Na Holešovické tržnici v Praze (budova č. 13) probíhá až do 26. května 2026 festival ŽIVOT ZA ZDMI – Tváří v tvář KLDR. Severní Koreu má návštěvníkům přiblížit např. pomocí fotek, textových úryvků z výpovědí uprchlíků, filmového dokumentu... a my jsme jej s Andy (taky) navštívili.

doba čtení 6 minut

Níže přináším autentické svědectví z místa, nastavím rozumná očekávání lidem, kteří účast zvažují, rozšířím povědomí mezi ty, kdo se o akci právě dozvěděli, a na konci doporučím, kde jinde lze čerpat informace o severokorejském režimu.

PRVNÍ MÍSTNOST

Festival probíhá ve čtyřech místnostech, svoboda pohybu existuje, ale jak bude vypadat první, do které vstoupíte, za vás vybrali pořadatelé:

Jednoduchá ale efektivní konstrukce, prapory až ze stropu, červeno-bílé ladění, minimalismus v praxi. Důležitý je obsah.

Jedna polovina je věnována fotografiím pořízeným v Severní Koreji, ale ke škodě výstavy jich je nemnoho. I přes už tak nízký počet a celkově malý prostor, kde jsou fotografie vystaveny, dochází ke zbytečnému opakování stejných motivů (cyklo kola v Severní Koreji, absence automatizace práce, používání manuálních vozíků na převoz těžších/větších nákladů...) a jednu fotku jsme dokonce našli 2x. Samozřejmě platí kvalita před kvantitou, ale opakování fotek/motivů zde hovoří proti kvalitě a místa bylo k dispozici výrazně více, než kolik pořadatelé, i přes roztahování se, zvládli využít. S Andy máme srovnání např. s tvorbou fotografa Jana Šibíka, který Severní Koreu rovněž navštívil, přičemž šíře jeho záběrů na zemi nezaslíbenou přibližuje "život za zdí" více.

Druhou polovinu první místnosti hodnotím positivněji. Jde o interaktivní oblast, kde si především děti (ale ne výhradně), můžou zahrát osmisměrku, bludiště, zjistit, jaké dětské knížky jsou v Severní Koreji zakázané (povolený je např. Ferda Mravenec, ban má Harry Potter, Narnie, ale i Malý Princ), malovat si... vše tematicky laděné v duchu osvěty, co je totalitní režim a proč do zdravé společnosti nepatří. Vyslechl jsem si krátký rozhovor matky se synem, která synovi vysvětlovala, co všechno by ona a vlastně i on museli a zároveň nesměli, kdyby žili v Severní Koreji. Žádné strašení, nýbrž vzdělávání. Někde/nějak je třeba mladší generace s existencí totalitních režimů seznámit, podobný festival je na to ideální.

DRUHÁ MÍSTNOST

Zamíříte-li z první místnosti dveřmi vlevo, vstoupíte do kavárny, prodejny knížek a suvenýru, výstavky obrázků namalovaných dětmi, odpočívárny... Na fotce nejde vidět pouze bar po levé straně k objednávání nápojů. Toť vše. Nic víc, nic míň.

TŘETÍ MÍSTNOST

I zde můžete odpočívat a u toho sledovat dokument o Severní Koreji. Nezjistili jsme však, co hrají, ani jak je to s opakováním smyčky, ať víte, kdy přesně máte přijít na začátek filmu. 

Zajímavou vychytávkou bylo pár lehátek v zadní části místnosti, kde krátce po otvíračce ležely návštěvnice a sledovaly dokument, ale jakmile dorazilo více lidí, kteří si již neměli kde sednout (ani lehnout), zůstali stát a nešlo přes ně vidět. Lehátka tak později zela prázdnotou a zabírala cenné místo. Jistě nejen my bychom ocenili více židlí a viditelně prezentované informace s promítacími časy, takhle se z místnosti stala především průchozí zóna.

ČTVRTÁ MÍSTNOST

Zde jste mohli dojít z první nebo třetí místnosti. Stylizací mělo jít zřejmě o vrchol festivalu, ale pokud člověk začal zkoumat, na co se dívá, zjistil, že místnost nabízí jenom dvě věci.

1. občas hůře, občas lépe nasvětlené texty o životě v Severní Koreji, ve všech případech napsané malým písmem, z dálky tedy hůře čitelné, pokud začne číst více lidí stejný odstavec v jeden moment, bude přes ostatní špatně čitelný i zblízka
2. socha Kim Čong-una (na fotce výše jde vidět kousek vzadu) - tady nevím, jaký byl záměr, ale nadživotní socha nynějšího severokorejského vůdce působí jako adorace režimu na výstavě, která by naopak před režimem měla varovat, něco jiného by byla fotka Kim Čong-una a/nebo jeho sochy doplněná o informaci, kde byla pořízena, kde socha stojí etc., leč nestalo se. Pokud si někdo sochu vyfotil a bude ji šířit dál bez kontextu, dělá tím reklamu zrůdnému režimu.

