. Marek si dal whisky a já piňa coladu.

A na uzavřené pozorovatelně v 77. patře jsme pro změnu dostali možnost odnést si poněkud předražený suvenýr…

...nakonec jsme však odolali pokušení osahávat cizí předměty a dáváme šanci ostatním.

Následovalo odpolední rozhodování, kde si dáme pozdní oběd… no pardon? Taková diskuse vůbec neproběhla! Po prohlídce Baiyoke tower jsme automaticky zamířili na metro směr Sukhumvit. Víme, kde je skvělá vývařovna, proč bychom chodili jinam? Jednou Pier 21, vždycky Pier 21.

Večer jsme pak věnovali kinematografickému zážitku pro změnu v obchoďáku Terminal 21 - 7. patro "Hollywood". Rádi navštěvujeme asijská kina, umožní-li nám to tamější podmínky (rozumějte nabídka filmů s anglickými titulky). Z programu vybíráme, co nám padne do oka – západní tvorba, asijská, úplný úlet… tentokrát jsme zvolili úlet. 

V posledních letech brázdím málo probádané vody thajské filmové a seriálové produkce, proto naši volbu vyhrál aktuálně promítaný akční thajský trhák Čtyři tygři.

Sály moc pěkné, sedačky pohodlné, široké, s možností sklopení…

…kromě nás nikde nikdo. Přišli jsme načas… no, to opravdu nebylo třeba. Lidé přicházeli zvolna, postupně během reklaml Zkušení mazáci dokonce s půlhodinovým zpožděním a stejně pořád běžely tarilery a hlavně ty reklamy! (podobně dlouhý sled jsme nezažili)

Potom film konečně začal.

Představte si thajský protějšek Quentina Tarantina, který spojí splatterovou westernovou střílečku, zombie a gangstery s nadpřirozenými schopnosti do žánrové slátaniny a obsadí přední hvězdy tuzemského filmu. Tyto věci se opravdu dějí, a vás to baví. Kdo by chtěl české Tři tygry, když může mít thajské Čtyři!

Pokračujeme dějovým skokem...

Poslední rána v dovolenkové destinaci bývají pochmurná. Člověk musí balit, mozek už začíná přemýšlet nad návratem do pracovního režimu, ke všemu dlouhá cesta domů… tak to ne! Pořád jsme V Bangkoku, pojďme si vychutnat i těch posledních pár hodin!

Je třeba vypisovat, čím jsme začali?

V nižších patrech Terminalu 21 jsme ještě dokoupili poslední suvenýry pro přátele a rodinu, sbalili kufry a pěkně nadité je dostrkali ke vstupu do metra. Obligátní cedule hlásala přísný zákaz převážení durianů.

Vyhlášená pochoutka a typické ovoce jihovýchodní Asie - dříve ho ucítíte, než uvidíte. Pronikavý pach mnozí přirovnávají ke zkaženému jídlu, žumpě nebo plynu, což má za následek zákaz vstupovat s ním do veřejné dopravy, na letiště či do hotelu. 

Jakožto kuriozitu jej smíte přivézt ve zpracované podobě v uzavřeném balení (bonbony s příchutí durianu, durianová náplň v mochi, sušený durian atp.). 

Čerstvý durian je mimořádně zdravý a bohatý na vitamíny a antioxidanty, má měkkou texturu podobnou broskvi a chutná jemně sladce. Jakkoliv pozitiva převažují, mnoho lidí se nedokáže přenést přes odpuzující aroma a jeho konzumaci zkrátka odmítá. 

Ani my už si jej znovu dát nepotřebujeme, napořád už však zůstane spojený s vůněmi Thajska, podobně jako tomu bylo se smradlavým tofu na Taiwanu a rybí omáčkou v Jižní Koreji.   

Nastal čas odjet na letiště.

Odpolední bangkocká špička si dál existovala ve svém ohlušujícím universu a mým uším ten rachot protentokrát lahodil. Všichni někam jedou. Autem, tuk tukem, na motorce. Motají se jeden přes druhého, ale nikdo nebourá…

…troubí a nikdo se nezlobí, všechno působí chaoticky, a přesto tu vládne pohoda. Jako v celém Thajsku. Dojem pohody si odsud odvezu. A taky neutuchající chuť na sladké thajské mango s lepkavou rýží.

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

- na střeše hotelu jsme v Thajsku potkali první a poslední Čechy

- do roku 1999 držel Baiyoke Tower titul "nejvyšší hotel světa", dnes je až na 7. místě, ale pokud nebudeme počítat dubajské hotely, je hned druhý za Shimao International Plaza v Shanghaii

- na pár přednáškách jsme posluchačům dali v závěru ochutnat bonbóny s příchutí durian, dojmy z chutě byly veskrze negativní, ale zážitek positivní, a to je hlavní :) (navíc vždycky najdeme někoho, komu durian zachutná)