DEN 13. 

Trasu, kterou jsme šli včera pěšky, dneska projedeme vlakem (ať nechodíme dvakrát stejný úsek) a dál půjdeme zase po svých. Na zastávce hned v ranních hodinách postávalo více turistů včetně dvou starších dam. Mluvily spolu anglicky a po očku na nás koukaly. Nakonec jsme zapředli hovor, aniž bychom začali mluvit o počasí, protože já a jedna z dam jsme měly úplně totožné fialové krosny.

doba čtení 4 minuty, nachozeno 20,5km

Slovo dalo slovo a my zjistili, že nás dámy poslouchaly už delší dobu a tipovaly na Rusy. Většinou si vyslechneme, že jsme Němci nebo odněkud ze severu Evropy, ale i Rusko vzhledem ke slovanskému jazyku dává smysl. Kolik cizinců bez naposlouchání češtiny, polštiny, slovenštiny a právě třeba ještě ruštiny bude schopných tyto jazyky sebevědomě rozlišit?

Jejich odhad jsme upravili na Českou republiku a následně byla řada na nás, abychom je tipli na Američanky. Tady jsme se mohli společně zasmát, protože jako jsme my nebyli nadšení z jejich označení za Rusy, tak nám dámy sdělily "to samé", akorát v porovnání s USA. Lidé je prý pořád hádají na Američanky jenom kvůli angličtině a ony jsou přitom z Austrálie. Ameriku nemají rády. :-D

Vzájemně jsme si pogratulovali k nevhodným odhadům a pokračovali v příjemné výměně mezikulturních informací. Obě dámy měly přes 70, ale byly ve skvělé fyzické i mentální kondici. Prozradily nám mimo jiné, že rády cestují po Asii, protože Evropa je pro ně příliš drahá (v tom jsme se shodli). Jely vlakem na opačnou stranu, tak jsme se brzy rozloučili a vydali každý svým směrem. Nás čekala nejznámější část Nakasenda v Údolí Kiso - Tsumago-Magome.

Tsumago je z obou populárních městeček tím klidnějším. 

Vybudovali ho poblíž koryta řeky, takže do něj vcházíte z obou stran po mírně svažitých uličkách jako do důlku.

Najdete zde méně obchodů, méně turistů, a kdyby sem zrovna nepřijel školní výlet, potkali bychom jen pár lidí.

A jak z důlku ven? Samozřejmě do kopce a lesem.

90% oblasti Kisa pokrývají lesy a v lesech žijí medvědi, pročež jsme opět potkávali staré známé stanice s mosaznými zvonci a zvonili "jak na lesy". Každá stanice má své číslo, ale je jich tolik, až člověk trochu otupí – přijdete, zazvoníte, popojdete, opakujete... Kdybych byla medvědem, vybrala bych si jiný les... z toho neustálého cinkání jednomu přeskočí.

Kromě zvonců ale uvidíte (nejen) v průsmyku mezi městečky Tsumago a Magome také vzácné dřeviny. Údolí Kiso není zrovna ideální oblastí pro pěstování rýže; proslulo spíše dřevařským a dřevozpracujícím průmyslem, především za období Edo, kdy byla zvýšená poptávka po cypřiších ke stavbě hradů a měst. V dnešní době jsou tyto dřeviny chráněné a patří mezi tzv. Pět posvátných stromů Kisa (Kiso Goboku) – cypřišek japonský, cypřišek hrachonosný, zeravinec japonský, tuja japonská a pajehličník přeslenitý.

Botanici by zajásali, ale i obyčejný smrtelník najde na trase co chvíli nějaké zpestření. Vodopády Odaki a Medaki (neboli mužský/široký a ženský/úzký)…

…svatyně…

…v jarní sezóně kvetoucí sakury…

…zahradu místního blázna, jež je vám k dispozici k nahlédnutí zdarma (na vlastní nebezpečí, kdybyste viděli majitele, patrně byste nešli dovnitř stejně jako my)…

…nebo 250 let starou čajovnu Ichikokutochi, kde můžete na venkovní nástěnce křídou zaznačit svou národnost a užít si pomíjivost slávy. Večer přijde tabulová služba a ukončí existenci vaší tvorby.

Vzdálenost 8km mezi oběma městečky není moc, směrem z Tsumaga však jdete pořád do kopce.

Není divu, že jsme potkávali lidi jdoucí téměř výhradně v protisměru. Oni věděli proč.

Za neustálé stoupání jsme po pár hodinách byli odměněni aspoň vyhlídkou Jinbakami, nejvyšším bodem dnešní túry.

Odsud už jsme se prakticky pořád prodírali davem turistů v Magome, nejpopulárnějším poštovním městečku celého Údolí Kiso, jehož živou hlavní třídu lemují obchůdky, kavárny a dílny s místními rukodělnými výrobky.

Jedním z tradičních suvenýrů, který zde návštěvníci pořizují, je "doklad" o absolvování Nakasenda v délce 8 kilometrů na trase Tsumago-Magome… Gratulujeme ke statečnému výkonu a ne, nezakoupili jsme.

Pak se nad Kisem začala stahovat temná mračna, a my proto zbytek cesty přejeli autobusem do města Nakatsugawa, kde strávíme příští dvě noci. Cena jízdného neznámá… podle vzhledu lístku bych řekla, že ji určuje řidič dle své momentální nálady. :-D

Tím jsme završili průchod Údolím Kiso, který většina považuje za "to Nakasendo". Dáváme mu sbohem se smíšenými pocity.

Cesta však pokračuje, vždyť jsme teprve v půlce skutečného Nakasenda vedoucího z Tokia až do Kjóta. :-)

-endy-

OSLÍKUV SPECIÁL:

• zahradu "místního blázna" najdete jako oficiální bod např. i na Google maps a její majitel vypadal opravdu šíleně (představte si průměrného bezdomovce se sveřepým výrazem a agresivně upřeným pohledem na každého, kdo na něj by´t jen na okamžik pohlédne)

-mj-