No a to je vše. Za Kč 300,- vám bude umožněno projít si čtyři místnosti, z nichž pouze dvě opravdu něco vystavují, z toho obě povrchně. Fotografie i útržky textů jsou rozhozeny bez hlubšího smyslu a působí spíš jako izolované příspěvky, než součást celku. Nabízelo by se např. představení života v Severní Koreji od dětství, přes dospívání, armádní léta, dospělost a stáří. Pojmout téma jako cestu životem v Severní Koreji. 

V roce 2026 již materiálu existuje dost a vzhledem k tomu, kolik a jací lidé se na výstavě podíleli, bych očekával, že materiál mají, nebo je pro ně snazší ho získat. Takhle působí výstava odflákle a spíš ve stylu rychlého checklistu:

• fotky? "máme"
• úryvky z knížek? "jop"
• nějaký dokument? "taky"
• zábavu pro děti? "ano"
• a něco, kde můžou lidé utratit další peníze poté, co zaplatili vstupné? "samozřejmě!"

Zafungoval zde nešvar, kdy výstavu promuje "známé" jméno, ale úspěchy minulé nezaručují úspěchy budoucí a setrvačnost není věčná. Odpověď na otázku, kolik návštěvníků si po odchodu přizná, že za to výzva nestála, zároveň napoví, jak by se dotyční chovali v totalitním režimu. 

Na internetu aktuálně převažují positivní reakce, což je pěkný příklad autocenzury v praxi. Obava z vyjádření se proti známému jménu, u kterého lze čekat, že ho ostatní pochválí bez ohledu na výkon. Přesně takto však fungují totalitní režimy. 

Přinutí lidi, aby si mysleli, že to, co říkají, mají říkat, protože to budou říkat i ostatní.  

V Severní Koreji se lidé kontrolují a trestají navzájem osobně, my na to máme moderní platformy v podobě sociálních sítích. Vzorce chování zůstávají stejné, v ČR mě za tento text aspoň nikdo nezatkne.

Bez ohledu na názor kdesi v neurčitém on-line prostoru tak výstavu s čistým svědomím doporučuji pouze lidem, kteří chtějí zabavit své děti, ale v takovém případě si umím představit existenci zajímavějších a možná i levnějších alternativ. Konečně, věta jedné malé holčičky na výstavě, jež zazněla nahlas do ticha, mluvila sama za sebe.

"Tati, já už tady nechci být."

-mj-

OSLÍKUV SPECIÁL:

- speciál věnujeme doporučení, kde jinde čerpat informace o Severní Koreji:

Knížky:

• Dějiny Koreje (Carter J. Eckert, Ki-Baik Lee, Michael Robinson, Edward W. Wagner, Young Ick Lew)
• Dokonalý soudruh Kim Čong-un (Anna Fifield)
• Hvězdy mezi Sluncem a Měsícem (Susan Elizabeth McClelland, Lucia Jang)
• Jako tygr ve sněhu (Juhea Kim)
• Kim Čong-il uvádí (Paul Fischer)
• Komunistou z donucení (Jim Frederick, Charles Robert Jenkins)
• Korejská válka 1950-53 (Brian Catchpole)
• Milovaný vůdce: Můj útěk ze Severní Koreje (Čang Čin-song)
• Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji (Barbara Demick)
• Pchjongjangská akvária (Čchol-hwan Kang, Pierre Rigoulot)
• S každou padající hvězdou (Susan Elizabeth McClelland, Sungdžu Lee)
• Slzy mé duše (Kim Hjon-Hi)
• Spadané zelené listí (Kim Jugjong)
• Stalinova hra o Zemi jitřní svěžesti: Korejská válka 1950–1953 (Vladimír Nálevka)
• Tady je ráj: Svědectví o životě v Severní Koreji (Hjok Kang)
• Útek z tábora 14 (Blaine Harden)
• Ve službách diktátora (Ingrid Steiner-Gashi, Dardan Gashi)

Filmy:

• Bitva o Inčchon (2016)
• Crash landing on you (2019-2020, seriál, berte s nadsázkou, ale pořád zajímavý zdroj, navíc Severní Korea proti němu ostře vystupovala)
• Interview (2014)
• Jak se stát tyranem (2021)
• Příběhy z Jodoku (2008)
• Team Amerika: Světovej Policajt (2004)
• Útěk z Utopie (2023)
• V paprscích slunce (2015)